• Výstava železničních modelů v Trutnově (04.11.2021)

Tak jsem po pár letech opět navštívil trutnovskou výstavu a pořidil pár fotogrefií. Komentář bude velmi stručný. Bylo tu dosti vystavovatelů z Německa, pro mě byla všechna tato kolejiště nová, neokoukaná. Dalšími účastníky byli modeláři ze Dvora Králové, Jičína, nechybělo obří kolejiště z Lega a několik soukromých kolejišť známých i méně známých. A samozřejmě stálice trutnovských výstav – kolejiště KŽM Trutnov. Za pozornost stály rovněž modely velikosti 0, mezi nimi typická vozidla ČSD jako Hektor, Sergej, Čmelák a další, včetně vozů. Pro děti tu byl okruh z kolejí TT (s podložím), kde spolu s rodiči proháněly Rosničku. Další atrakcí bylo kolejiště napájené elektřinou vyrobenou na jízdním kole. Ano, byly tu dva velocipedy a "jízdou" na nich se vyráběla energie pro pohon vlaků. A nesmíme zapomenout také na zahradní železnici, a to dokonce s lokomotivou poháněnou skutečnou párou. Já jsem výstavu využil především k setkání s kolegy, strávil jsem tam asi 3,5 hodiny.

• 16. Modell+Bahn-Austellung Görlitz/Löbau 2018 (27.03.2018)

Dne 14. ledna byly vypravena expedice z Krkonoš a přilehlého okolí do saského městečka Löbau. Konala se tam výstava železničních modelů, jejíž rozsah byl poněkud větší, než na jaký jsme zvyklí z domoviny. Expozice byla umístěna ve dvou veletržních halách a ještě v rekonstruovaném skladišti na tamní stanici. To, jestli jsem věc správně pochopil, trvale slouží jako zázemí pro modeláře. U skladiště jezdil "Zlatý brojler", tedy stroj V60/BR 106, kterým se mohli zájemci svézt. Cena jízdného mi zůstala utajena. Nebudu se zde nijak zvlášť „rozkecávat“, více než stovka fotografií zajisté vypoví více než jakýkoli sebeobsáhlejší komentář. Bylo na co se dívat, výstavu takového rozsahu jsem navštívil poprvé, užil jsem si to, ale na můj vkus tam bylo (pochopitelně) přespříliš lidí, takže mám zase na delší dobu vystaráno. Některá kolejiště byla vymazlená, jiná mne nijak zvlášť nenadchla, ale tak je to asi na každé výstavě, lhostejno v jaké zemi.

Zajímavé byly velké funkční dřevěné modely na kolejišti velikosti G. Svým předlohám ani v nejmenším nedělaly ostudu, vzhledem k použité technologii byla věrnost více než dostatečná. Při skladování takové sbírky je asi nutno dbát na to, aby se nám do modelů nepustil červotoč či dřevomorka.

Jako asi nejpovedenější kolejiště hodnotím počin spolku Modulgruppe Guben – Gubin, znázorňující polské dráhy. Je to detailní a propracované kolejiště s mnoha zajímavými náměty. Zde jsme se s kolegou zdrželi asi nejdéle. Popisovat zde všechny exponáty nebudu, podívejte se na fotografie a posuďte sami, zda návštěva Saska stála za to. Já myslím, že ano. Závěrečná pochutiny, tedy klobása a pivo, každá z položek za 2,50 €, byly už jen třešničkou na dortu.

• 13. Erlebnis Modellbahn v Drážďanech (20.02.2017)

Po roce tu máme opět reportáž z Drážďan z 13. Erlebnis Modellbahn. Kamarád Míla nelenil a vypravil se na cestu dostatečně brzy, což bylo ku prospěchu věci. Obsluha parkoviště asi zcela lidsky zaspala, takže kdo přijel ráno dříve, tak ušetřil 5 €. Už i v pátek, tedy v pracovní den, byly všude mraky lidí. Dle Mílových slov by se asi tahle akce klidně uživila i 2x do roka.

Kolejiště neokoukaná, na své si přišel každý, ozvučených modelů však bylo pomálu. Mílovi vřelé díky za dokumentační materiály.

• Zvláštní jízda parní lokomotivy 58.311 na Schwarzwaldbahn (11.10.2016)

Dne 3.9.2016 byla uspořádána další jízda velkým počtem tunelů na Schwarzwaldbahn. Trasa vlaku vedla z Karlsruhe do Donauesingen a byla organizována spolkem Ulmských přátel železnice, (UEF znamená Ulmer Eisenbahn Freunde), sekce Ettlingen. Součástí byla prohlídka pivovaru Fürstenberg. Nasazena byla parní lokomotiva 58.311, tedy původně bádenská G 12, a to z Hausach do Donaueschingen a zpět. V údolí z Karlsruhe do Hausach byla na vlaku elektrická lokomotiva řady BR 139, patřící "Lokomotion".

O nižší úrovni údržby lokomotiv UEF svědčí porucha vodního čerpadla lokomotivy 58.311 v oblasti Nußbach, kterážto musela býti opravena přímo na cestě. Rovněž pohledově nepůsobila lokomotiva 58.311 úplně dobrým dojmem. Jeden snímek lokomotivy byl pořízen při průjezdu nádražím St. Georgen ve Schwarzwald a ukazuje vlak DPE 58311 z Karlsruhe do Donauschingen. Ostatní fotky dokumentují průjezd lokomotivy Schwarzwaldem. Pozornost zasluhuje i fakt, že koncem léta byla ve Schwarzwaldu zvýšená protipožární ostraha, což vedlo k omezením v užití parních lokomotiv a výkony přebírala jiná trakce na postrku vlaků.

Informace o BR 58 (G12) naleznete na německé Wikipedii.

Autor článku a fotografií: Thomas Böhme, Willingen
Překlad a úprava článku: Libor Zapletal a Michal Bednář

• Žitavská úzkokolejka (17.08.2016)

Po devíti letech (ano, opravdu je to tolik) jsem se opět podíval na malebnou úzkokolejku vedoucí z Žitavy (Zittau) do Bertsdorfu a odsud dvěma rameny buď do staničky Kurort Oybin, nebo do Kurort Jonsdorfu. Tenkrát, v roce 2007, trávil jsem svou dovolenou, na níž mám nádherné vzpomínky, na české straně ve vesničce Dolní Světlá. Nejednou nás zlákal výšlap za hranice do Jonsdorfu, samozřejmě s povinnou zastávkou na tamním nádraží. Pro mne to tehdy bylo nejen první setkání s německou železnicí, navíc ještě úzkorozchodnou, ale první osobní setkání s Německem vůbec. Nadšení bylo nemalé, bez ohledu na můj věk. Vznikl i jeden videozáznam. Pravdou však je, že jsem se tehdy vláčkem nesvezl. Naštěstí jsem poté začal občas navštěvovat Sasko s kamarádem, takže úzkokolejky zde situované naší pozornosti neunikly a došlo i na několikeré svezení. A letos konečně došlo i na jízdu po žitavské drážce, z níž s dovoluji nabídnout nedlouhé hlášení.

