Pan Pěnčík mi opět zaslal několik fotografií. Tentokrát se jedná spíše o pseudomodel - lokomotivu BR 285 Traxx ve verzi ČD. Jak vidno, pracovníci v Tilligu mají bujnou fanztazii a nebojí se její výplody realizovat a nakonec i zhodnotit. Model pochází ze setu 01431 (s vozy Res a Rils-Y ČD), samostatně k dispozici není, takže se to dá tak nějak tolerovat. V setech se nejednou objevily jakési „pohádkové“ verze modelů.

Lokomotiva má čelní i koncové osvětlení přepínané dle směru jízdy (3x bílá/2x červená), rozhraní PluX12 dle NEM 658 a kinematiku krátkého spřáhla se šachtou dle NEM 358.

• BR 18 DR TT od firmy Roco v červeném provedení (16.08.2013)

Jednoho dne mi na e-mail přišla nabídka fotografií červené verze parní lokomotivy BR 18 od Roco. Nebyl důvod odmítnout, podmínkou byly poze fotografie v publikovatelném stavu (samozřejmě v rámci možností a schopností fotografa). Po několika dnech jsem měl v poště tři zprávy s fotografiemi, z nichž jsem věší část mohl po drobných úpravách bez problému použít. Nyní jsou vám k dispozici. Autorem je pan Ladislav Pěnčík, Bc., jemuž patří vřelý dík.

• Rosničky TT (08.08.2013)

Naskytla se mi možnost porovnat původní a přepracovanou verzi rosničky od firmy Tillig. Druhou jmenovanou mám v červené verzi ČSD se žlutým pruhem na čelech. Slůvko „přepracovanou“ je nutno brát s rezervou. Přestože k jistým změnám došlo, žádný velký krok kupředu nenastal. Nejzásadnější změnou je přítomnost rozhraní. Dále byl model opatřen 5-pólovým motorem a setrvačníkem, takže byla mírně upravena i část rámu v útrobách modelu. Motor je ukryt pod kovovým bastlem, změnil se i tvar závaží. Celková hmotnost lokomotivy tak byla zvýšena z 60 na 67 gramů. Ovšem k viditelnému zlepšení jízdních vlastností nedošlo. Naopak musím konstatovat, že jezdí hůř, než všechny tři další (a starší) Rosničky, které na kolejišti občas provozuji. Nejlépe samozřejmě jezdí moje 13 let stará a již upravená lokomotiva. U té byl jednak přidán sběrač na střední nápravu, jednak byla „dozatížena“ na 76 gramů. S tou nemám problémy. U nového modelu dochází k častému cukání a zastavování, dokonce jsem si všiml, že se kolébá a že i na rovném úseku bývá jedno kolo „v luftě“. Asi jako když máte u stolu jednu ze čtyř nohou kratší.

Je škoda, že se firma Tillig nevrhla na inovaci podobným způsobem jako třebas u V 36. U té je pojezd vyřešen opravdu dobře a model jezdí nádherně. Díky kovovému rámu váží 78 gramů, u Rosničky by se možná docílilo hmotnosti větší. Vzhledem k tomu, že Rosnička se vyskytovala v mnoha verzích a že je to stroj jezdící i na německých vlečkách, nemyslím si, že by investice do kompletně nového pojezdu vyšla naprázdno. Spousta modelářů by si určitě pořídila nový a propracovanější model i za vyšší cenu, než je u modelu současného.

Pro mne to v budoucnu znamená provést zásah do modelu a přidat alespoň sbírání proudu na prostřední nápravu. Co bude dál, to se uvidí.

• Přestavba VT 135 DR TT firmy Kres na M 140.314 ČSD (28.03.2013)

Když se koncem loňského léta na trhu objevila novinka německé firmy Kres, model motorového vozu VT 135 ve správě DR, srdce mnohých českých modelářů zaplesalo. Vždyť tyto motoráčky přezdívané „Manky“ jezdívaly po druhé světové válce i u nás, zejména v okolí Ústí nad Labem, a to jako řada M 140.3 ČSD až do roku 1956.

Model VT 135 DR je zatím vyráběn ve dvou verzích, analogové s rozhraním dle NEM 651 (149 Euro) nebo s integrovaným dekodérem Kres (169 Euro) výrobcem naprogramovaným k ovládání mnoha variant vnějšího a vnitřního osvětlení. Bližší informace: Gebr.info_VT_135_062_Art.-Nr._1351D.pdf a Gebr.info DCC-Motordecoder Version 13 VT135_01.pdf

Model váží cca 70 g, část rámu tvoří závaží. Obě nebandážované nápravy pohání 5-pólový motor se setrvačníkem. Jízda je klidná a plynulá, minimální průjezdný poloměr uváděný výrobcem je 286 mm. Všechny drobné doplňky jsou již osazeny z výroby. K modelu je přibalena jedna výměnná NEM šachta pro připojení připravovaného přípojného vozu VB 140 DR.

