Přehled aktualizací Pár slov úvodem Vznik a vývoj kolejiště Stavba diorámat Minirecenze vozů Rady a návody Patinování vozidel a budov Články a recenze Zápisky od roku 2006 Reportáže z akcí a cest Videozáznamy modelové železnice Často kladené dotazy Sekce věnovaná trati Trutnov - Žacléř Fotodokumentace železničních zařízení Smíšená fotogalerie s železniční tématikou Přehled plánovaných akcí Ankety Tapety na plochu, panoramatická pozadí za kolejiště... Zanechte vzkaz v knize návštěv Kontaktní informace Partnerské stránky
DIORÁMA
Když nebuduji kolejiště, buduji malé kousky krajiny pro radost a potěšení. Na těchto diorámatech uplatním nápady a motivy, které přišly v době, kdy už je na kolejišti nebylo možné zrealizovat, nebo je prostě na kolejiště dávat nechci. Každopádně mi jejich stavba slouží jako relaxace u stolku, nemusím lítat kolem kolejiště a vestoje tam něco bastlit (to byl vtip). Jak říkám, občas se vyskytne motiv, který do kolejiště vsadit ani nejde, tak mi tato mořená a lakovaná "prkýnka" slouží jako malé zadostiučinění při realizaci mých představ a nápadů. Diorámata jsou číslována tak, jak vznikala. Uvedená jsou zde jen ta, která vlastní moje maličkost, ostatní zůstanou nadále v sekci zápisky, těch ale asi moc nebude. V současnosti je to jen jedno malé se splítkou a dvě velká (Hagenau a níže Zahájí) - a byla stavěná pro kamaráda více méně přesně dle jeho zadání.

A nyní trochu teorie: Dioráma je speciální model, který se snaží navodit dojem skutečnosti. Velká dioramata byla budována především v 19. století. V modelářství se dioráma objevuje velice často. Na zadní stěně obvykle bývá věrně namalováno pozadí, před ním jsou umístěny plastické (3D) modely. Jako celek pak má model působit realisticky. (Zdroj: Wikipedie). Zajímavostí je, že slovo "dioráma" lze používat jak v ženském, tak ve středním rodě. Ve Wikislovníku je přehled skloňování tohoto slova v obou uvedených rodech.
• Dioráma číslo 13 - fotodioráma

Stále častěji píši recenze a fotím pro ně modely, případně pořizuji fotografie do galerií. Občas jsem pro tyto účely využíval jakéhosi provizorního diorámatu. Jeho podoba spočívala v koleji položené na obyčejné prkno a podložené korkovými pásky. K té jsem poté přiložil foliáže a vše naaranžoval tak, aby nebylo poznat, že se jedná o pouhé provizorium. Fakt, že to poznat opravdu nebylo, je k vidění např. na fotce s Bardotkou a rychlíkem na titulní straně kalendáře 2017. Nevýhodou tohoto postupu byla poněkud vyšší časová náročnost. Bylo nutno juniorovi hrábnout do kostiček, abych měl prkno a foliáže čím podpírat, přiložené foliáže navíc samovolně nedržely, takže ke slovu přišla oboustranná lepící páska. I tak se občas uvolnily. Nakonec se postup v obráceném pořadí musel opakovat při úklidu. Jednoho to po čase omrzí. Netrvalo tedy dlouho a já se začal zaobírat úvahami o stavbě jednoduchého fotodiorámatu, které splní účel stejně jako výše uvedené, ale navíc mi ušetří čas (a občas také nervy ). Realizace na sebe nenechala dlouho čekat. S trochou nadsázky se dá říci, že mě jeho stavba nic nestála, neb téměř veškerý materiál byl doma a stejně jsem jej tak jako tak používal, jen méně komfortním způsobem.

Jako základní deska byly použity dvě laťkami spojené poličky (lamino) ze starší kancelářské skříně. Vznikla plocha o rozměrech 22 x 76 cm. Pro vytvoření terénu se hodily odřezky 5 cm vysokého pěnového polystyrenu, k jehož lepení dobře posloužila tavná pistole. Tento technologický postup je ověřen již od roku 2013 ze stavby diorámatu č. 12. Drží to. Ze slabého polystyrenu jsem si vyřízl podloží pod koleje. Ohraničení polystyrenu po vnějších stranách je provedeno kartonem z krabice od bot. Naprosto to stačí, pořád je to lepší než okousaná hrana.

„Trať“ je postavena z metrových (patřičně zkrácených) brunýrovaných flexi kolejnic od Tilliga s dřevěnými pevnými pražcovými poli. K zatravnění svahu postačila dvě balení Polákovy foliáže Neobdělávaná louka, typ G, 4704, ještě kousek zbyl. Zatravněn je pouze tento svah před kolejí. Plocha za kolejí je holá, bílá. Myslel jsem si totiž, že pro účely fotografování není podstatná. Praxe však ukázala opak. Bílá plocha (logicky) odráží světlo na spodky vozů a tyto se nepřirozeně lesknou. Povrch tedy bude nutno ještě nějakým způsobem ošetřit. Kolej je rovněž zaštěrkována pouze ze strany nad svahem a mezi kolejnicemi. Druhá strana je bez štěrku ze stejného důvodu – není to při focení vidět. Budu zcela upřímný, mým cílem bylo opravdu pouze vytvořit dostačující podmínky pro pořizování snímků z jedné strany (a šálit diváka), nikoli postavit vyšperkované dioráma pro výstavní účely. Konec konců, bude-li nutno, lze tyto nedostatky odstranit a dioráma dovést k dokonalosti kdykoli později.