Plánovalo se to s kamarádem rok, ne-li dva. Teď se nám konečně sešly dovolené. Nutno podotknout, že nám utekla akce Historik Mobil, neb jsme o ní předem nevěděli a info o ní zjistili až na místě. Inu, příště se budeme lépe dívat. Na druhou stranu nás alespoň „neobtěžoval“ nápor obecenstva, který bezesporu těmto akcím vládne.

Nastala středa 3.8.2016, 5:00 hod. s odjezdem autem z domova směr Stará Paka. Zde jsme koupili jízdenku Euro Nisa za 320 Kč, na níž lze jet do Liberce, dále do Žitavy, projet s ní celou úzkokolejku a dojet nakonec i zpět do Staré Paky. Za ty peníze pro 5 lidí, no neberte to.

Při odjezdu ze Žitavy jsme si nastoupili do vyhlídkového vozu. Žel musím zmínit, že počasí nám zprvu moc nepřálo. Ani nám tak nevadily padající saze z lokomotivy, jako padající voda z oblohy a k tomu celkem silný vítr. Snaha setrvat v „uhláku“ nás opustila, nakonec došlo na zbabělý ústup pod střechu osobního vozu. Tam jsme se schovávali až do Oybinu a cestou zpět do Bertsdorfu. Zde proběhla provozní pauza s průzkumem stanice. Počasí se mezitím po několika aprílových změnách umoudřilo, jen toho sluníčka bylo pomálu. Další vlak nás odvezl do Jonsdorfu. Odjezd odsud byl odložen na „až za dvě hodiny“ a prošli jsme si městečko i park pod nádražím s malou venkovní expozicí papoušků a dalšího ptactva. Dvě hodiny času zdály se býti dostatečné, ovšem i přesto utekly jako voda. Za chvíli už jsme opět stáli na nádraží a vyhlíželi přijíždějící vlak, který nás odvezl do Bertsdorfu a po přestupu zpět do Žitavy.

V Žitavě došlo na prohlídku města a hledání modelářského obchůdku. Údajně tam bývaly dva, nyní zůstal jen jeden. Je to spíše železničně modelářský koutek, který je součástí hračkářství v jednom menším obchodním domě v Reichenberger Straße, číslo popisné tuším 11, první patro. Množství modelů vzhledem k velikosti „koutku“ celkem uspokojivé. Nic jsme nekupovali, jen okukovali.

Během čekání před odjezdem na žitavském nádraží přijel starý vláček s replikou parní lokomotivy I K (čti „jedna K“), postavenou ke 125. výročí úzkokolejek v Sasku. Než nám došlo, že to nezvoní „obyčejná devětadevadesátka“, odjel vlak do depa. Další kroky za vláčkem nám celkem rychle rozmluvila zákazová značka při vstupu. Cestou do Žitavy už se nám jednou do cesty tento vláček připletl, takže tři narychlo pořízené fotografie naštěstí máme.

Cesta domů se nesla opět v duchu téměř podzimní deštivé atmosféry. Z Desira cestou na Liberec bylo vidět nad krajinou se stahující šedivá mračna, z nichž se snášel hustý déšť. Do Liberce to došlo za okamžik, pršelo celkem zhusta. Ve vlaku to však člověka tolik netrápí. Ve Staré Pace již bylo po dešti a cesta domů proběhla za sucha.

Přes částečnou nepřízeň počasí byl výlet zhodnocen jako povedený, přínosný, s dostatečným množstvím zážitků a pro mne a pro dcerku, která s námi také cestovala, i vzpomínek. Nepochybně se do těchto končin zase vrátíme. Jako destinaci rodinného výletu mohu Žitavku vřele doporučit.

• 12. Erlebnis Modellbahn v Drážďanech (26.02.2016)

Kamarád Míla se jel po roce znovu podívat do Drážďan a pořídil tam fotografie, které mi poskytl k publikaci. Hrozilo, že se tam podívám také, ale nakonec z toho sešlo, navíc ani on do poslední chvíle neměl jistotu, že se tam opravdu dostane. Nakonec to však klaplo a fotky jsou tu. Mílo, díky. Na fotografiích jsou zachyceny horké novinky na tento rok, jako je BR 95 Tillig, rozpracovaná pára 89 1004 a akumulátorová parní lokomotiva od Beckmanna, Čmelák nebo BR 137 Stettin od Krese a v neposlední řadě také 3D výtisk Kocoura od Tilliga. Samozřejmostí byla také mnohá kolejiště.

• Königstein podruhé (03.07.2015)

Na podzim roku 2014 jsem se po několika letech dostal opět do Königsteinu, kde je trvalá (a postupně rozšiřovaná) expozice modelu polabské tratě ve velikosti H0. Od doby mé poslední návštěvy tam přibyla trať z Bad Schandau směrem na Sebnitz. Podívaná je to velmi pěkná, myslím, že opakovaná návštěva s odstupem několika let nemůže nikoho zklamat. U některých dominantních prvků naleznete i popis předlohy, a to dokonce i v češtině. Návštěvu mohu vřele doporučit, je to jen kousek za hranicemi - MAPA. A nejde samozřejmě jen o návštěvu expozice. Podzimní saské Polabí má prostě neopakovatelné kouzlo. A spojí-li se toto kouzlo s kouzlem železnice, má člověk zážitky na celý život.

Oficiální web: www.miniaturelbtal.de

Za některé fotografie děkuji Mílovi

• Drážďany 2015 (18.02.2015)

Kamarád Míla mi opět poskytl fotografie z Drážďan, jako již několik let zpět. Podle jeho slov cesta na akci stála za to. Mně nezbývá, než mu poděkovat za zprostředkování návštěvy za nás všechny, kdož jsme neměli možnost se tam podívat.

 Videozáznam z Drážďan 2015
• Výstava modelů v Trutnově (31.10.2014)

