TRAINMANIA - www.trainmania.info

• Krytý vůz Hkr (Leig) DR pro přepravu kusového zboží od firmy Hädl (30.10.2024)

Na konci léta 2024 firma Hädl uvedla na trh pod katalogovým číslem 113194 model krytého vozu Hkr (Leig) pro rychlou přepravu kusového zboží. Jedná se o menšího brášku před dvěma roky prezentované dvojdílné jednotky Hkr-v. Tento vůz je rovněž v provedení DR ze IV. epochy, má však místo plošinky brzdařskou budku. Zpracování je u obou modelů prakticky stejné, nebudu se zde tedy obšírněji rozepisovat, fotografie napoví více. Kvalita je na velice dobré úrovni, jak je u výrobků Hädl zvykem. Na fotografii čela bez budky si však můžete všimnout 6 otvorů, do nich přijdou madla, která bohužel na rámečku s doplňky chyběla. Výrobce ale dodal rámeček nový, kompletní, ten už na mne čeká u prodejce. Trochu škoda je faktu, že zajišťovací kličky vrat, ač pohyblivé, se nemají při zavření za co zaklesnout a visí v luftě jen tak. Při otřesech během jízdy se někdy pootočí a visí šikmo dolů. Totéž bylo u dříve popisované jednotky Hkr-v, na rozdíl od vozu Gbh pro trajektovou přepravu, tam je u druhého křídla vrat výstupek, za který lze kliku zaklesnout.

• Plošinový vůz Ks DR pro pracovní vlaky od firmy Busch (27.06.2024)

V roce 2023 představila firma Busch jako jednu z novinek plošinový vůz Ks v zeleném zbarvení pro pracovní vlaky. První várka byla rychle vyprodána, druhá byla vyrobena během května 2024, takže i moje objednávka byla po více než roce uspokojena. Konstrukčně se jedná o stejný vůz, který jsem prezentoval 23. května 2023, pouze v jiném zbarvení a s jiným nákladem. K pracovnímu vozu náleží hromada štěrku a doplňky v podobě pracovního nářadí, sudu a dvou beden. Dále je přibaleno 7 náhradních klanic a 4 kotvičky.

Sud je evidentně pro velikost H0, neboť rozměry 10 x 7 mm odpovídají v TT výšce 1200 a průměru 840 mm, v H0 to vychází na 870 x 609 mm, což jsou takřka přesné rozměry klasického plechového sudu o výšce 820/880 mm a průměru přes prolisy 595 mm (± 3 mm). Bedny jsou také poněkud rozměrnější, ale to už by se s přimhouřením obou očí dalo tolerovat. Délka 12,4 mm odpovídá 1488 mm, hloubka 7,7 mm je v reálu 852 mm a výška 7,8 mm včetně spodních latí činí po přepočtu 936 mm.

Imitace štěrku moc přesvědčivá není, jedná se o plastový výlisek posypaný kamínky, ovšem kupička má dole skoro 2 mm sokl a pak teprve jde do svahu, navíc štěrk opadává, což dokladuje fotografie, která zachycuje stav po rozbalení modelu. Úpravy tedy byly nutné. Sokl jsem odřízl a spodek zarovnal, původní štěrk jsem odloupal a nasypal nový, hnědý (ten mi je sympatičtější). Tak jako tak se mi náklad štěrku takto ložený moc nezdá, protože by kamení nejspíše cestovalo po voze. Asi by bylo vhodné vůz přehradit nějakými sajtnami. Uvidíme. Zatím jsem jen provedl úpravu. Zda a v jaké pozici štěrk a ostatní náklad na voze ponechám, to ještě zvážím.

Kvalita provedení i vlastnosti modelu jsou na stejné úrovni jako u výše zmíněného vozu v článku z roku 2023.

• Osobní vůz B4ü DR pruské konstrukce od firmy Tillig (19.03.2024)

Zajímavou novinkou pro rok 2023 od firmy Tillig byly modely osobních vozů pruské konstrukce. Na začátku roku 2024 se dostaly na trh. V nabídce jsou pod katalogovými čísly 12003 (AB4ü, 1./2. třída), 12004 (B4ü, 2. třída) a 12050 (WR4ü, jídelní MITROPA) správy DR ve III. epoše a jako set 01070 správy K.P.E.V. z I. epochy. Pro rok 2024 byl ohlášen další vůz B4ü 2. třídy DR s jiným provozním číslem pod katalogovým číslem 12010 a dva vozy ze III. epochy správy DB – 2./3. třída pod číslem 12006 a 3. třída pod číslem 12007. Všechny by měly být v prodeji od třetího čtvrtletí roku 2024.