Abych nemusel, jako tomu bylo dříve, věšet za scénu modrou deku, vytvořil jsem si na sololitové desce modré pozadí s využitím samolepící tapety. Stejné jako na fotoboxu z roku 2010. Klíčování pozadí je v článku rovněž zmíněno, to platí i v tomto případě, viz např. toto foto na Rajčeti. Pozadí za diorámatem drží díky třem kovovým úchytům (dva jsou z jakési německé obdoby stavebnice Merkur, jen ohnuté do pravého úhlu). Deska se jednoduše zasune mezi úchyty a zadní stěnu diorámatu. Žádná věda, jednoduché a funkční. Sololit a tapeta byly jediné aktuálně vynaložené náklady v celkové hodnotě necelých 80 Kč.

Dioráma je samozřejmě použitelné i pro focení venku a bez pozadí, viz fotky č. 15, 16, 17 a 18. Navíc snad bude dostatečně variabilní, aby se na prázdnou plochu za kolejí dalo cokoliv doaranžovat (budovy, stromy, návěstidla atd. – bude záležet na situaci).

Jsem sám na sebe zvědav, jak dlouho vydržím mít dioráma v této podobě. Sice uvádím, že jde opravdu jen o focení, ale… Každopádně se v tomto stavu dobře skladuje, je to jen vyšší placka, stejně tak vyjímatelné pozadí, takže problém s místem nemusím řešit. Pokud by na něm však vyrostly nějaké budovy či stromy, už by to mohla být jistá komplikace.

Cena za spotřebovaný modelářský materiál činí necelých 600 Kč, dříví a polystyren jsou s rezervou do 100 Kč. K tomu pár hodin práce, které se však vrátí v podobě ušetřeného času během fotografování.

Nahoru • Dioráma číslo 12 - trať s propustkem a vjezdovým návěstidlem

K podzimu, kdy počasí není zrovna lákavé a myšlenky na romantické procházky člověka opouštějí, začal jsem míti podivný pocit v rukou. Jakési brnění, svrbění či jak to popsat. Ne snad, že by mě to nějak překvapilo, toto se lidem podobných zájmů, jako jsou ty moje, stává relativně často. Nicméně jsem začal přemýšlet, v čem je problém. Diagnóza byla jasná. Aniž bych se mačkal v čekárně u lékaře, převracejíc v dlaních tři desetikoruny a chytajíc bacily od ostatních nemocných, rozeznal jsem celkem rychle příčinu problému. Dlouho jsem nepostavil dioráma! Naštěstí jsem většinu základních medikamentů měl doma, a ty, které chyběly, jsem postupně doobjednával. Začal jsem se tedy poctivě léčit.

Původní plán postavit trať na náspu s kamenným podjezdem vzal za své. Třebas někdy jindy. Motiv tohoto modelu má býti následující: Trať ve svahu lemovaná telegrafními sloupy, míjející vjezdové návěstidlo a překonávající betonový propustek. Detaily vyplynou později s postupující stavbou.

Základem je smrková fošna 700 x 300 x 30 mm velká. Ze tří stran je ofrézovaná, zezadu nebylo třeba. Alespoň jsem si vyšetřil na šířku pár milimetrů místa. Krajina je vytvořena ze dvou vrstev pěnového polystyrenu o síle 50 mm. Vrstvy jsem pokusně slepil tavnou pistolí. Je to rychlé, není třeba čekat na zaschnutí pojidla a drží to jak čert. Nevěděl jsem, zda to půjde, ale povedlo se. Základ lože pod kolejemi je ze styroduru, stejně tak i pod polní cestou nad svahem. Do svahu jsem vytesal zářez pro stěny propustku. Ty vznikly ze zdiva Heki, ovšem obráceného rubovou stranou ven. Struktura této strany dokonale imituje ne zcela hladký beton, stačilo pouze opatřit ji správnou barvou a posléze i patinou. Betonová roura je z brčka od dětského mléka ze školy. Do propustku ústí příkop vedoucí podél trati mezi kolejí a svahem. Na výtokové straně propustku, níže pod svahem, nacházejí se listy devětsilu z leptu od Hekttora. Krásná práce, po nabarvení a oddělení od rámečku stačí listy různě prohnout a do předem připravené dírky po špendlíku zasadit. Nakonec jsem ještě listy pošmrdlal prachovým patinátorem "trávová zeleň".