Letošní výstava v Trutnově již nenesla v názvu slůvko „železničních“, byla to prostě jen výstava modelů. Nevím proč, neboť jsem neviděl valného rozdílu co do zastoupení jiných modelářských odvětví oproti předchozím rokům, ale to je nepodstatné. Velmi stručně zde nyní o akci poreferuji. Trvala od pátku do úterý, já ji navštívil v pondělí. Prošvihnul jsem tedy „televizní kolejiště“ z Německa ve velikosti H0e postavené ve staré televizi. Škoda. K vidění byla kolejiště pro mě známá i neznámá, dosti mne zaujalo jedno stařičké z dob BTTB, milá to vzpomínka na doby, kdy jsem začínal a plechové kolejivo pro mě bylo vrcholem modelovosti. Na jednom ze zimních kolejišť jezdila lanovka, jako budova dolní stanice byla použita známá cihlová plynárna od firmy Auhagen. Nedaleko od vchodu se po továrním kolejišti Tillig proháněl mimo jiné i vlak ČD s Taurusem, ovšem v poněkud podivném řazení, lokomotiva byla uprostřed vlaku. To jsou zase novoty… Po upozornění obsluha vše uvedla do pořádku. Uprostřed haly jezdily vlaky Merkur, v levém předním rohu (z pohledu od vchodu) stálo známé klubové kolejiště trutnovských modelářů. Jedno z nejlepších kolejišť bylo rovněž z Trutnova, nejednou již zmiňované pánů Trejbala a Lachmana. Tam je pořád na co se dívat. Novinkou a zároveň novým světovým rekordem byl nejrychleji padající a znovu vstávající smrk. Ale to se poladí, je to zatím beta verze. Na výstavě jsem dlouho nepobyl, zdržel jsem se pouze natolik, kolik mi umožňovala doba nákupu zbytku rodiny, takže po průletu výstavou a pořízení fotografií jsem opět zmizel. Osvětlení mému fotoaparátu moc nepřálo, většinou vycházel příliš dlouhý expoziční čas, takže jsou téměř všechny obrázky pořízeny s bleskem. ISO nerad zvyšuji, on ten můj Šumix pak dost šumí, a 1/5 už v ruce moc neudržím. Výstava mne neurazila, ale ničím ani nijak zvlášť nenadchla. Rozhodně je to však lepší strávení času než brouzdání po obchoďáku.

• Drážďany 2014 (17.02.2014)

Pro ty, kdož neměli tu možnost zajet si do Drážďan na výstavu, nabízím dnes rozsáhlejší galerii fotografií. Autorem je Míla, za což mu patří velký dík. Ani já jsem tam nebyl, takže jakoukoliv fotoreportáží nepohrdnu. Dle jeho slov měla výstava standarní úroveň, k vidění byla spousta pěkných kolejišť a člověk se měl na co dívat. Nudou tam asi nikdo netrpěl.

• Výstava železničních modelů v Trutnově (01.11.2013)

V Trutnově se v závěru října konala tradiční podzimní výstava železničních modelů. Samozřejmě jsem si ji nenechal ujít, neboť každý rok je tam něco nového, případně starého, ale vylepšeného. Pokusím se navodit pocit, že si všechno z výstavy pamatuji, a trochu vás po ní provést. U vchodu byly prezentovány modely Merkur. Stály tam tři nákladní vozy v neurčeném měřítku a samozřejmě klasické 3kolejnicové modely velikosti 0. Nejmenší návštěvníky dozajista nejvíce zaujalo obří kolejiště z kostiček Lego, kde se takřka světelnou rychlostí proháněly vlaky bez ohledu na to, zda jedou přímo nebo do oblouku. Člověk až žasnul, že se to na těch poloměrech nevyklopí. Hned vedle kolejiště stála vitrínka s velmi zdařilými modely tuzemských lokomotiv všech trakcí – rovněž z Lega. Klobouk dolů, opravdu dobře odvedená práce, když přihlédneme k omezením, která Lego má. I počítačům nýtů by spadla brada.

K vidění bylo velice pěkné kolejiště H0e německých modelářů, na němž vévodila úzká pětispřežka BR 99, kterou známe ze saských úzkokolejek. Mezi špičku, a to bez nadsázky, patří dle mého názoru kolejiště tvůrčího týmu Marek Trejbal & Ota Lachman. K vidění bylo již v loňském roce. Letos se však představilo v rozšířené verzi. Nutno zdůraznit, že pánové opravdu umí a mají cit pro detail. To kolejiště se jen tak neokouká. Velmi zdařilé bylo i kolejiště z Peček, dýchající typickou atmosférou dob nedávno minulých s patřičnými silničními i kolejovými vozidly.

Samozřejmě by to nešlo bez kolejišť trutnovských modelářů. Bylo zde jak jejich velké klubové, tak i malé žákovské. Na velkém se začíná stavět autobusové nádraží a dokonce se tam projížděly dva „erťáky“, pravděpodobně na systému Faller.

Bylo možné si též udělat radost a koupit si modely u firem Veramo a ES Pečky, které měly v zadní části tělocvičny své stánky.

Ve vitrínách se ukrývaly modely ve velikosti 0 (tuším Lenz) – jeden vláček se proháněl i na stole na oválu – dále modely firem Schirmer, Loco, Kres, Tillig, ES Pečky a ČS Train. Snad jsem na nic nezapomněl. Pro ty nejmenší z nejmenších byly k dispozici i dřevěné vláčkodráhy. Na zemi se děti nejprve namlsaly a poté u regálu své rodiče intenzivně masírovaly stylem „mamíííí, kup mi to prosííííím“, případně „plošíííím“, jednalo-li se o verbálně méně zdatnou mládež. V mnoha případech děti pravděpodobně uspěly.

Uprostřed haly stála zahradní železnice pana Šrejbera. Opravdu precizní strojařina.

• Výlet do "NDR" - den druhý (26.07.2013)

Pokračujeme v dobývání dalších strategických míst Saska. Tentokrát je naše zaměření ryze železničně úzkokolejné. Nebo úzkokolejně železniční. No to je celkem jedno. Prostě naše heslo zní „750“, to myslím mluví za vše. Plán je opět připraven do největších podrobností, to ale neznamená, že se jej budeme striktně držet. Umění je improvizovat.

Pozn.: Pokud váš PDF prohlížeč nezobrazuje odkazy jako aktivní, zkopírujte odkaz a vložte jej do adresního řádku internetového prohlížeče.

• Výlet do "NDR" - den prvý (11.07.2013)

Píše se rok dvoutisící třináctý. V hlavách dvou mladých individuí (tedy nás – Miloše a mě – takže zas tak mladých ne) vzniká tajný plán útoku na Sasko. Úkol je jasný: Dobýt několik strategických kót této části bývalé NDR a získat pokud možno dostatek materiálů (a zážitků). Podklady jsou připraveny, zbraně (fotoaparáty) také, ještě dobijeme akumulátory a můžeme v klidu vyrazit. První den to bude více o modelech, ovšem ten druhý už vůbec.

Pozn.: Pokud váš PDF prohlížeč nezobrazuje odkazy jako aktivní, zkopírujte odkaz a vložte jej do adresního řádku internetového prohlížeče.

• Drážďany 2013 (20.02.2013)

Zase je únor a zase se v Drážďanech konala tradiční "zážitková výstava" ze světa modelové železnice. Kolega Míla tam byl, jedl, pil... ehm, pardon, fotil a fotky nám dal k dispozici. Komentáře netřeba. Z jeho slov mohu jen volně citovati, že "ani překvapení, ani zklamání, oproti loňsku úplně jiná kolejiště, takže pro inspiraci prostoru dost. Stánky výrobců - Tillig, Kres, Beckmann, Schirmer, Auhagen, Hädl, Kittler, Peho... Nového nic, všechno již známé z Norimberka."

Foto: Míla

• Výstava modelů ve FEZ Wuhlheide, Berlin (30.10.2012)

Milý kolega Stoupa nás opět obdařil jednou reportáží ze zahraniční akce, která se ti ještě neobjevila. Navzdory své léčebné kůře nezahálí a nabízí nám pohled na výstavu konanou ve Freizeit- und Erholungs- Centru ve východní části Berlína.