Vozy jsou opravdu perfektně zpracované. Čistá povrchovka, ostré nápisy, jemné detaily na střeše, čelech i spodku vozu. Pod okny vede po celé délce bočnice černý proužek. Na vzpínadlech jsou viditelné i matice. Vzpínadla jsou vyrobena z pružného plastu, takže snesou občasné nechtěné zmáčknutí, aniž by praskla. Síla vzpínadel je 0,57 mm, síla madel u žebříků a na střeše 0,4 mm. Interiér vozu je béžový. Mezi zasklením oken a interiérem je plastový výlisek, který celkem uvěřitelně znázorňuje záclonky.

Schůdky pod nástupními dveřmi se při průjezdu oblouky o menších poloměrech vysouvají. Zpět do střední polohy je vrací pružinky. Kinematiky pracují spolehlivě, mají výškově posuvnou šachtu a je v nich krátké spřáhlo Tillig. Spojení dvou vozů je celkem těsné, mezi nárazníky i měchy vzniká mezera necelý 1 mm. Madla, žebříky i větrače jsou namontovány již z výroby, v přiloženém sáčku nalezneme pouze standardní doplňky a dva stažené přechodové měchy, které je možné instalovat na začátek a konec vlaku a nahradit jimi měchy roztažené. Pravý nárazník je vypouklý, levý plochý.

Samozřejmostí je příprava pro vnitřní osvětlení. Z kol (vůz má jednostranně izolovaná dvojkolí) je sběr proudu proveden klasicky osičkou do plechového rámu v podvozku, každý podvozek tedy sbírá jen jeden pól. Dále je veden plíšky do útrob vozu. Pod střechu vedou kontakty, na něž lze nasadit tovární osvětlení 08921. To je vhodné pro analogový i digitální provoz. Instalace osvětlení je jednoduchá, stačí sejmout střechu. Ta na skříni sedí velice přesně, vše krásně lícuje.

Vůz v reálu měřil přes nárazníky 19 720 mm, po přepočtu je to 164, 3 mm, délka modelu činí 164,6 mm. Hmotnost je 52 g, což o 11 g převyšuje normou dané minimum. Jízdní vlastnosti jsou výborné, průjezd oblouky bezproblémový i na poloměru 267 mm. Plechové kolejivo v ne zcela perfektním stavu projíždí i v protioblouku také dobře bez kolize s dalšími připřaženými vozidly.

Nutno podotknouti, že cena modelu je posazena v poněkud vyšších relacích. Doporučená výrobcem je 75,70 €, v českých obchodech se pohybuje v rozmezí zhruba 1 600 až 1 800 Kč.

• Kotlový vůz typu Deutz, řada Uh/Rt ČSD od firmy Kolmar (20.02.2024)

Německá firma Saxonia Modellbau přišla na konci roku 2023 ve velikosti TT na trh s modely 2nápravových kotlových vozů Deutz. V únoru 2024 nabídla firma Kolmar set dvou těchto vozů v provedení řady Uh/Rt ČSD ve IV. epoše s brzdařskou budkou jako svoji limitovanou edici. S kolegou jsme si jeden set napůl pořídili. Na rozdíl od vozů typu Altenberg, které se mnoha chvály nedočkaly, se cisterny podařily a ohlasy jsou na ně kladné. Sám musím potvrdit, že si na nich dal výrobce záležet a věnoval se i těm nejmenším detailům, jako je například znázornění závitu na ruční brzdě nebo madla pod nárazníky, jejichž síla je pouhé 0,3 mm. Pravda, jedno madlo bylo uvolněné a po vybalení vozu z krabičky mi vypadlo na stůl, ale naštěstí jsem si toho všiml a zafixoval jej lepidlem. Síla zábradlí u budky i na kotli se pohybuje v rozmezí 0,4 a 0,45 mm. Veškeré díly jsou dosazené již z výroby, jsou velmi jemné a čisté, bez otřepů. Tabule s ostrými a čitelnými popisky byly na obou stranách nasazeny šikmo, jak je vidno na snímcích, ale ani to nebyl neřešitelný problém. Opatrně jsem je vyndal a znovu osadil správně. Obešlo se to bez lepidla, drží dostatečně pevně. Na čelech jsou háky šroubovky a brzdové hadice. Také nárazníky jsou jako separátní díl. Na obou čelech ale směřují mírně šikmo vzhůru – to jsem zatím neřešil. Budka má na rozdíl od předlohy pouze jedny vstupní dveře (levé), na což prodejce na svém webu upozorňuje. Přestavovače, výpusti i konce praporečníků jsou nabarvené. Na spodku vozu se nachází jemně zpracované zdrže a celé zařízení brzdy.