Samozřejmě jsme se dotázali přímo u výrobce, jestli uvažuje o sériové výrobě modelu M 140.3 ve správě ČSD. Odpověď přišla zanedlouho, ale byla spíše obecná, tedy že je to zatím ve fázi úvah a výhledově by to bylo možné až za několik let po uspokojení poptávky na německém trhu. Tak dlouho se nám čekat nechtělo, takže jsme požádali kolegu Honzu Krahulce o přestavbu na M 140.314, jenž byl po válce v depu České Budějovice a později přešel do depa Děčín, kde byl pak v roce 1956 zrušen. Jak se práce podařila, to můžete posoudit sami dle fotografií níže. Celkový výsledek je samozřejmě limitován použitými technologiemi, zejména pak „kvalitou“ jediné dostupné sady obtisků na trhu. Z tohoto důvodu se jeví jako dobrá volba matného, provozem „ošlehanějšího“ laku skříně vozu. My jsme s celkovým výsledkem velmi spokojeni, na diorámátku i na kolejišti vypadají obě naše „Manky“ velmi dobře :-). Čas ukáže, jestli se jednou dočkáme také továrního modelu Kres ve správě ČSD...

Foto 1 - 3: Jan Krahulec, text a zbytek fotografií: Míla

• Drobné stavby a doplňky kolejiště (21.03.2013)

Znáte tu anekdotu o hotovém kolejišti...? Už samotné slovní spojení „hotové kolejiště“ je k smíchu, není-liž pravda? Kolik z nás může s čistým svědomím říci, že má kolejiště komplet dodělané a že na něj už nesáhne? Pravděpodobně nikdo. I já sám jej občas tak prezentuji, ale přitom v skrytu duše vím, jak kardinálně se mýlím. Takže vlastně lžu. Určitě znáte tu situaci, kdy najednou na mysli vyvstane nápad, idea, plán, člověk se k té myšlence v duchu stále vrací, špekuluje, no a jednoho dne se rozhodne ji zrealizovat. Takže najednou se na kolejišti objeví plechová hala, plac vydlážděný panely či třebas torzo kůlny po požáru. Nebo si člověk sem tam koupí nějakou drobnost v podobě leptaných bran, map, dřevěných stánků, autobusových zastávek, stavebnic aut a jiných silničních prostředků apod. A to nemluvím o nedávno zmíněném prodloužení kolejiště. Myslím, že tento postup je tak nějak přirozený. Alespoň v naší branži. Venku člověk potkává inspiraci na každém kroku a to se pak nápady jen hrnou.

Typickým příkladem „doplňkáře“ a puntičkáře je Jirka Sládek. Jemu nestačí imitace výkolejky, on ji musí mít funkční. Jemu nestačí napodobenina světelných pragotronů, on je musí mít prosvětlené. Čekám, kdy se mu tam budou opravdu měnit písmenka.

Největší změny u mne doznaly díly se stanicí Podlesí. Její okolí se změnilo zásadně. Byl snížen svah nad zhlavím, u přejezdu vyrostl les, naproti němu za kolejí se objevila před pár lety trafostanice. Na nástupišti vyrostl na jedné straně novinový stánek, na té druhé zase občerstvení. Dokonce se tam mezi cestujícími občas projede i ještěrka. Ano, i těch cestujících je nějak víc, narozdíl od skutečné železnice. Tam spíše ubývají.

Širá trať je lemována telegrafními sloupy firmy Miniatur – ty nahradily sloupy od Auhagenu, konečně jsem také dodělal předvěst od Hekttora a po novém zatravnění kolejiště doplnil rychlostníky, předvěstníky a ostatní bižuterii. Dosázel jsem také další stromy. Jsou většinou „vyndavací a zastamdací“, takže při případném focení je prostě na chvíli „pokácím“.

Za zmínku stojí též leptaná mapa od Pojezdy.eu, lavičky od téhož výrobce, stanoviště výhybkáře od firmy Veramo, stejně tak zmíněná trafika a stánek s občerstvením. Tyto a další doplňky naleznete na fotografiích níže i se stručným popisem. Snímky pocházejí z posledních dvou let, nejstarší je ze 14.3.2011.