Pod značkou MINI CAR nabízí firma Auhagen některé modely silničních vozidel. Ve velikosti TT jsou to aktuálně dvě provedení skříňové verze Roburu LO3000, zelená 66046 a modrá 66049. Jedná se o vysoce precizní modely perfektně řemeslně zpracované. Blinkry a zadní světla jsou v balení v podobě výlisků z průsvitného plastu patřičné barvy, není tedy potřeba je znázorňovat pomocí barvy. Auta jsou již z výroby potisknutá, logo na masce i ostatní nápisy a dekorace včetně klik jsou ostré a dobře rozpoznatelné. V balení jsou dvě přední osy, jedna s koly rovně, druhá se stočenými, a zadní kovová osička. Tu drží v rámu plastový kardan, takže je uchycena pružně. Disky kol jsou navrženy tak, aby bylo možno je na osičku nasadit a kola se otáčela. Veškeré díly do sebe dobře pasují. Přiložen je arch s několika druhy „espézetek“ pro několik zemí ze socialistického bloku, nechybí ani Československo. Není nutno nic barvit, pokud se modelář nerozhodne pro vlastní úpravy. Já jsem si u zelné verze natřel disky kol šedou a mlhovky a zrcátka chromovou barvou.

Výrobce slibuje v následujících letech další varianty včetně minibusu MZ 4 × 4, takže se máme nač těšit. Modely vycházejí v podobě limitovaných edic, i proto je asi doporučená cena 35,50 € u zelené, resp. 37,00 € u modré varianty, což není málo, ale zelenou verzi jsem sehnal v Elriwě v akci za 20 €. I v době vydání tohoto článku bylo skladem více než 10 kusů.

• Magnetická spřáhla z 3D tisku (13.03.2024)

Občas řešívám situaci, kdy potřebuji rozpojit osobní vozy, které jsou spojené těsně u sebe, např. Ypsilony, Baiky, reko vozy atd. A ono to jde dost mizerně. Shora vůbec, protože se mezi vozy člověk nedostane, zespodu to také pokaždé nejde, a především ne u nástupiště plného figurek. Je tedy nutné s vlakem poodjet někam, kde je lepší přístup, a tam se pokusit vozy rozpojit. Vzhledem k tomu, že na většině vozidel mám spřáhla Kuehn s pojistkou, je i kvůli ní rozpojovaní mírně komplikovanější. Ideálním řešením tohoto problému jsou magnetická spřáhla, která známe od firmy Peho. Jejich cena je však vyšší a vybavit jimi větší množství vozidel, to už udělá v peněžence trochu průvan.

Na konci roku 2023 se jeden spřízněný modelář, s nímž si občas vyměním pár řádků, zmínil o zajímavé alternativě z českých luhů a hájů. Jedná se o magnetická spřáhla vyrobená technologií 3D tisku. Nabízí je jiný český modelář, pan Joukl. A jaké jsou jejich přednosti? Jednou z nich je samozřejmě cena, která činí 15 Kč za kus, resp. 30 Kč za pár. Tou další je volitelná délka. Pan Joukl vytiskne spřáhla s délkou dle požadavku. Nechal jsem si vyrobit i kratší spřáhla k vozům, které jsou navzdory kinematice dál od sebe, aby byla vzdálenost eliminována na nejmenší možnou mez (např. Tilligovy Eilzugwagen v provedení ČSD, viz obrázky 6 a 7). Naopak u reko vozů Arnold byl trochu problém se spojováním, vozy k sobě byly tak blízko, že se háčky spřáhel občas nechtěly zaklesnout. To se po instalaci magnetických spřáhel také vyřešilo. Dalším kladem je celkem jednoduché spojení v oblouku. Prostě se přitáhnou a kinematika se přizpůsobí.

Někomu se může hlava spřáhla zdát trochu robustní (Š 5,45 x V 3,15 x H 3,45), ale nemyslím si, že by to mělo vadit. Při tom těsném spojení zase tolik vidět není a není o moc větší než u spřáhla Peho (Š 4,45 x V 3,1 x H 3,5). Větší rozdíl je pouze v šířce a v celkovém tvaru, který je oválný, u spřáhel Peho je lichoběžníkový. Vzhledem k tomu, jak zjednoduší manipulaci s vozidly, je pro mne jejich vzhled méně podstatný. Funkci plní na výbornou a v porovnání s klasickými spřáhly nabízejí i drobný bonus v podobě spřahování v oblouku. Co je však nejdůležitější, řeší to komplikované rozpojovaní ve stísněných podmínkách. Možné je vyrobit spřáhla jak do šachty, tak i klasická se starým uchycením do štěrbinky. Jejich instalace je jednoduchá, vyrobena jsou dostatečně přesně, do šachty sednou dobře bez nutnosti jakékoli úpravy. Magnety jsou v otvorech fixovány lepidlem a drží spolehlivě. Síla magnetů je také dostatečná, při zkoušce drželo na prvním magnetickém spoji 13 těžších vozů a vozů s delším rozvorem. I na stoupání 42 ‰, částečně v oblouku, se vlak nerozpojil, spíše už měla lokomotiva problém s prokluzem.