Dvojkolí jsou oboustranně izolovaná, průměr kol činí 7,75 mm. Jamky pro usazení dvojkolí jsou bez ložisek a poněkud mělčí, z toho plyne i zkrácená osička, jejíž délka je 16,9 mm. Uložení je přesné, není zde ani žádná nežádoucí vůle, ani není dvojkolí moc „přitažené“. Navzdory absenci ložisek jsou jízdní vlastnosti výborné a vůz se na sklonu ihned samovolně rozjede. Jsou zde kinematiky s normovanou šachtou, jejich funkce je bezproblémová. Osazeny jsou krátkým spřáhlem.

Model přes nárazníky měří 72,6 mm, přepočtem ze skutečných 8,74 m získáme 72,83 mm, rozdíl je tedy zanedbatelný. Hmotnost je 21 gramů, což přesahuje o 3 g normou stanovené minimum.

• Osobní oddílový vůz Bp DR od firmy Schirmer (13.09.2023)

Do stanice Schwarzbach přijel osobní vlak složený z osobního vozu Bp firmy Schirmer a zavazadlového vozu Pw3 Tillig, tažený parní lokomotivou řady 89.70. A než se připraví k odjezdu, můžeme si prvně jmenovaný vůz trochu prohlédnout.

Jedná se o oddílový vůz DR ze III. epochy s ocelovou konstrukcí, vedený pod katalogovým číslem 74300. Každý oddíl má vlastní vstupní dveře z vnějšku z obou bočních stěn, pod nimiž jsou pochozí lávky z kovu. Jde o zdařilý model, čemuž samozřejmě odpovídá také cena mezi 1 400 a 1 500 Kč. Povrchová úprava je perfektní, nápisy čisté a ostré, dobře čitelné. Nabarvené jsou i kliky dveří. Pod okny se nachází černý proužek po celé bočnici. Madla i háky šroubovky byly osazeny již ve výrobě. Nárazníky jsou správně vpravo vypouklé, vlevo ploché. Model disponuje oboustranně izolovanými dvojkolími a sbíráním proudu ze všech čtyř kol. Do útrob vozu, kde je i zjednodušeně provedené vnitřní vybavení, vedou kablíky pro napájení vnitřního osvětlení. To lze jednoduše nainstalovat po sejmutí střechy,jež je vyrobena jako samostatný díl a se skříní vozu lícuje velice přesně. Na fotografiích si lze sice všimnout drobné spáry mezi střechou a skříní na jednom rohu vozu, nicméně při pohledu na skutečný model si toho prakticky nikdo nevšimne, jsou to desetiny milimetru. Kinematiky fungují spolehlivě, jízdní vlastnosti jsou též výborné.

Délka vozu přes nárazníky činí 116,1 mm, po přepočtu ze skutečných 13 920 mm vychází 116 mm. Hmotnost modelu je 32 g, to jsou 3 g nad minimem stanoveným normou.

Jediným kazem na jinak povedeném modelu jsou jakési rýhy na čelních stěnách vozu, na jedné méně, na druhé více viditelné. Nedokáži říci, proč tam jsou, odhaduji to na poškrábanou formu, neboť nevypadají, že by měly znázorňovat něco, co se vyskytuje na reálném voze.

Modely těchto vozů jsou v nabídce ve více variantách, epochách i správách, s ocelovou i dřevěnou konstrukcí. K dispozici jsou též dvouvozové sety, mimo jiné i v provedení ČSD pod číslem 70004.

• Nízkostěnný vůz Ks DR od firmy Busch (23.05.2023)

Mezi novinkami firmy Busch pro rok 2023 ve velikosti TT se pod katalogovým číslem 31506 objevil nízkostěnný vůz Ks s klanicemi a s nákladem střešních nosníků. Model spadá do IV. epochy správy DR. Už při pořízení vozu Fakks jsem se přesvědčil, že modely tohoto výrobce jsou na velmi dobré úrovni a ani tento vůz není výjimkou. Povrchová úprava je výborná, nápisy dostatečně ostré, i když ojediněle je možné si pod drobnohledem všimnout mírně nedotažených znaků. Na čitelnost to však nemá žádný vliv a pouhým okem je to prakticky nezpozorovatelné.

Vůz je opatřen bezchybně fungujícími kinematikami se spřáhlem Kuehn, celokovovými dvojkolími, otočnými klanicemi, kotvičkami, madly a stupačkami. Vše dosazeno již z výroby. V sáčku je přibaleno ještě 7 náhradních klanic a 4 kotvičky. Další doplňky zde nejsou, ale s trochou šikovnosti lze využít např. háky šroubovky od vozů Tillig, neboť v čelnících je štěrbinka, do níž je lze nasadit, byť možná s drobnou úpravou. Talíře nárazníků jsou kulaté, plastové, nebarvené. Kladně hodnotím podlahu vozu vyrobenou z pravého dřeva. V rozsochách jsou vložena pouzdra z houževnatého plastu, jízdní vlastnosti jsou perfektní, vůz jede absolutně lehce.