K zatravnění krajiny byly použity různé neobdělávané louky od Poláka, pro mě zatím nejlepší a nejvěrnější na našem trhu (nemusíte souhlasit). Lepeno lepidlem R-fix téhož výrobce. V rohu modelu se nachází cíp smrkového lesa s krmelcem. Kolem lze spatřit starý rozpadlý plot bývalé školky – vzpomínka na mé dětství, kdy jsem přesně takový popadaný plot potkával na jednom mém oblíbeném místě mezi již odrostlými smrky. Možná se tam válí dodnes, i když kdo ví… je to už přes 30 let. Krmelec vzniknul z latěk tohoto plotu (Model Scene) a z papíru. V kraji lesa roste i kapradí, rovněž z leptu od Hekttora. Je to piplačka, ale stojí to za to. Smrky jsou dílem jednoho šikovného přítele modeláře, keře od Poláka, listnáč je jeden kupovaný, břízky pak z mé dílny. Na posyp cesty posloužil přírodní prach, stejně tak štěrk na zaštěrkování kolejí. Kolejnice nebylo nutno patinovat, jsou brunýrované, což mi vyhovuje. Pouze štěrk je „přikrášlen“ prachovým patinátorem – rzí.

V druhém rohu u rozcestí stojí pod stromem Boží muka od JM Detail. Je to perfektní doplněk za pár korun, na kolejišti to udělá velkou parádu, navíc je to element, který se v české krajině nachází velmi často. Zvažoval jsem ještě dát k cestě leptanou turistickou mapu, ale zatím na to nedošlo. Pokud se k tomu nakonec rozhodnu, není problém doplnit ji dodatečně.

Trať lemují dřevěné telegrafní sloupy tvaru A, drátovody a dotahovače, vše rovněž od JM Detail. Mechanické dvouramenné návěstidlo pochází od DK Modelu. Betonový sokl a šachty jsem vyřezal ze styroduru, nabarvil betonovou Agamou a poté zašpinil prachovými patinátory. Chybí již opravdu jen ty dráty, a to jak na drátovodech, tak na sloupech. Ale ty jsem si prozatím odpustil. Až se zblázním úplně, třeba je tam přidám.

Celková výška diorámatu až na vrcholky hor... tedy pardon, až na vrcholky stromů je 300 mm. A světe div se, ani jsem nemusel řešit problém s uskladněním. Stačilo si udělat pořádek v jedné skříni pod kolejištěm a místo bylo hned. Pravda, vychází to knopově. Být stromy o pár milimetrů vyšší, už by se lámaly špičky.

Toť asi vše. Léčba probíhala naprosto pohodově, bez komplikací, nyní se cítím mnohem lépe. Pravdou však je, že se jedná o chronickou záležitost, takže se situace bude v brzké době pravděpodobně opakovat.

Nahoru • Dioráma číslo 11 - prodloužení kolejiště (30.01.2013)

Je to dioráma, není to dioráma...? Po několikrát zmiňovaném stěhování a novém zprovoznění kolejiště vyvstala potřeba, nutnost, nezbytnost... no, říkejme si tomu libovolně, ale prostě a jednoduše, bylo více než vhodné posunout konec kolejiště o nějakých „skoroštyrycet“ centimetrů dál, aby se hrana tunelu dostala ke hraně skříně. Důvodem nebylo ani tak snadnější napojovaní dalších dílů, jako spíše prostorová situace naší ložnice. Aby se letiště nemuselo moc posouvat a aby mi taky zbyl nějaký životní prostor na mé straně (nerad bych totiž lezl z postele přímo do skříně s modely), bylo rodinnou radou (skládající se ze mne) rozhodnuto o prodloužení kolejiště o 36 cm. Toto prodloužení je vsazeno mezi díly 4 a 5, tam je totiž jediné místo, kde jsou koleje kolmé k hranám dílů a není tedy problém s vložením. Úvaha vyjádřená prvními slovy tohoto článku je na místě. Považovat toto „megaprodloužení“ za plnohodnotný díl kolejiště je asi poněkud bláhové, i když na velikosti prý nezáleží. Rozhodl jsem se tedy, že toto prodloužení pojmu ve smyslu diorámátka, které bude postaveno tak šikovně, že bude možno jej vsadit do kolejiště. To jsem ale vykuk, což?

Motivem tohoto modelu je betonový nadjezd nad vedlejší silničkou z kočičích hlav (ochránci zvířat nechť jsou v klidu, jedná se o dlažbu ). Něco takového na kolejišti zatím nebylo. Je to tedy třetí železniční nadjezd čehokoli, který na kolejišti je. Kamenný klenutý most přes potok na dílu 3, ocelový mostek nad lesní cestou na dílu 4 a tento nový betonový mostek nad silnicí na dílu... ehm, na diorámatu 11. Vlastní most je postaven z kartonu a styroduru, natřen barvou Agama – beton, následně trochu zašpiněn prachovým patinátorem. Zábradlí je vyrobeno z mosazného profilu tvaru „L“ o stranách 0,8 mm. Další už bych dělat nechtěl, je to piplačka a trochu náročnější na přesnost. Výška mostu nad silnící je 3,8 m, jak ukazuje značka. Zatravněno jest statikou Heki, stejně jako zbytek kolejiště. Keře jsou od Poláka a vlastní výroby. Silnice pod mostem pochází od Fallera, stejnou jsem použil i na dílu 8 a na diorámatu 5. Co na tom, že je pro H0? Kopečky jsem vydlabal z polystyrenu, posypal přesátou hlínou a poté zaflokoval. Vyrostlo tam též pár stromů (vlastní výroby), na levý zadní svah přijde ještě několik borovic, když už jsme v té Borové (nikoliv Havlíčkově). Foto bude dodáno později.