Pro více informací můžete napsat na e-mail stanislav(tečka)joukl(zavináč)gmail(tečka)com.

• Vnitřní osvětlení od firmy SDV a jeho použití ve vozech různých typů (16.01.2024)

Firma SDV spolu se stavebnicemi Rybáků nabídla též vnitřní osvětlení do těchto vozů. K dispozici je jak analogové, tak digitální provedení. Výhodou tohoto produktu je jednak cena, jednak přítomnost kondenzátoru, který eliminuje nežádoucí pohasínání při mžikové ztrátě napájení, a jednak fakt, že pokud není člověk vyloženě puntičkář a nelpí na správném počtu a poloze jednotlivých ledek, může si pomocí tohoto osvětlení rozsvítit interiér dalších modelů. Tak jsem to provedl i já. Použil jsem jej do poštovních vozů Post4 b/15 Tillig, do Altenbergů Kuehn a do čtyřosých reko vozů Tillig i Piko. U všech těchto vozů proběhly pouze minimální úpravy v podobě odříznutí kousku interiéru, výztuhy skříně nebo provrtání otvoru pro kablík. Vozy Tillig a Kuehn mají již z výroby připraven sběr proudu, který je propojen s kontakty v interiéru nebo se závažím. U vozů Piko bylo nutno vyřešit sbírání proudu svépomocí, ale ani to nebyl neřešitelný problém. Pořídil jsem pružinový plech silný 0,05 mm o rozměrech 80 × 100 mm, z něhož lze obyčejnými nůžkami vystřihnout požadovaný tvar. Přítlak na osičku dvojkolí je naprosto dostatečný, spolehlivý, a zároveň prakticky vůbec nebrzdí otáčející se dvojkolí. Vozy se na sklonu stále samovolně rozjíždí. Plíšek je uchycen šroubkem, který drží podvozek na rámu. Je potřeba zúžit jeho konce, protože se nenatáčí s podvozkem a bez zúžení by se mohl při natočení podvozku v oblouku dotknout kola s opačnou polaritou. Od takto vyrobeného sběrače vede kablík přímo k DPS osvětlení. Rozebíratelný spoj jsem neřešil, do vozů stejně za normálních okolností nijak nezasahuji a nerozdělávám je.

Podotýkám, že i pro provoz v digitálním režimu lze instalovat analogovou verzi osvětlení, což mi potvrdil i autor plošného spoje, neboť kondenzátor je na napětí 25 V. Vybrat si lze z provedení pro 8 oken, pro 7 oken nebo pro služební vůz. Kdo chce, může samozřejmě použít digitální verzi a osvětlení spínat prostřednictvím dekodéru. Mně svítí pořád.

U Altenbergů a vozů Tillig jsem dokonce využil i plechové jazýčky, které jsou součástí osvětlení, a jednoduše je zasunul buď pod interiér vozu, kde je závaží vedoucí proud, nebo je prostrčil a zaklesl v očku v horní části kontaktního plechu, takže jsem je ani nepájel. U Altenbergů jsem však musel nahradit přívodní kablíky delšími.

U vozů Piko by se mohlo zdát, že svítí méně. Je to dáno tím, že mají interiér z tmavšího plastu. U Altenbergů je interiér světlejší a u vozů Tillig má dokonce barvu krémovou, takže se v nich světlo rozptýlí nejlépe a vozy tak subjektivně svítí více. U nich ještě zvážím snížení svítivosti přidáním rezistoru na přívod, případně barevnou úpravu interiéru dle reality, což by bylo asi nejlepší řešení.

U vybraných vozů si průběžně instaluji i koncové osvětlení, k němuž přivádím proud přímo z nožiček kondenzátoru, takže i v tomto případě je vyloučeno pohasínání při ztrátě napájení. Kapacita kondenzátoru (460 µF) je natolik dostačující, že po sundání vozů z kolejí osvětlení ještě několik sekund svítí, než se kondenzátor zcela vybije.

Tillig i Piko samozřejmě v nabídce mají vnitřní osvětlení pro 4osé reko vozy, ovšem v poněkud jiné cenové relaci. Je pravdou, že jsou dělaná na míru a to od firmy Piko nabízí i více možností, ale ne každý je využije. Cena osvětlení Tillig 08866 je na začátku roku 2024 kolem 800 Kč, Piko 46050 stojí mezi 400 až 500 Kč, a to včetně sběračů proudu na oba podvozky. Oproti tomu osvětlení SDV stojí v analogu 220 Kč, v digitálu 395 Kč.