Komentář a foto: Libor Zapletal

• Výstava v Berlin Lichtenberg (13.03.2012)

Libor prostě nezahálí. Poskytnul nám další reportáž ze zahraničí, z místa, které jsme již jednou "navštívili". Jedná se opět o Berlin - Lichtenberg, v komentáři popisuje historii a současnost, na několika fotkách pak nabízí něco z reálu, něco z modelového světa.

Komentář a foto: Libor Zapletal

• Post-Ost-Bahnhof (01.02.2012)

Máme tu další zajímavý příspěvek od kolegy Stoupy. Vypráví nám o jednom starém berlínském nádraží, k dobru přidává i dokumentační fotografie z akce zde konané.

Komentář: Libor Zapletal

• Miniatur Wundrland Hamburg (01.11.2011)

Přítel Stoupa nám zase připravil jednu reportáž. Od ostatních jeho zde uvedených se tentokráte liší v jedné zásadní věci. Je bez fotek! Dovedu si představit jeho zklamání (rozuměj nas*ání), když zjistil, že jinak nesporně perfektně připravený fotoaparát (určitě měl všechny baterie nabité a paměťovou kartu vyprázdněnou) nechal doma. Inu, stalo se. Buďme vděčni za to, že ta jeho paměť slouží dobře a že po návratu sepsal reportáž, ve které dostatečně barvitě své zažitky líčí.

Komentář (foto tentokrát ne ): Libor Zapletal

• Modell Hobby Spiel - Lipsko 2011 (03.10.2011)

Na rovinu se přiznám, že letos jsme odjížděli do Lipska s určitým očekáváním... a vraceli se se smíšenými pocity. Přeci jen jsme očekávali pro rok 2012 trochu víc. Ale uvidíme, konkurenční boj se přiostřil už i v „téčku“, takže každá brzy vypuštěná informace může mít v budoucnu pro výrobce neblahé následky. Ale pěkně popořádku, co nového tedy chystají stěžejní firmy v měřítku „zlatého středu“.

Beckmann, etalon kvality a nejjemnějšího detailu dokončuje práce na parní lokomotivě řady 41, poprvé byla zveřejněna i cena modelu, která se bude pohybovat na hranici 300 euro.

Gützold – ach jo, ach jo , fakt už působí směšně, když je ve vitríně mezi 11 let starou BR 65 a dva roky "novou" BR 24 umístěn obrázek „novinky“ BR 58, tentokráte snad už pro rok 2012. Že to bude model kvalitní s detaily na úrovni H0, to je jasné. Gützold umí. Ale kdy??? Na tenhle kousek sbírá sílu snad už třetí rok.

Kres – malá ale velmi ambiciózní firma se zajímavým výrobním programem. A ještě zajímavější novinka (zatím formou jednoho letáčku ) - třídílná jednotka SVT 137 Köln. Jako kořistní jezdila po válce i u nás. Něco málo je i na Wikipedii.

Kuehn představil první předvýrobní vzorky Brejlovce, 2 vlastní a 4 verze DS Model. Chyběla pouze 750 346-9. Žel, modely ve vitríně spíše zapadly (jako ti vlastenci ). Na to, že jde o zcela nový model, nebyla jejich prezentaci věnována patřičná pozornost. Toto (aspoň pro mně) nevyvážila ani osobní přítomnost pana majitele firmy. To už na mnohem lepším místě ve vitríně byl vystaven právě dokončený Bastard 372 ČD. (Pozn. webmastera: Kdyby vše dopadlo, jak se plánovalo, mohli se Brejlovci předvádět na diorámatech z Trainmanie.)

MM Crottendorf – kdo na to má, ten si poskočí. Na příští rok se chystá limitovaná 30 kusová série parního šestikoláku s pětinápravovým tendrem řady 46. Pozor, oblouk pod R 353mm to neprojede. Ale každá sranda taky něco stojí. Tahle konkrétně 1.599,- euro, kvalita je ovšem ta nejvyšší možná, to každopádně. Reálný model byl již vystaven. A že se všechny rychle prodají, to si můžeme být také jisti.

Roco – tady si, zcela výjimečně, odskočíme do H0. Kdo čekal „Zamráču“ v nějakém pokročilejším stadiu výroby (před rokem zde byla ohlášena), tak byl hluboce zklamán. Vystavený prostý výlisek karoserie je buď výsledek „tvrdé“ celoroční práce konstruktérů firmy Roco, nebo skvělý marketingový tah pro zmatení konkurence. Každopádně čas ukáže. Čekali jsme, že tady už bude „bafat a houkat“ ohlášená téčková BR 38, tak jako před rokem nádherná 18 201. Nic takového se nekonalo. Ve vitríně na nás čekal již notoricky známý „handmuster“. Ale první překvapení se konalo v téčkovém katalogu, a to v podobě novinky pro rok 2012, lokomotivy řady 58 v analogové i ozvučené verzi. Tak uvidíme.

Tillig – na kolejišti se už (konečně) proháněla připravovaná novinka BR 84. A opět - vše ostatní drženo pod pokličkou, včetně Viamonťáckého Hektora, nebo Desira RegioJet, které by měly být na trhu do Vánoc. Nová doba = nová taktika? O to překvapivější je novinka pro rok 2012 – BR 38, jak jinak, no přece na obrázku. Pokud jde o řadu 38 obecně, zatím trh ovládá v bezkonkurenční kvalitě s několika verzemi Beckmann, ovšem za tomu přiměřenou cenu cenu 319,- euro.

Možná jsem něco přehlédl, nebo to pro mně nebylo zajímavé... V každém případě po loňském „namlsaném“ Lipsku bylo to letošní pro mně plné otázek. Zcela jistě pokračuje trend, kdy „téčko“ je nový impuls a výrobní potenciál pro velké výrobce. Otázkou je, co všechno si schovávají na poslední chvíli, aby překvapili konkurenci. Uvidíme, přejme si jenom, aby toho bylo co nejvíc.

Komentář a foto: Míla

• Berlin - Schöneweide, 10. - 11. září 2011 (27.09.2011)

Libor "Stoupa" Zapletal nelení a zásobuje mne velice zajímavými materiály z německých kluhů a hájů. Nyní vám díky němu nabízím další reportáž z Berlin - Schöneweide. Jak je již jeho zvykem, k dávce fotografií napsal i vyčerpávající komentář, který vás zasvětí do dění na akci. Výstava se týkala jak měřítka 1:1, tak i těch tří nejrozšířenějších modelových, tedy H0, TT a N.