Telegrafní sloupy mám od firmy Miniatur, rychlostníky a vzdálenostní upozorňovadla jsou opět vlastní výroby, viz udělátko z 12.4.2004. Dokopal jsem se totiž konečně k osazení mechanické předvěsti na dílu 4, jak ukazuje fotografie č. 13, tudíž vzdálenostní upozorňovadla byla nutností.

Dovolím si tedy nyní odpovědět na první slova tohoto článku. Ano, je to dioráma. Je to první funkční dioráma, u něhož navíc nemusím řešit aktuální problém, kam s ním.

Nahoru • Dioráma číslo 10 - souběh dvou tratí (04.01.2013)

Dlouho jsem nevyrobil žádné dioráma. To pak člověka po čertech svrbí ruce. Ani fakt, že je momentálně nemám kam dávat, tedy myslím tak, aby byla vidět, mne neodradil od stavby dalšího. Ta, která nejsou v Sebnitz v muzeu (snad do března 2013), spí uložená v krabicích. Semo tamo je vytáhnu, pokochám se, třeas i fotečku pořídím, ale hnedle je zase uložím k nerušenému spánku. Ale on určitě přijde jejich čas.

Motivem toho jubilejního, desátého, je souběh dvou tratí, přes něž vede jakási luční cesta, nebo možná lépe, turistická trasa. A aby to bylo trochu zajímavější, je mezi náspy obou kolejí mokřad, přes nějž vede zmíněná cesta po dřevěném mostku firmy Veramo, kat. č. TT 020102. K zatravnění byla použita, stejně jako v několika minulých případech, vskutku dokonalá foliáž firmy Polák-Model, neobdělávaná louka, varianta A – 4701. Poprvé jsem použil lepidlo Rfix téhož výrobce. Pro tento účel jsem snad ještě lepší lepidlo neměl. Nádherná práce a drží to! Sám výrobce zmiňuje, že je určeno pro lepení materiálů na větších plochách, a jako příklad uvádí mimo jiné i tyto foliáže.

Sokly pro mostek jsou z polystyrenu, na nich je nanesen prášek imitující nerovnou betonovou strukturu. Základ cesty je z kartonu, na nějž jsem nanesl prach vlastní výroby.

Výplň mezi kolejnicemi v místech přechodu je kupovaný produkt vyrobený technologií LaserCut. Na jedné z kolejí je poněkud upravena, resp. prodloužena. Bříza v rohu je vlastní výroby, telegrafní sloupy, lemující obě tratě, pocházejí od firmy Miniatur. Mokro v mokřadu vzniklo pomocí dvousložkové imitace vody od Model Scene. Stačil jeden mililitr a nanést štětečkem. Po vytvrdnutí zbývalo jen nechat mokřad řádně zarůst Polákovými divokými keři a trsy trávy odloupnutými z odstřižků foliáže. Zbývá už jen vybavit přechody výstražnými kříži. K tomu zatím nějak nedošlo, ale já to napravím. SMAJL Toto dioráma bylo s několika dalšími k vidění v období červen – září 2012 v žacléřském muzeu, kde se konala výstava ke 130. výročí tratě do Žacléře. Rozměry modelu činí 347 x 241 x 125 mm.

Nahoru • Dioráma číslo 9 - zhlaví malé stanice (21.07.2010)

Motivem diorámatu číslo 9 je zhlaví malé stanice se slabým provozem kdesi v divočině. A jak už je u mě zvykem, je tam zase něco zarostlého nebo zarůstajícího. Během podzimu roku 2009 započaly práce. Původní plán zněl asi takto: Postavit zimní dioráma, stihnout to včas, aby se dalo v zimě nafotit a pokud možno použít na PF 2010. Zevrubná představa je na obrázku 1. Nestalo se tak. Když jsem začal zasněžovat, zradil mě materiál, jak už bylo popsáno v minulém příspěvku. Natolik mne to konsternovalo, že jsem dioráma odložil na skříň a nechal tuto zimní záležitost takříkajíc "u ledu". Nakonec byla zimní krajina ztvárněna na malém diorámatu č. 8, viz předchozí článek. Rozměry modelu jsou 340 x 240 x 140 mm.

Počátkem roku 2010 mi už ale bylo líto krásně ofrézovaného nalakovaného prkna, které zahálelo ve dvoumetrové výšce a trpělivě čekalo pod nánosem prachu, až si na něho vzpomenu. Sněhové závěje, resp. to, co z nich zbylo, šly "k šípku", opravil jsem, co bylo potřeba (jazyky výhybky) a začal spekulovat nad jinou variantou. Což takhle dát si špenát...? Tedy, pardon, což takhle zkusit jaro? Stejně už člověku ten sníh tak trošku leze na bednu, takže malé jarní povzbuzení v podobě diorámátka s krásnou travičkou a břízkami neuškodí. A než bude hotovo, zavládne jaro už i venku a bude se fotit.

