Přehled aktualizací Pár slov úvodem Vznik a vývoj kolejiště Stavba diorámat Minirecenze vozů Rady a návody Patinování vozidel a budov Články a recenze Zápisky od roku 2006 Reportáže z akcí a cest Videozáznamy modelové železnice Často kladené dotazy Sekce věnovaná trati Trutnov - Žacléř Fotodokumentace železničních zařízení Smíšená fotogalerie s železniční tématikou Přehled plánovaných akcí Ankety Tapety na plochu, panoramatická pozadí za kolejiště... Zanechte vzkaz v knize návštěv Kontaktní informace Partnerské stránky
ZÁPISKY 2008
20062007200920102011201220132014201520162017
• Podlesí trochu jinak (22.10.2008)

Přítel a kolega modelář, říkejme mu třeba Pepa, poctil mne se svojí manželkou milou návštěvou. Přijeli v neděli k obědu, pojedli jsme něco pečeného kuřátka, něco vařených brambor a zapili to douškem dobře vychlazeného sifonu. Před nějakým časem se Pepík pustil do výroby staniční budovy Žacléř. Až na některé detaily, jako jsou okna, dveře či nástěnné lampy se držel předlohy celkem věrně, ale již před započetím stavby věděl, že tyto rozdíly tam prostě budou. Žacléřskou budovu bral z 90 % jako předlohu, z 10 % jako inspiraci. Vzhledem k tomu, že přijeli autem, přivezl si s sebou i tento model. Rozhodně mu nemohu upřít nápaditost, protože se nejdříve jen tak nevinně zeptal, zda mám staniční budovu v Podlesí připevněnou, či nikoliv. Nakonec mě "násilím" donutil odpojit kabely, budovu odstranit a s vítězoslavným miniúsměvem ve tváři tam plácnul budovu Žacléře. Samozřejmě bez skladiště. Sedla tam celkem slušně, téměř jako p*del na hrnec, jak praví klasik. Schody byly sice poněkud blízko ke koleji, ale na většině záběrů to není moc patrné. Posuďte sami.

• Zase diorama... (07.10.2008)

Po zveřejnění článku o svém diorámátku jsem byl osloven jedním ze svých modelářských přátel, zdali bych pro něho jedno také nepostavil. Nešlo o nic složitého, motiv byl jednoduchý - přímý úsek širé vedlejší tratě mezi loukami. Jediným "zádrhelem" byl požadavek na splítku 12 a 6,5 mm. Naštěstí nepožadoval podkladnice pro střední kolej, takže to takový problém nebyl. Kolejnici jsem jednoduše přilepil na pražce. Bylo nutno pouze si ohlídat, aby se nevlnila do stran, což se při troše pečlivosti podařilo. Použil jsem trávu Heki, divoké keře Polák, telegrafní sloup Auhagen doplněný o betonovou patici, kolejivo Tillig, přírodní štěrk, drcený molitan různých výrobců a rychlostník s upozorňovadlem vlastní výroby. Základem je smrkové prkno o rozměrech 300 x 150 mm. Podle reakcí nového majitele se dílo podařilo a odpovídá jeho představám. A tak to má být.

• Tma (21.08.2008)

Občas, když splácám nějakou písničku, básničku nebo povídku, přemýšlím nad jejím názvem. Někdy vyplyne z obsahu hned, jindy si s tím chvíli lámu hlavu, aby ten název byl přijatelný. Nad titulkem dnešního příspěvku jsem také chvíli rozmýšlel, nakonec z toho je Tma. Proč vlastně? Inu, občas se stane, že si zajezdím v pozdním večeru, kdy již slunce za Krakonošovy hory zapadlo a přikrývka spřadená z noční tmy, občas zdobená stříbrnými hvězdami, zahalí náš svět (nebo aspoň naši polokouli). A když už pořádám noční jízdy, je jasné, že se mi u toho nechce svítit lustrem. Jenomže: Když je v místnosti úplná tma, vychutnám si pohled na stanice, tam jsou lampy, stejně tak na zastávce. Problém je však při jízdě vlaku po širé trati. Tam je opravdu černočerná tma, rozčísnutá pouze čelními světly lokomotivy, pokud je vůbec má funkční. Pokud ne, mohu odhadovat jen podle zvuku motoru, kde vlak asi je.
I jal jsem se tento "problém" nějak řešit. Výborně mi v tom pomohly bílé vysocesvítivé ledky. Jejich světlo je dostatečně silné, aby na trati byl vlak vidět, je však bledé a vytváří nad krajinou příjemné "měsíční" světlo. Této vlastnosti jsem využil již kdysi při focení nočních fotografií, viz galerie nočních fotografií.
První 4 ledky jsem pověsil na jedné stěně za tapetu s panoramatickým pozadím. Kabely jsou vedeny za tapetou, tudíž nijak neruší, vlastní ledky jsou pouze třímilimetrové a čiré, takže jsou ve dne také téměř nepozorovatelné. Osvětlují díly 1 až 4. Pátá ledka je nad tunelem a svítí směrem před portál, k přejezdu a k zastávce, tedy na díly 5 a 6. Šestá ledka bude na tyčce nad lesem a bude osvěcovat z dálky stanici Podlesí.
Pro napájení jsem použil adaptér od vyřazené inkoustové tiskárny (tuším HP DJ 610c) s výstupními hodnotami 24 V=/0,5A. Ledky jsou zapojeny do série včetně 300-ohmového odporu. Níže je pár fotek pro nastínění romantické večerní atmosféry ve svitu měsíce kdesi na lokálce... Ale na vlastní oči je to fakt lepší!