Komentář a foto: Libor Zapletal

• Den železnice - Děčín, 24. září 2011 (26.09.2011)

Letošní celonárodní oslava „Dne železnice“ zamířila do Děčína a ukázalo se, že to byla správná volba. Díky krásnému, téměř letnímu počasí navštívilo v sobotu děčínské nádraží a depo téměř 17 tisíc (nejen) železničních nadšenců, čímž byl překonán loňský návštěvní rekord z Olomouce.
Na rychlíkové spoje z Prahy bylo nasazeno i Pendolino (přijíždělo narvané :-), které si možná i vzpomnělo, že se tady kdysi před lety učilo jezdit. Hlavní klenoty ovšem čekaly v depu a ty nej měly tu čest předvést se ze všech stran v plné parádě na točně. Šlechtična, Albatros, Zelený Anton, Všudybylka... Komárek, Hurvínek, Modrý Šíp... Sergej, Zamračená, Hektor, Pílštyk... Salonní vozy (tam se dalo nakukovat jenom zvenku), personál v dobových kostýmech, to vše stojí za to vidět alespoň jedenkrát za rok.
Dalším magnetem pak byly (také zcela plné) zvláštní vlaky tažené již uvedenými parními skvosty z Děčína do Ústí, České Kamenice a České Lípy. Také jsme neodolali a řeknu vám, že sedět ve vlaku, za kterým se všichni venku otáčejí a mávají, je moc hezký pocit.

Další jízdy historických zvláštních vlaků pak probíhaly ještě v neděli jako součást oslav 160 let železniční trati Praha - Drážďany. K tomu, určitě zcela nevědomky , přispěla i firma Kuehn, která začátkem týdne konečně po několika odkladech uvedla na trh tolik očekávaný model Bastarda. Právě řada strojů 372 ČSD / 230 DR byla totiž speciálně pro nasazení na této trati vyvinuta.

A co napsat závěrem? Každoroční národní oslava Dne železnice, ať se koná kdekoliv, má zřejmě velmi podobný průběh i „obsazení“. Proto se také města a regiony střídají. Stojí to však za vidění a určitě i za veeeelkou pochvalu.

Komentář a foto: Míla

• Den otevřených dveří v trutnovském depu (12.09.2011)

V neděli 11. září 2011 se v trutnovském depu konal den otevřených dveří. Počasí vyšlo, tak jsem vzal caparty a vydali jsme se na výlet. K vidění bylo něco málo modelové železnice a něco více skutečné železnice. Návštěvníci (těch se sešlo asi nejvíce) si mohli prohlédnout interiéry motorových lokomotiv a vozů, svézt se po asi 150-metrovém úseku pounovací lokomotivou řady 799 a dokonce navštívit i jednu elektrickou lokomotivu řady 163. Je pro mě záhadou, jak se do Trutnova dostala, když tam nejsou troleje... Asi na baterky.

Mezi Trutnovem a Svobodou nad Úpou jezdil parní vlak, sestávající z jednoho služebního a tří osobních vozů Clm, tažený jaroměřským strojem 423.0145. Popravdě, ty tři vozy praskaly ve švech, nakonec byl ještě na konec vlaku připřažen Hurvínek M 131.1441. Navzdory tomu, že jsem neměl v plánu se jízdy zúčastnit (člověka přešla chuť už jen při pohledu na ten přeplněný vlak), naléhání dětí a lákavé možnosti strávit jízdu ve služebním voze se nedalo odolat. Plánovaný oběd byl o hodinu odsunut a jelo se do Svobody. Odjíždělo se ve 12:30, hodinu na to už zase vláček vjížděl do Trutnova. Poděkovali jsme, pozdravili a hladové ratolesti mne netrpělivě táhly na slíbený guláš a svíčkovou (stejně jsem to po nich musel dojíždět).

• Expozice Loxx v Berlíně (31.08.2011)

Máme tu další příspěvek od Libora "Stoupy" Zapletala. Tentokrát navštívil expozici Loxx v Berlíně v nákupním středisku Alexa. Vše podstatné je uvedeno v jeho reportáži doplněné fotografiemi. Samotné fotografie najdete jako vždy na Rajčeti.

Komentář a foto: Libor Zapletal

• Dubnová výstava - Berlin, Schöneweide (20.07.2011)

Kolega Libor "Stoupa" Zapletal mi před časem poskytnul materiály z výstavy v Berlin, Schöneweide - Betriebsbahnhof. Napsal k tomu opět hezký a čtivý komentář, nyní se s vámi o své zážitky prostřednictvím Trainmanie dělí. Na fotografiích zachycené exponáty jsou jak ve velikosti 1:1, tak i několikrát zmenšené do nám známých modelových velikostí.

Komentář a foto: Libor Zapletal

• Návštěva v Trmicích (15.03.2011)

Při mé podzimní návštěvě u německých hranic, kdy jsem měl tu čest navštívit poprvé v životě německé dráhy, byla naplánována (a plán byl splněn) i návštěva expozice modelové železnice na zámku v Trmicích. Organizace tohoto víkendu se ujal kolega Míla, a nutno říci, že vše proběhlo na výbornou. Díky jemu byla návštěva zámku protekční a mimo provozní dobu, takže byl klídek. Vzali jsme s sebou i Kubíka. Klučinu, který - ač mu příroda po zdravotní stránce moc náklonnosti neprojevila - září nadšením pro cokoliv železničního a ve tváři má pořád takový ten šibalský úsměv. Mě si prostě získal. V Trmicích už to asi zná jako své boty, ale stejně vždy se zaujetím pozoruje, jak "strejda Souček" prohání ty své miláčky ve všech modelových velikostech po kolejištích. Vám asi bude povědomé zimní kolejiště, z něhož zde byly zveřejněny již dva videozáznamy při předvádění Brejlovce a sergeje Roco.

Čeká vás též malá cesta časem zpět o 25 a více let. Mezi exponáty jsou i kousky z bývalé NDR, nebo alespoň jejich originální obaly. V člověku to probouzí vzpomínky na časy dávno zašlé, když ještě jako kluk sháněl cokoliv, s čím by se dalo něco podniknout. Třebas rezavé koleje odkudsi z půdy či polorozpadlé kůlny. I to pro nás mělo nesmírnou hodnotu.

Jak ukazují fotografie, nejedná se pouze o sbírky železničních modelů. Uvidíte tu i skvosty v podobě modelů automobilů a autodráhy. Vitríny s exponáty najdete na chodbách i "v komnatách. Spojit zámecké prostředí, které je mi jen tak mimochodem velice sympatické, s výstavou železničních modelů, to je podle mého perfektní nápad. Z takové návštěvy si člověk odnese mnohem silnější dojmy, než kdyby byla expozice v nějaké novostavbě. To prostředí má prostě své kouzlo. Máme štěstí, že kastelán je naprostý blázen (v dobrém slova smyslu) do železnice a že je ochoten se s námi podělit o svou sbírku alespoň tímto způsobem. Na své si přijdou především děti. My dospělí, k tomu ještě třeba modeláři hákliví na některé "nesrovnalosti", nejsme tak vděčným publikem, jako právě ti caparti. A tak, když nastal čas a brány se otevřely i pro veřejnost, bylo slyšet samé "mami, jéééé" a "tati, hele" a "jůů, koukej". Prostě typické projevy přirozené dětské radosti a nadšení. Pokud budete mít cestu do těch končin kolem Ústí nad Labem, zvažte, zda by nebylo vhodné navštívit trmický zámek. Za návštěvu to stojí a děti vám to jednou vrátí (až si k vám budou chodit pro důchod ).