Pro zatravnění jsem použil zbytek Polákovy Neobdělávané louky, varianta D, kat. č. 4704. Zbyla z diorámatu s všestarskou kůlnou. I zde stojí kůlna, tentokráte zděná, sloužící kdysi jako jakási dílnička nebo něco podobného. Sklo v okně už není a pootevřenými dveřmi občas vrzne větřík. Technologie stavby tohoto modelu je totožná s kůlnou ze Všestar, pouze postrádá hrázděnou konstrukci.

Výhybka vznikla svépomocí jako nefunkční maketa podle šablony EW3 ze stránek Martina Pinty. Vytisknuto, vystřiženo, nalepeno na desku a postavit výhybku podle šablony již nebyl problém. Vše je z továrních pražcových polí a kolejnic. Přídržnice jsou z "U" profilu Evergreen, odříznutím jedné strany se změnil na "L" profil. Stačilo pak již jen přihnout trochu konce, nabarvit a nalepit na výhybku. Na spojovací tyč stačila E struna z kytary. Štěrkování kolejí probíhalo standardně. Oproti štěrkování výhybek na kolejišti mělo dokonce výhodu. Nemusel jsem se bát, že by po zaschnutí lepidla přestaly chodit jazyky nebo se ztratil kontakt mezi pohyblivou a pevnou částí jazyka, jak tomu bývá u výhybek EW1. Výhybkové návěstidlo je z leptu od firmy Hekktor.

Břízy v okolí zhlaví vyrostly za pomoci drátu a březového naturexu od Poláka. Postup je prakticky stejný jako kdysi zveřejněný návod v Udělátkách. I když jedna drobnost se najde. Tolik zavrhovaný sníh se nakonec hodil. Použil jsem jej společně s lepidlem Dekorfix (Polák) k namíchání jakési hmoty, kterou jsem poté nanesl na kmen a větve stromů. Po vytvrdnutí jsem tyto ještě přetřel samotným lepidlem, abych zabránil drolení a opadávání vytvrzeného "tmelu". Po zaschnutí a nabarvení bílou barvou Agama se na povrchu objevily drobné prasklinky, které konkrétně těmto břízám ještě přidaly na realističnosti. Nebylo to v plánu, ale beru. Klasické březové černé fleky byly domalovány štětcem s černou Agamou. Poté už přišel na řadu naturex a vyvrtání otvoru v základní desce. Od této chvíle mohly břízky vesele růst.

Lampy Dominik asi není třeba představovat. Zbyly z kolejiště, když je nahradily na vlečce jiné. Zapojeny jsou 2 do série, k nim je paralelně připojena třetí na dřevěném sloupu. Napájení probíhá naprosto stejně, jako je tomu u diorámatu č. 5, tedy pomocí USB konektoru, do kterého zapojím buď kabel přímo z USB portu počítače, nebo pomocí upraveného adaptéru. Pro focení v exteriérech poslouží domeček na čtyři tužkové baterie s tímtéž "béčkovým" USB konektorem.

Za kolejemi se nedaleko břízy v trávě povalují zbytky starých zásněžek a staré armované betonové kvádry. Kdysi tu byla hromada suti a při jejím odklízení se na pár kousků zapomnělo... Vznikly velice jednoduše. Použito bylo kapa desek, což je vlastně jakási polyuretanová deska (dále jen PUR) polepená z obou stran kartonem. Karton je potřeba strhnout a s vlastním PURem jdou kouzla. Stačí vyříznout požadovaný tvar. Pro znázornění starého otřískaného betonu je dobré ještě nehtem kousky PURu odštípat, aby to bylo opravdu nepravidelné. PUR poté dostal nátěr betonovou Agamou. Po zaschnutí přišly na řadu prachové patinátory Agama - černý, rez a šedý - podle uvážení, záleží na vnímání každého. Armovací drát je jeden drátek z licny. Opálil jsem jej zapalovačem, natřel Agamou - rzí, znovu opálil a případné nedostatky znovu opravil barvou. Pak už jen stačilo "armaturu" zapíchnout do PURu a trochu zohýbat. Práce tak na hodinku běžného modelářského tempa.

Nahoru • Dioráma číslo 8 - zima (09.03.2010)

Ačkoli tu máme březen, krajina je stále zahalena bílou přikrývkou a Mrazíci nám malují na okna kouzelné křišťálové květy. Na jednu stranu už bych radši viděl travnaté louky a sytě zelenými lístky se obsypávající břízky. Na to je však čas, u nás v horách si počkáme ještě déle. Člověk se musí učit najít si na všem to lepší, využít zdánlivá negativa ve svůj prospěch. Totéž jsem učinil i já. Dovolil jsem si použít zimní krajinu jako přirozené pozadí při focení nového diorámatu, na němž zima zavládla také. Jedná se o nevelký model 300 x 150 mm s motivem vedlejší trati na náspu, vedoucí kolem jakési zahradní kolonie. Ta je tu vzhledem k prostoru znázorněna pouze kouskem zahrady s kůlnou a se zasněženým vrakem automobilu.
Zimní motiv měl být původně na jiném, větším diorámatu, ovšem práce s imitací sněhu od firmy Auhagen je zapeklitá. Přestože jsem postupoval podle návodu, sníh po zaschnutí začínal opadávat a drolit se. Jedná se zřejmě o vlastnost materiálu. Nebyl to můj první pokus o zasněžení modelu, zkoušel jsem různé poměry voda vs. sněhový prášek, ale výsledek byl vždy stejný. Nakonec jsem tedy velké dioráma nechal zatím být (o něm bude další příspěvek) a pokusil se o 120x zmenšenou zimu na tomto malém kousku. Nakonec se podařilo, ovšem při manipulaci je nutné být opravdu opatrný, neboť i při prudším položení diorámatu na tvrdou podložku (třeba na stůl) může dojít k odloupnutí "sněhové" hmoty.