Nahoru • Peho na Loco (14.08.2008)

Dovolená je pryč, takže už nemám výmluvu, kterou bych zdůvodnil absenci aktualizací. To znamená, že něco nového musím nabídnout. Co třeba pár slov ke kinematice Peho? Bude to opravdu jen pár slov, neboť podrobnější povídání má na svých stránkách LokoPin velice sdílný kolega modelář Martin Pinta. Kromě vozu Pwgs-56 DR a dvou Baafx ČSD (ne od Loco) jsem se zaměřil právě na vozidla Loco, pocházející ze stavebnic, konkrétně vozy Be, Bi, Daa-k a Uacs. Sypák mě teprve čeká. Na všech zmíněných vozech jsem použil kinematiku s pružinkou, pouze pro Faccs není vhodná, je moc dlouhá a zasahuje až do čepu podvozku. Bude to tedy chtít kinematiku s magnetem, ta je zhruba o 5 milimetrů kratší. Úpravu tohoto i dalších vozů Martin popisuje zde: http://lokopin.wz.cz/loko/loko_sprahla.htm. Především u těchto stavebnicových modelů je uchycení drátkového spřáhla řešeno ne úplně ideálně. Spřáhlo má svislou vůli, nevrací se spolehlivě na střed a viklá se. Další, spíše kosmetickou záležitostí, je obrovská vzdálenost mezi vozidly. Velká část mých vozů je již opatřena kinematikou z výroby (Loco - Ztr a Vtr, Roco - Pao, nebo Tillig - většina ostatních), u dalších jsem upravil drátkové spřáhlo (viz článek v Udělátkách ze 14.11.2007), a nyní jsem se jal okusit Peho. S výsledkem jsem nadmíru spokojen. Spolehlivost spojení stoupla, vzdálenost mezi nárazníky se zkrátila na přípustné minimum (s ohledem na tramvajové poloměry v některých místech mého kolejiště). V určitých místech jsou nárazníky při sunutí opravdu natěsno. Více již na fotkách.

Nahoru • Figurky firmy Noch (15.04.2008)

Většina z nás modelářů se snaží, aby jeho kolejiště vypadalo co nejrealističtěji. Víme, že i drobné detaily dokáží kolejiště přiblížit skutečnosti. Nejinak je tomu i při použití postaviček. Při jejich posazení do krajiny, města, či na plošinku osobního vozu jako bychom konečně vdechli kolejišti život. Pravda, postavičky jsou statické (narozdíl od modelů železničních vozidel), avšak kolik z nás má na kolejišti pojízdná auta či tekoucí vodu v potocích a řekách? Vím, mávající postavička mává, i když už je vlak na hony daleko, stejně tak výpravčí vypravuje vlak, který je již v sousední stanici, ale přes tyto všechny "nedokonalosti" si myslím, že postavičky na kolejiště patří. Proto jsem si udělal radost a v prodejně VERAMO CZ v Trutnově jsem si jich pár koupil. Čerstvě tam zavedli sortiment firmy NOCH, tak jsem toho využil a hned druhý den jsem figurky postavil do kolejiště. Jak jim to sluší, to můžete posoudit na přiložených fotografiích. Do dnešního dne jsem si pořídil 4 balení, a to tato: 45220, 45225, 45282 a 45530. Jedná se o standardní balení (většinou) se šesti figurkami, cena za toto balení je ve výše uvedené prodejně 185 Kč.<

Nahoru • Nohy k dílům 7 a 8 (27.03.2008)

V předchozím článku o panoramatickém pozadí jsem zmiňoval nutnost připevnění nohou k dílům 7 a 8 a slíbil jsem, že se k tématu později vrátím. Takže se vracím a podám k tomu stručně pár vysvětlujících slov: Kolejiště je ve tvaru U, díly 1 až 6 jsou připevněny na stěnách místnosti, zbývající dva díly již zasahují do volného prostoru. Řešení se nabízela dvě:

• buď vložit mezi díly 4 a 5 další dva díly, které by svojí délkou posunuly konec kolejiště k další zdi a poslední dva díly by mohly být opět na konzolkách.

• nebo opatřit poslední dva díly nohami.