• Drážďany 2011 (23.02.2011)

Únor nebývá pro některé z nás příliš oblíbeným měsícem, zima ještě zdaleka neskončila a jaro je zatím v nedohlednu. Mnoho železničních modelářů i z našich končin ale už má tento měsíc spojený s každoroční „zážitkovou výstavou Svět modelové železnice“ v Drážďanech, jejíž 7. ročník proběhl od 18. do 20. února 2011 na městském výstavišti.

Kolejiště, kolejiště, kolejiště, letos jich bylo údajně 28 v jedné hale a celá další hala byla nově věnována zahradní železnici, kde byly skutečné parní lokomotivy „sedlané“ návštěvníky. Pokud jde o naše „klasická“ měřítka, kromě TT, H0 a N bylo k vidění i několik velmi povedených kolejišť ve velikosti Z. Pokud jde o provedení, laťka rok od roku stoupá. Na mnoha kolejištích je vidět maximální snaha o detailnost a čistotu. Neokoukané stavby, foliáže, nejrůznější i funkční doplňky, to vše přibližuje model více a více k realitě. A právě inspirace je jednou z hlavních věcí, proč sem každoročně jezdí tolik návštěvníků. Je zde vidět také další trend, a to přechod od klasických velkých kolejišť k užším sestavám spíše modulového typu, které jsou většinou poskládány do tvaru O, U nebo L. Přibývají rovněž kolejiště provozovaná v DCC a se zvukem.

Ze známějších výrobců zde měli zastoupení Auhagen, Beckmann, Kres, Jano, Karsei, MM Crottendorf, Lorenz, Kittler, Schirmer a Tillig. Pak samozřejmě ještě spousta malovýrobců. Největší prodejní stánky měly na ploše Modellbahnshop Sebnitz a Elriwa Radeberg. Prodej víceméně za internetové ceny, ale podle stálého obležení návštěvníky bylo možno usoudit, že zájem byl. Zlatým hřebem dne byla v pátek pro „téčkaře“ zcela jistě 14. hodina, když na stánku Elriwy začali vybalovat právě došlého Bastarda, tedy pardon, vlastně Knödel Presse ve verzi DR. Perfektní zpestření pátečního odpoledne. Trefa do přesně do černého, jak se říká.

Připravujeme ještě videozáznam z této akce.

Podtrženo a sečteno, určitě to stálo za to a těšíme se zase za rok. Bližší informace lze získat i v čestině na webu pořádajícího klubu.

Komentář a foto: Míla

• Výstava železničních modelů v Trutnově (25.11.2010)

Ve dnech 26. – 31.10.2010 se v Trutnově konala tradiční podzimní výstava železničních modelů. Změnilo se místo konání. Akce probíhala ve sportovní hale základní školy Rudolfa Frimla, tedy na opačném břehu Úpy, než tomu bylo v minulosti. Zdejší hala je na první pohled prostornější, než je hala na škole Komenského. A co že tu bylo k vidění?
Jako každoročně bylo předváděno velké trutnovské kolejiště se svojí pěknou úzkokolejkou, dále velmi povedené kolejiště z Peček – tam se proháněl po silnici traktor a Avia veřejné bezpečnosti na Faller Car Systému, ve výtopně blikala svářečka, na mostě sbíjel dělník a pod mostem na návštěvníky číhal vodník. Modeláři z Jičína přivezli své dloooouhé kolejiště ve velikosti H0, částečně rozestavěné. Asi jim ta délka ještě nestačí, tak jim popřejme dostatek prostoru i elánu na další rozšiřovaní. Zavítali sem i přátelé ze Společnosti přátel železničního modelářství a železnice. Ti kromě svých klasických kolejišť přivezli i jednu vlečku v akváriu – velice originální a zajímavé. Na kolejišti Skalice mohl pozorovatel vidět funkční pragotrony a slyšet hlášení staničního rozhlasu. Dále tu byli - nikoliv poprvé - kolegové z Rakouska (alespoň myslím) se svým velice pěkným kolejištěm zasazeným do českých poměrů. Původ dalších účastníků již neznám. Letos se zde tedy provozovalo 5 (slovy pět) modelových velikosti od N po G, dokonce jsem měl tu čest „pomazlit“ se i s jedním zetkovým vozem. Je to fakt mrňavý. Na zemi byl postaven okruh „obří (v porovnání z tím zetkem) zahradní železnice s parní (doslova) lokomotivou. Ano, byla opravdu poháněna párou.

Uprostřed haly jezdily plechové modely ve velikosti 0 od tuzemské firmy Merkur. Zahlédl jsem tam Brejlovce, Hektora, T 211 a nějaké páry. Možná ještě něco dalšího, ale teď si zrovna nevzpomínám.

Ve vitrínách byly starší známější exempláře i letošní novinky, např. jídelní vůz PRAŽSKÁ DRÁHA nebo 4-nápravový výsypný vůz Facs DR, oba od firmy Tillig ve velikosti TT. Kromě prohlížení bylo možné si některé modely zakoupit buď u stánku prodejny ES Pečky nebo u firmy VERAMO CZ s.r.o. z Trutnova. Na zemi se je ještě mimo zmíněného „Géčka“ nacházely okruhy z kolejiva TT s podložím, na nich si s vozidly ze start-setů hrály děti. Po dobu mé návštěvy tam nebylo nikdy prázdno. Jen jsem občas žasnul, jak některé děti i pod dohledem rodičů s modely zacházely. Inu, asi je s tím v takových případech počítáno.

Odpoledne mezi vláčky uběhlo jako voda, já jsem se tam určitě nenudil (ale nevím, jak má drahá polovička), náš špunt také ne. Fotografie jsou k prohlédnutí v galerii Rajče.net, je možné také zhlédnou malou videoreportáž.

• Zahradní železnice v Kurort Rathen (09.11.2010)