Kůlna vznikla ze zbytků plotů od bývalé firmy Fiba (dnes je vyrábí Model Scene), podezdívka je ze zdiva Heki. Rampouchy na nižší straně střechy jsou vytaženy z lepidla Butacel. Práce na pár vteřin, jednoduchá, výsledek myslím perfektní. Smrky vedle kolejí vyrostly u Model Scene, na nich sníh díky členité struktuře větví drží dobře. U plotu zahrádky stojí v závěji srnka a dívá se bez známky jakéhokoliv vystrašení na projíždějící vlak.

Fotografování probíhalo v neděli 7.3.2010 při teplotě -7°C. Vítr na pohodě také moc nepřidal, takže domů jsme s dcerkou přišli trochu promrzlí. Vzhledem k velikost a poměrně jednoduchému námětu není moc co fotit, tentokrát tedy bude množství pohledů na model poněkud méně.

Nahoru • Dioráma číslo 7 - všestarská kůlna (20.10.2009)

Jak už bylo zmíněno v udělátku o všestarské kůlně, vznikla tato stavbička původně pro zimní dioráma. Posléze jsem však změnil názor a použil ji na jiné, menší a zelenější dioráma spíše jarního charakteru. To vám nyní představuji.
Zobrazuje konec kusé koleje kdesi v zastrčeném koutu nádraží, daleko od civilizace, blízko divočiny. Ani srnky nemají problém pást se blízko kolejí. Většinou sem totiž nikdo nechodí ani nic nejezdí. Jen občas je možno spatřit tu odstavený vůz či lokomotivu. Někdy se u kůlny také objeví skupinka výrostků s rozvrzaným trabantem. Okolí koleje pomalu zarůstá a kousek od šturcu leží poházená stará prkna. Kůlna je již nepoužívaná, petlice u vstupních dveří rezatá, vrata dřevěné přístavby jdou stěží zavřít. Jedno jejich křídlo je pro jistotu zajištěno zapřeným prknem, druhé je pootevřené. Z pravé strany kůlny stojí dva staré prázdné barely, z levé leží tři bedny s neznámým obsahem. Okno je sice zamřížované, ale jinak bez výplně. Stavba postupně chátrá, slouží už jen jako útočiště toulavých koček v nepříznivém počasí.
K výrobě kůlny již netřeba komentáře, vše bylo popsáno ve výše uvedeném článku. Stavba samotného diorámatu byla jednoduchá. Zatravněno je Neobdělávanou loukou, varianta D, kat. č. 4704. Keře jsou opět divoké, oboje od firmy Polák Model. Sudy a bedny jsem vyhrabal ve své veteši, původ už si nepamatuji. Návěstidlo "Konec kusé koleje" je vyrobeno dle tohoto článku. Prostor před kůlnou je vysypán tmavým štěrkovým prachem, poté ještě došlo na doladění černým prachovým patinátorem (dobře viditelné na obrázku 19). Rozměry modelu jsou 299 x 150 x 55 mm.

Nahoru • Dioráma číslo 6 - trať na propustku (16.09.2009)

Aby si snad někdo nemyslel, že jsem přes léto zahálel a věnoval se jen ježdění, výletům a sportu, přináším fotoreportáž z dalšího diorámatu. Svým charakterem se přesně hodí do období konce prázdnin, kdy už louky začínají žloutnout díky lánům trávy, která pod srpnovým sluníčkem pomalu usychá. Motivem diorámatu je trať v lukách, překonávající po propustku malou vysychající strouhu. Podél tratě jsou postaveny, traťováci je na jaře asi zapomněli složit a opřít o strom. O to míň práce budou mít na podzim. Člověk si to holt musí umět zorganizovat. Zásněžky jsou dřevěné, jedná se o novinku firmy Model Scene, jejich povrchová úprava byla provedena prachovými patinátory Agama. Použitá tráva je ze sortimentu firmy Polák Model - neobdělávaná louka, varianta F, kat. č. 4706. Propustek je vyroben ze zdiva Heki, kat. č. 70112, jako roura posloužilo běžné tvrdší brčko od jakéhosi dětského nápoje. Povrchová úprava opět barvami od Agamy.
Sloup VN je vlastní výroby, k tomu se rozepíšu možná jindy a jinde. Na dioráma byl zasazen až dodatečně, proto je k vidění pouze na několika posledních fotografiích. Strom na kopečku pochází z kolejiště z dílu 8, kompletně domácí výroba, zazeleněn Naturexem od Polák Model. Na kolejišti je nyní místo stromu rovněž sloup VN (trochu jiné konstrukce) a pár smrků a keřů. Zbytky vody ve strouze byly znázorněny bezbarvým lakem v několika vrstvách. Jde opravdu jen o mělký a téměř vyschlý vodní tok, navíc zarostlý. Rozměry modelu jsou 344 x 240 x 160 mm.

