17.04.2012 - Inu, již je to zde opět. Uplynulo 365 dní a 365 nocí... ehm, pardon, tentokráte jest tomu obého v počtu třísetšestašedesáti. To ten přestupný rok. Ale což, neklaďme důležitějšího významu jednomu dni, jež si mnozí z nás ani neuvědomili. Prostě máme tu den sedmnáctý měsíce dubna, uplynul tedy rok od času, kdy jsem si zde třepil ústa a snažil se ohromiti Vás vším možným, co mi na mysl přišlo a co se za minulých deset zim událo. Nehodlám zde uváděti otřepanou frázi, jak ten čas letí... (ale že to uteklo, což? ) Ne, dnes vskutku nechci a nebudu polemizovat nad relativitou času a jeho plynutím. Tomu jsem se věnoval před rokem, když jsme slavili kulatiny. Letos budu celkově spíše stručný.

Povídání nebude tolik obsáhlé, neb událostí sešlo se pomálu. Přec však něco málo najde se, co mé ješitnosti bude k vůli a čím stojí za to se pochlubiti. Zdařilo se mi opět obsaditi stupeň první ve fotosoutěži serveru ŽelPage, a světe div se, zase, znovu, tudíž opakovaně v kategorii modelové železnice. Dále jsem se stal v listopadu 2011 inventářem Webarchivu, resp. Národní knihovny České republiky, kterážto souhlasila a jala se tento web zálohovati několikráte do roka (tuším, že alespoň šestkrát) a uchovávati jej pro pokolení další, v nichž se doufejme rovněž něco málo modelářů železné dráhy najde. Ovšem jedna otázka vyvstává, totiž budou-li někomu současné technologie vůbec co platny v letech budoucích. I když z druhé strany, kostry stromů se motají již několik desetiletí stále stejně, není-liž pravda? Přinejmenším by archivované weby mohly býti alespoň zajímavým studijním materiálem.

Během uplynulých dvanácti měsíců se modeláři zlatého středu dočkali nejednoho modelu správ ČSD/ČD. Vzpomeňme například posázavského Hektora, Brejlovce a Zamračenou od MTB, páru 377 od Roco, Brejlovce od firmy Kuehn či několik limitovaných edicí vozů v režii DS Model. A čeká na nás dost dalších zajímavých novinek, o nichž (nebo alespoň o některých z nich) se snad v budoucnu na TRAINMANII dočtete. To samozřejmě záleží na mnoha různých okolnostech, v neposlední řadě také na hloubce kapes mých a ostatních přispívajících kolegů.

Nechci nijak dublovat výroční článek Martina Pinty z 26. dne měsíce srpna roku dvoutisícíhojedenáctého, ale budiž veleben, neb slova jeho v odstavci „Nelíbí se“ jsou i slovy mými, a to prakticky v plném jeho znění. Pravda, rozhodně neřeším tolik dotazů a takové odbornosti, nicméně často, zdůrazňuji, ČASTO se stává, že tazatel v e-mailu nepozdraví. Ale což, svět jest pln hovad nekulturních (jedinci, berouce si tento titul osobně, nechť se s tím vypořádají sami) a člověk pomalu si již zvyká. Problémem dalším, rozhodně mnohem závažnějším, jest fakt, že tazatel, který po mně žádá rady, není schopen se podepsat, ba co více, není schopen následně ani díky vyjádřiti. Uvádí mne tím do nelehké situace, kdy krom přemýšlení nad vlastní podstatou dotazu jsem nucen zabývati se též tím, jak dotyčného osloviti, neb pouze zřídkavě jest možno jméno vytušiti z e-mailové adresy. Smutnou skutečností jest pak již ono zmiňované slovíčko „děkuji“, jež ve většině případů nikdy nezazní. Cosi to vypovídá o vychování, zdvořilosti a (ne)slušnosti. Zajisté, přežijeme to, ale hezké to není. Pochopitelně se snažím odpovídat na všechny dotazy, poněvadž i to je slušnost. Nejsem si v tuto chvíli vědom žádného nezodpovězeného e-mailu, který do mé schránky doraziti ráčil. Člověka přec potěší, má-li pak zpětnou vazbu a ví-li, jak tazatel pochodil po této "konzultaci".

Diskuse, jejich pravopis a přestřelky na nich zmiňovat nebudu, to už Martin zvládnul také.

Dosti nářků, (i když je to realita). Radujme se z každého dne, radujme se z našeho hobby a buďme rádi, že se najdou výrobci, ať již tuzemští, nebo ti zahraniční, kteří jsou ochotni investovat prostředky, námahu a know-how a vyrobit pro nás zajímavý model.