Nedaleko hranic, na břehu Labe v Saském Švýcarsku asi 40 km od Drážďan, nachází se malebné lázeňské městečko Rathen. Turisté se zde nenudí. Nad řekou se tyčí obrovské skalní pískovcové masivy s vyhlídkami, po řece jezdí přívoz a parníky. Ale pro železniční nadšence a děti bude bezesporu nejlákavější záležitostí svět zahradní železnice Eisenbahn Welten. Celé kolejiště znázorňuje kraj, ve kterém městečko Kurort Rathen leží. Protéká jím řeka Labe a většina nádraží, stanic i ostatních budov je zmenšenou kopií skutečných staveb v širokém okolí. Kromě železničních staveb tu uvidíte třeba zámek Moritzburg, i v Čechách velice známý z pohádky Tři oříšky pro Popelku, nebo děčínský zámek, na kterém vlaje česká vlajka. Ani zde nechybí příslovečná německá preciznost, u každé stavby najdete štítek s názvem. Na jednom místě můžete dokonce porovnat model se skutečností. Stačí jen zvednout oči od modelu a podívat se na druhou stranu Labe. Tramvajová trať na kopečku zase znázorňuje vyhlášenou místní turistickou atrakci – linku vedoucí z Bad Schandau romantickým údolím říčky Křinice plným pískovcových skal.
Kolejiště v modelové velikosti G v měřítku 1:22,5 se rozkládá na pozemku o rozloze 7 350 m². Velikost plochy zastavěné touto „železniční sítí“ činí 5 800 m² a celková délka kolejí čítá 4,5 kilometru. Je zde asi 80 výhybek, 200 budov s reálnými předlohami a 350 m vodních toků. Skalka, dá-li se tomu tak říkat, je postavena z 300 tun kamenů. Výškový rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším bodem je 4,2 m. Kabeláž měří úctyhodných 60 kilometrů. Na kolejišti může jezdit současně až třicet souprav, péči o ně má na svých bedrech počítač. Není to ovšem žádná záruka bezpečnosti. I zde dochází k železničním nehodám, naštěstí však nejsou jejich následky nijak tragické. Vykolejená vozidla obsluha opět nasadí na koleje a většinou se může pokračovat v provozu. Stalo se zrovna při naší návštěvě, kdy osobní vlak s lokomotivou BR 218 jedoucí jako násled po stejné koleji jako nákladní vlak tažený Taurusem tento dojel a zezadu do něj narazil. Vlak se vysypal z trati a rázem utichnul na okamžik veškerý ruch.

Vozidla jsou převážně ozvučena, pouze několik jich je bez zvukového dekodéru, takže návštěvník může slyšet burácení dieselového motoru nebo oddychování parních strojů. Po hlavní trati se prohání ICE (vlastně LCE), osobní i nákladní doprava na lokálkách je zajištěna parními i motorovými vlaky.

Mnoho modelů, které zde můžete spatřit, je vlastní výroby. Nejen budovy, ale i vozidla. Nejsou však na kolejišti vždy, neboť bývají na výstavách a jiných akcích.

Komu by nestačily zmenšené modely železnice, může zhruba každých deset minut za plotem pozorovat vlaky skutečné, především patrové regionální jednotky DB Regio. Návštěvníkům je přímo naproti areálu k dispozici prostorné placené parkoviště. A kdo by chtěl posvačit či poobědvat, může si pochutnat přímo mezi kolejemi. Součástí areálu je totiž restaurace a penzion. Nechybí ani minishop a suvenýry. Návštěvu vřele doporučuji. Pokud vám bude přát počasí jako nám, budete mít dlouho na co vzpomínat. Sluníčko nám opravdu přálo a příjemně hřálo.

Spolupráce (foto + text): Miloš Müller; Informace: osobní návštěva & stránky provozovatele

• Výstava v Berlin Lichtenberg (12.10.2010)

Kolega (mohu-li se rovnat na jeho úroveň) Libor Zapletal mi poskytnul krásnou reportáž z výstavy v Berlin Lichtenberg včetně fotografií jak reálných vozidel tam vystavovaných/předváděných, tak i kolejišť německých modelářů. Čtivý a úsměvný komentář autorův je přiložen v jím zpracovaném dokumentu. Ten jsem vzhledem k přehlednosti zachoval a přikládám jej ve formátu PDF. Přeji hezké pokoukání a Liborovi vřele děkuji.

Komentář a foto: Libor Zapletal

• Modell Hobby Spiel - Lipsko 2010 (04.10.2010)

Ve dnech 1. - 3. 10.2010 se v Lipsku konal již 15. veletrh Modell Hobby Spiel. A protože kolega Míla si odskočil od plotny, aby omrknul, co že tam vlastně je zajímavého, můžete se podívat na malou fotoreportáž. Nyní ve stručnosti, co vlastně bylo možno tam zahlédnout:

Z těch zásadnějších modelů je to hotový Bastard od Kühna, zatím v provedení DR. Rovněž tam byly vozy Ypsilon DR. Termíny uvedení modelů na trh si můžete přečíst v reportáži Davida Struppa na jeho webu. Dalšími modely potěšila firma Roco. Pro parní nadšence mají přichystanou zelenou páru BR 18, ta se tam projížděla dokonce v ozvučené verzi. Důležitá informace – zvukový dekodér i reproduktor se vešly do tendru, takže stanoviště strojvedoucího je volné! Pro hánulkáře Roco opět připravuje lahůdku - Zamračenou. Zatím byla prezentována pouze v podobě letáku.

Našinec si asi bude nedočkavě brousit zuby na Brejlovce ve velikosti TT. Najednou se s nimi rozsypal pytel a v nabídce jsou/budou hned od dvou výrobců. Roco je ve výhodě, je trochu napřed a představilo již prototyp, firma Kühn nás ale určitě nezklame kvalitou a cenou. Jak se tito dva výrobci podělí o trh, to ukáže až čas. Osobně se těším na obě provedení, nepochybuji o vysoké kvalitě obou. Roco se doufejme poučilo z H0 verze a mouchy zmenšené 87x již snad nebude zmenšovat 120x. Kühn se nemá z čeho poučovat, jeho modelům asi není co vytknout a i posunutí dokončení Bastarda z důvodů úprav formy svědčí o tom, že pan Kühn má opravdu smysl pro detail a chce nabídnout modelářům prvotřídní výrobek. U Brejlovců tomu tak nepochybně bude rovněž.

Firma Tillig představila již poměrně známý model páry BR 23. Pozor, je to jiná BR 23, než s jakou před několika desetiletími přišla firma Zeuke. A teď nemluvím o technickém provedení a kvalitě. Dále Tillig prezentoval rozpracovanou BR 84. Na tento kousek jsem opravdu zvědav.

Beckmann přišel s BR 75.5 a novou BR 38. Pro zajímavost - té první jmenované se vyrobilo již 6.000 kusů a poptávka stále nebyla uspokojena.

Pro velikost TT přichystala firma Auhagen dvě nové staniční budovy. Jsou sice typicky německé, ale v pohraničí by se asi užily. Tyhle cihlové stavby já moc rád.

Ve velikosti H0 se ve vitríně mimo jiné pyšnil Papoušek a Šlechtična od MMC. 1.500 € za Papouška je pakatel, že. No nekupte to.

Co dodat závěrem? Na výstavě bylo očekáváno 100.000 návštěvníků. Jaký byl skutečný počet, to nevím. Vzhledem k dobré dostupnosti z Česka bylo asi velké procento zastoupeno našinci. Akce patří k nejvýznamnějším v Evropě (železnice, lodě, letadla, hračky...). Výstava je více zaměřena na prezentaci výrobců, není tu tolik kolejišť, jako např. v Drážďanech.