Nahoru • Dioráma číslo 5 - mimoúrovňové křížení tratí (02.06.2009)

Po diorámatu s podzimním motivem, které spadá ještě do roku 2008, vrhnul jsem se na stavbu dalšího, tentokráte trochu většího. Je fakt, že i toto jsem měl "rozděláno" již od loňska, ale byla na něm jen nalepena spodní kolej a zaštěrkována. Rozměry základní smrkové desky činí 477 x 250 x 28 mm, bočnice tvoří překližkové desky 3 a 5 mm silné. Vše opět namořeno a nalakováno. Motivem tohoto kousku světa je mimoúrovňové křížení dvou tratí, dominantou je ocelový most s horní mostovkou, posazený na kamenných pilířích. Jedná se o výrobek Malé železnice, kat. číslo 21212.13. Bylo potřeba jej barevně upravit, ta světlá šedá mi neseděla, Agama N11 M - středně šedá (RLM 75) to vyřešila. Pak už stačilo nastrouhat na smirkovém papíře hnědý uhel, prach nanést štětečkem na most a zafixovat bezbarvým matným lakem Tamiya. Matná Agama, která se přesto trochu leskla, po nalakování zmatněla úplně.

Pilíře mostu a přilehlé opěrné zdi jsou vyrobeny ze zdiva firmy Noch s číslem 58054. Zdivo je z jakéhosi styroduru (nebo co to vlastně je), je dost silné, těch 15 mm se už obyčejným modelářským nožem řeže trochu obtížněji, takže jsem na to použil jemný plátek do pilky. Ideální by asi bylo řezání odporovým drátem. Pilka přeci jenom trochu třepí a olamuje hrany.

K zatravnění bylo použito Polákovy neobdělávané louky - varianta A, kat. č. 4701. Ta mi nevystačila a na prodejně už další nebyla, takže jsem na zbylé místo použil variantu F, kat. č. 4706. Kombinovat tyto dva druhy lze velice dobře, ani já sám přechod nevidím. Spoje se výborně kamuflují pomocí vytrhnutých drnů z odstřižků. V místech, kde rostou stromy, byl použit materiál lesní mýtina - varianta C, kat. č. 9823. Jehličnaté stromy vyrostly u Model Scene. Použil jsem jich nejdříve pět, ale ještě na dva zbylo místo, tak jsem dokoupil. Keře jsou z divokých keřů více odstínů, opět od firmy Polák.

Ke spodní trati byla posazena předvěst vjezdového návěstidla typu AŽD (výrobce Loco). Původně jen jako maketa, ale "otravní" kolegové mě nakonec donutili, abych ji "rozsvítil". Stejně jsem si ji při osazování trávy na násep ulomil, takže už nebyly takové zábrany opatřit ji SMD LEDkami. Jsou antiparalelně zapojeny, tudíž přepínání polarity vždy rozsvítí jednu z nich. Přívodní kablíky pocházejí z cívky elektromagnetického přestavníku a přesto, že jsem je "pokládal" dodatečně, nejsou nikde vidět. Ihned totiž zarostly výše zmíněnými odtrženými drny. Napájení předvěsti je zajištěno buď nepotřebnou nabíječkou na mobil s napětím 5,7 V= (místo klasické koncovky má USB konektor typu B, jaký známe pro připojení tiskáren), nebo je možné dioráma zapojit přímo do USB portu PC (nepotřebujete k němu ani žádný ovladač ), a do třetice - pro případ focení modelu v terénu - jsem si pořídil domeček na čtyři tužkové baterie a opatřil jej rovněž USB konektorem. Dvoupólový přepínač slouží ke zmíněné změně polarity pro přepínání barev na předvěsti. Jednovoltový rozdíl v napětí mezi USB napájením a bateriemi je neznatelný, odpory jsou samozřejmě dimenzovány na vyšší napětí.

Podél spodní tratě vede silnice z kočičích hlav, výrobek Faller, kat. č. 170826. Tento materiál byl použit i na dílech 7 a 8 mého kolejiště při stavbě silnice ke staniční budově.

P.S. Copak je to za hrad na fotografii číslo 17?