První možnost je z modelářského hlediska rozhodně lepší, trať by se prodloužila zhruba o dva metry (sakra, tam by mohla být nějaká malá vlečka nebo něco) a de facto ji druhá možnost ani v současnosti nevylučuje. Nohy jsou lehce odnímatelné. Ale moje nynější situace jednoduše není příznivá rozšiřování kolejiště, navíc je na něm ještě hodně věcí k dodělání, především na dílu 7. Takže byla realizována možnost druhá, a to podle šikovného a relativně jednoduchého návodu ze stránek Zababova, jehož autory jsou pánové Milan Ferdián a Dan Buchtela. Nemá cenu zde popisovat postup a objevovat objevené, takže si dovolím jen udělat "reklamu" již zpracovanému článku a výše uvedeným kolegům modelářům srdečně poděkovat. Na dva díly mi stačilo šest nohou, díl 7 má čtyři a díl 8 jen dvě, neboť svým jedním koncem je nasunut do dílu 7. Celkově mě materiál stál přesně 680 Kč včetně dopravného a spojovacího materiálu (6 x stavěcí šroub, 6 x patka se závitem, 6 metrů hliníkového jeklu o rozměrech 20 x 20 x 1,5 mm, 12 x křídlová matka, běžná matka a šroub se zápustnou hlavou M6, 24 x podložka). Současný stav kolejiště je na fotografiích níže, nepořádku kolem si raději nevšímejte. Konečně mohu provádět provoz na kolejišti mezi dvěma stanicemi, a to dokonce ve dvoučlenné obsluze, kdy má každý k dispozici svoji stanici s částí širé tratě. Jen zatím nemám vyřešeno zabezpečení styku napáječů (viz. udělátko z 18.7.2006), takže je nutno se při přebírání vlaků vždy domluvit.

Pozn.: Hliníkové jekly mám z www.alupa.cz a stavěcí nožky z www.europlast-beran.cz. Spojovací materiál seženete asi v jakémkoliv slušném železářství.

Nahoru • Panoramatické pozadí (26.02.2008)

Život je plný změn. Příjemných i nepříjemných. Mě potkala ta druhá. Nebudu nic ventilovat, každopádně jsem změnil o několik desítek metrů (přesně o 380 metrů) své bydliště. Znamená to, že na nově pořizovaných "venkovních" fotografiích již nenajdete Vám tak známé prostředí.
Ale ze všeho špatného si člověk musí vzít i něco dobré. Ne snad, že by to byla výhra, ale bydlím nyní ve služebním bytě 2+1. Stinnou stránkou toho všeho je, že jsem tu sám. Snažím se samotu zabýt (nikoliv zabít) návštěvami. Dalším mínusem je vytápění bytu pomocí přímotopů. Také žádná sranda, ale nejsem zmrzlík, takže mi těch 20,5°C v bytě stačí. A navíc se blíží jaro, že ano.
Tou lepší stránkou je skutečnost, že kolejiště má nyní své místo a je tedy trvale postavené. Kromě nejnovějších dílů 7 a 8, které budou mít vlastní nohy (o tom někdy příště), jsou ostatní díly připevněny na konzolkách na zdi. Jsou to tytéž konzolky, na kterých jsem kolejiště dříve skladoval. Kolejiště tedy nyní "visí" 85 centimetrů nad zemí, což je přesně tolik, kolik dovolila okna. Stěna, na které okna nejsou, byla nejdříve nepříjemně prázdná. To se mi nelíbilo. Holé stěny jsou jednak deprimující (deprese bylo to jediné, čeho jsem měl v poslední době opravdu dostatek, přesněji řečeno nadbytek), jednak působí za kolejištěm jako konec světa. Díky možnosti tisku na velkoformátové tiskárně jsem použil jednu ze svých panoramatických fotografií, vytisknul ji a pověsil na holou stěnu za kolejištěm. Použil jsem panorama č. 1, pohled na německou krajinu z Waltersdorfu. Někde tam je vlastně vidět i Varnsdorf, ale v mém případě jej schovává zalesněný kopec dílu 2. Asi si všimnete, že jsem vyretušoval větrné elektrárny na obzoru. Nějak mi do té III. epochy neseděly. Výsledek můžete vidět na obrázcích níže (foceno při 300W halogenovém světle). Není to nic závratného. Ať jsem v nastavení hledal, jak jsem hledal, nedokázal jsem tiskárnu přinutit vytisknout 3-metrovou fotografii v jednom kuse. Byl jsem proto nucen vytisknout ji po částech a ty pak slepit. Spoje jsou místy dost vidět a působí trochu rušivě, ale je to pořád lepší, než ta bílá stěna. Jako první pokus to je vyhovující. Třeba někde zjistím, jak HP DesignJet 500 Plus donutím použít roli v jednom kuse, aniž bych poté musel slepovat pozadí z několika částí. Kdybyste někdo náhodou věděl, jak na to, dejte klidně vědět. Jít to sakra přeci musí!

TopList