Komentář a foto: Míla

• Unikátní model železniční trati podél Labe aneb Königstein poprvé (13.07.2010)

Tento způsob léta zdá se mi poněkud... šťastným , alespoň co se počasí týká, narozdíl od letošního jara, na jehož chladnější průběh se sneslo výtek víc než dost. Pokud byste tedy v rámci svého letního cestování zavítali až na úplný sever Čech, doporučuji navštívit německé městečko Königstein, které leží asi 20 km od Hřenska. V nenápadné hale na okraji malého dětského zábavního parku tady již několik let buduje parta nadšenců v měřítku H0 přesnou kopii části železničního koridoru Praha – Drážďany, konkrétně úseku Bad Schandau – Pirna. Železniční trať zde prochází oblastí Českosaského Švýcarska. Úzké údolí řeky Labe je sevřeno mezi strmými kopci plnými jedinečných pískovcových skalních útvarů. Model je zasazen do období let 1950 – 1976, tedy před zahájením elektrifikace trati. Mimořádná je zde snaha autorů o co nejvěrnější zpracování modelu. Celý kolejový systém, každá stanice, každé stavědlo, každá významnější stavba přesně odpovídají skutečnosti. Krajina je stále „ve výstavbě“, některé budovy jsou zatím hotovy „nahrubo“. Po obvodu kolejiště však najdete spoustu fotografií a doplňujících informací (i v češtině), abyste si udělali představu, jak bude úsek po dokončení vypadat. Provoz je samozřejmě řízen počítačem, nahlédnout se dá i do "zákulisí". Asi nejzajímavější je výtah, který pojme celkem 36 ucelených souprav, a z něhož vyjíždějí a posléze se vracejí jednotlivé vlaky. Možnost srovnání modelu s realitou je takřka na dosah. Stačí vyjít ven před halu a stojíte přímo u trati . V případě zájmu o více informací můžete navštívit oficiální web. Asi nejzajímavější je zde plán celého projektu a dále fotogalerie mapující historii stavby včetně velmi zajímavých dobových záběrů: galerie 1 a galerie 2. A pokud vám zbude ještě hodně času, můžete zajet do nedalekého Sebnitz a navštívit "Tilligovic království", nebo do Kurort Rathen na jednu z největších zahradních železnic v Evropě. Ale o tom zase možná někdy příště.

Komentář a foto: Míla

• Návštěva v Království železnic (06.10.2009)

Na konci prázdnin, přesně 28.8.2009, jsem s rodinkou sednul na vlak a dal se na cestu směr Praha. Naším cílem bylo Království železnic. V Praze na hlavním nádraží na nás čekali známí (hrabali se v hadrech v nějakém megasekáči , abychom po chvíli pokračovali dále na Smíchov. Odtud už se dá procházkou do KŽ v klidu dojít. S mapou v ruce se šlo snadno.
Po dosažení cíle jsme se před vstupem do "podzemí" poohlédli po prodejně. Koupil jsem zde U profil od Evergreenu (použito na výrobu sloupů VN, viz. udělátko 33), napásl oči na modelech ve vitrínách a následně zaplatil zlevněné vstupné za prohlídku kolejišť o patro níže.

Při vstupu do prostoru v "podzemí" nás dozírající človíček v uniformě požádal, abychom si uložili zavazadla do skříněk. Poté už nám nic nebránilo v prohlížení tolik propagovaných kolejišť. Musím podotknout, že nemám v plánu KŽ vychvalovat ani kritizovat. Budu se snažit o co nejobjektivnější vykreslení skutečnosti. Tak jako tak to však bude jen názor jednotlivce a nejlepším komentářem budou nakonec opět fotografie, pro úplné detailní poznatky pak vaše osobní návštěva.

Vy, kteří patříte mezi náročnější modeláře, asi nebudete nijak zvlášť uneseni provedením. Rozhodně nečekejte kvalitu, jakou znáte třeba z diorámat Michala Daleckého. V tomto směru částečně chápu všechny ty "rýpaly", kteří leckde na síti v různých reportážích a diskusích rozhořčeně kritizují tento "megaprojekt", jenž byl v upoutávkách zmiňován jako největší událost od otevření rozhledny na Petříně (spartakiáda na Strahově byla určitě mnohem výraznější akce ). Ale reklamy jsou takové často. Na tomto principu vlastně stojí. Nadsázka bývá úmyslná, aby zaujaly. Modelářská obec tomu myslím až takový význam nedává, pohled laické většiny bude asi shovívavější vzhledem k menší náročnosti na modelové provedení. Také jsem měl před lety jiné měřítko než nyní. Já osobně jsem do expozice vstupoval bez jakéhokoliv velkého očekávání, což bylo určitě ovlivněno již zmíněnými názory dřívějších návštěvníků, ale také vědomím, že v takovém rozsahu jde jen stěží modelovat zmenšený svět stejně dokonale, jako si s tím někteří modeláři dokážou vyhrát na menších kolejištích či diorámatech. To je vlastně druhá stránka věci, která mluví spíše na obhajobu projektu. Při takové ploše (a ještě větší plánované) se opravdu obtížně zpracovává model do největších (vlastně nejmenších) podrobností. Jak je známo, pečlivá jemná práce zabere spoustu času a modelář si to může dovolit v domácích, možná ještě v klubových (při předpokladu týmové práce) poměrech. Projekt KŽ je ale o něčem jiném a proto i přístup k výše zmíněnému je zákonitě odlišný. Chci-li tedy soudit, musím brát v potaz všechny aspekty.

Nyní něco málo k zážitkům. Při našem vstupu vládla na všech kolejištích noc. Samozřejmě modelová. Auta, vlaky, budovy i ulice svítily v jinak modré "temnotě". Den s nocí se tu střídal v několikaminutových intervalech, bylo to milé zpestření prohlídky. Pohled to byl zajímavý. Člověk by se pomalu sháněl po nějaké pohodlné posteli. Obzvláště uspávací bylo zimní kolejiště hned v začátku. Sněhová krajina zahalená v příkrovu noci, představa příjemně vytopené světničky... Koho by to neuspávalo? Zimní krajina navazovala na letní (možná jarní). Tam se při naší návštěvě stala zajímavá nehoda, kdy jeden z jedoucích automobilů systému Faller Car System zavadil o svodidla a zůstal viset na místě s prokluzující hnací nápravou. Jako uvědomělý občan jsem tuto skutečnost neprodleně oznámil na nejbližší stanici veřejné bezpeč... ale prd, zas plácám, oznámil jsem to samozřejmě službě u turniketu. Po oznámení někdo z obsluhy auto odstavil na levou stranu, ale jaksi si neuvědomil, že je nyní v jízdní dráze protijedoucích automobilů, takže do něho po chvíli narazil nákladní vůz, který se rovněž zasekl, viz. obrázek 26.
Za dvěma kolejišti umístěna dvě pozadí s panoramatickými pohledy na Krkonoše a Vraní hory. Najdete je na těchto stránkách v sekci Download. Je na nich uvedena moje maličkost, tak se musím pochlubit. Tolik asi v kostce k naší návštěvě KŽ. Uvidíme, jak se v budoucnu bude projekt vyvíjet a zda bude vše přibývat podle plánu. Čas ukáže. Na souzení je ještě brzy.