Nahoru • Dioráma číslo 4 - křížek u přejezdu (21.01.2009)

A máme tu další malé dioráma. Někdy v říjnu 2008 jsem si objednal kostry stromů, které mi ukázal internetový prohlížeč při brouzdání modelářskými stránkami. Web už není bohužel funkční. Stromy na na něm prezentované byly vskutku pěkné. Ne že bych snad zanevřel na výrobu vlastních koster, ale z časových důvodů mi přišlo vhodné dát 70 korun za kompletně připravenou kostru, kterou stačí jen polepit zelení a zasadit do připraveného otvoru v základní desce. Vzhledem k tomu, že i samotné kostry vypadají velice dobře, napadlo mě použít jeden strom na stavbu zamýšleného podzimního diorámatu. K dispozici byla foliáž od Model Scene - Step polosuchá F533, takže hurá do toho!
Motivem diorámatu jsou boží muka s kovovým křížem u prašné cesty a železničního přejezdu kdesi v lukách. U cesty leží klády čekající na odvoz. Boží muka jsou vyrobena většinou ze zbytků stavebnic. Spodní část je slepená ze čtyř plastových destiček Evergreen, zkosená část z jakéhosi soklu, užší část z komína. Ano, je to komín. Odříznul jsem šikmou část a otvor ucpal špejlí. Křížek je slepen ze čtyř částí, z nichž bylo vždy odříznuto to, co překáželo. Konec konců, zdrojové materiály jsou vidět na fotografiích. Kromě spodní části a špejle se jedná o výrobky firmy Auhagen. Do špejle byl posléze udělán špendlíkem otvor a do něho vsazen křížek.
Pro focení diorámatu s tímto motivem mi bylo počasí nakloněno. Hodilo se, že na pár dní opět zmizel sníh. Takže foťák a pár vozidel do batohu, dioráma do krabice od PC skříně (krabice byla v terénu použita jako stolek) a hajdy na louku. Krajina v pozadí vypadala podobně jako ta na diorámatu, navíc zrovna vykukovalo sluníčko, tudíž podmínky pro focení tohoto motivu byly takřka dokonalé (vzhledem k faktu, že se psal datum 21.12.). Jen trochu víc foukalo a byla mi zima na ruce. Ale co by modelář nevytrpěl pro své hobby, že. Opět jsem pořídil spoustu záběrů s různými pohledy, mnohdy s rozdílem jen několika milimetrů. Při makrofotografii to udělá hodně. Vybrané vidíte níže. Rozměry: 299 x 147 x 130 mm.

Nahoru • Dioráma číslo 3 - mechanické vjezdové návěstidlo (05.11.2008)

No jo, no. Tak jsem zase jedno postavil. Ne snad, že bych se nudil, kolejiště nemám stále hotové, ale zase jsem dostal nápad a chuť postavit si malé diorámátko do skříně za sklo. Jeho motivem jsou hranice stanice, resp. mechanické vjezdové návěstidlo. To pochází od výrobce DK-Model, tráva a jehličnany od Model Scene, rozkvetlé květiny od firmy Polák Model. Prostě klasika, se kterou jsem spokojen. Štěrk opět vlastní, označník z nosníčku 1 x 1 milimetr. Je sice o něco blíže k návěstidlu, než by měl být (předpis D1 udává 50 metrů, tedy v TT 416 mm. Já mám stěží polovinu ), ale to je věc kompromisu. Kdo z nás má na kolejišti reálné zábrzdné vzdálenosti, že? Tak trochu pokoukejte, třeba se to bude někomu líbit. Zde ještě dodatečně přidávám celkový pohled. Rozměry: 299 x 148 x 220 mm.

Nahoru • Dioráma číslo 2 - opuštěná skladištní plocha (03.07.2008)

Dnes vyvěšuji povídání o vzniku druhého diorámatu. Do ruky se mi dostaly materiály Model Scene, tak jsem se jal je vyzkoušet, samozřejmě v kombinaci s materiály dalších výrobců. O tomto dílku vzniknul podrobnější článek, který jsem pojal spíše jako recenzi použitých materiálů, pro zvědavce k přečtení zde: diorama.pdf. Rozměry: 272 x 157 x 95 mm. Není nutno se zde jakkoli rozepisovat, vše je v článku řečeno. Nabízím zde na ukázku výběr z fotografií, v článku jich najdete téměř dvojnásobek.

Nahoru • Dioráma číslo 1 - trať v lukách (podzim 2007)

Vzhledem k tomu, že toto dioráma dokumentuji až dodatečně s více jak ročním odstupem, nevím už ani, kdy přesně vzniklo. Proto v titulku chybí přesné datum. Nejspíše tam ani nikdy nebude, protože těch pár fotek, které jsem jen tak pořídil, jsem asi stejně neuložil, neboť nyní nejsem schopen je nikde dohledat. Čert to vzal, jsou horší věci na světě. Dioráma dokumentuji nyní dodatečně. Jeho motiv je naprosto jednoduchý, pouze přímý úsek širé trati uprostřed luk. Použil jsem statickou trávu Heki, kolejivo Tillig, štěrk a rychlostníky vlastní, ostatně jako vždy a všude. Molitan je od různých výrobců. Keře jsou ze sušené rostliny, stříknuté na zeleno a posypané drceným molitanem (není můj recept, ale vypadá to výborně).
Teprve po několika měsících "života" tohoto diorámatu jsem doplnil luční květy firmy Polák Model, také velice vyvedené. Nezapomeňme na rozměry: 270 x 120 x 50 mm. Těch 50 mm je nejvyšší bod, v tomto případě vršek keře. Toť v kostce vše, dále není co dodat, zbývá už jen pár pohledů na fotografie.

TopList