Náklad střešních nosníků je vyroben technologií LaserCut, nosníky sedí v dřevěném držáku, celý komplet se pak vsazuje do korby vozu. Rozměry jsou přesné, nedochází k nežádoucímu posunu nákladu, zároveň jej lze lehce vyjmout a jezdit s prázdným vozem, případně nahradit nákladem jiným.

Délka vozu přes nárazníky činí 114,66 mm, skutečná délka je 13,89 m, po přepočtu vychází 115,75 mm. Model je tedy cca o 1,1 mm kratší. Hmotnost 23 g bez nákladu nedosahuje ani normou stanovené minimum, které je v tomto případě 28,67 g. Náklad váží 5 g.

• Vůz Gf pro přepravu ryb DR od firmy Hädl (27.04.2023)

V roce 2020 představila firma Hädl dvojici vozů pro přepravu ryb. Model číslo 113811 ve II. epoše a číslo 113813 ve III. epoše. Sám jsem na druhý jmenovaný čekal až do listopadu 2022, neboť první várka byla ihned vyprodána a druhá se vyráběla až po delší době. Ale dočkal jsem se. Konstrukčně se model nijak nevymaňuje ze zajetých standardů výrobce, kvalita je velmi dobrá. Pojezd vozu je řešen obdobně jako u dříve popisovaného vozu Gbkl, stejný ale není. Je delší, s jinou spodní výbavou i jinými rozsochami. Na čelech jsou spolehlivě fungující kinematiky, celokovová dvojkolí drží v plechovém uložení, jízdní vlastnosti jsou perfektní. Povrchové úpravě včetně popisů není co vytknout. Posuvnými vraty lze spatřit uvnitř vozu imitaci nádob pro přepravu ryb. Na střeše jsou zvlášť doplněné větrače a v balení nalezneme též doplňky. Na fotografovaném modelu jsou již dosazené. V čelnících je otvor pro šroubovku, ta ale není přibalena. Po drobné úpravě háků od Tilliga by tam tyto mohly pasovat. Model přes nárazníky měří 106,6 mm a jeho celková hmotnost je 27 g, což prakticky přesně odpovídá normě. Cena vozu je 42–44 €, u nás kolem 1200 Kč.

• Dvojdílná jednotka Hkr-v (Leig) pro přepravu kusového zboží DR od firmy Hädl (28.02.2023)

Jednotky Leig (Leichter Güterzug) byly používány k rychlé přepravě kusového zboží. Zavedeny byly ve 20. letech u Říšské dráhy, po rozdělení Německa sloužily u obou nástupnických železničních správ, tedy u DR i u DB. Vozy v jednotce byly pevně spřaženy a vybaveny přechodovým měchem. Vyskytovaly se v různých provedeních, mimo jiné i jako spojení krytého a zavazadlového vozu. Výrobci modelové železnice jako Märklín, Roco, Fleischmann, Tillig a další ztvárnili tyto jednotky v mnoha různých podobách, včetně těch se zavazadlovými vozy, a to jak 2osými, tak i 3osými.

Na podzim roku 2022 firma Hädl představila modelářům tento zajímavý vůz ve velikosti TT. Jedná se o 2dílnou jednotku Hkr-v DR ze IV. epochy. V nabídce je jak s nainstalovanými doplňky pod číslem 113184-98, tak i levnější varianta bez nich pod číslem 113184.

Model je proveden opravdu precizně. Má otevíratelné posuvné dveře i pohyblivé zajišťovací kličky. Oba díly jsou spojeny speciální vnitřní kinematikou. Měch je z plastu a zasahuje do vnitřního prostoru vozů, což působí mnohem věrněji než papírová „harmonika“ u obdobného modelu Tillig. Jeden z dílů má brzdařskou plošinku, zasklená okna a komínek na střeše. Ten byl u mého modelu ulomený, protože v molitanové výstelce není pro komínek vybrání, molitan na něj tlačí a ulomit jej není problém. Tím spíše, že výstelka se kvůli své měkkosti dosti obtížně zasouvá do krabičky. Shrnuje se a tlačí na model, což může vést k poškození. Řešením by byla cca o 1 mm menší šířka i výška výstelky, aby se do kartonové krabička snadněji zasouvala.

Na obou koncích modelu jsou také kinematiky s krátkým spřáhlem, celokovová dvojkolí jsou uložena v tradičních plechových ložiscích, jízdní vlastnosti jsou velice dobré. Střední díl podlahy je vylisován a nacvaknut zvlášť, pod ním se ukrývá závaží. Hmotnost celé jednotky činí 51 g, což je při délce přes nárazníky 201 mm dostačující. Povrchová úprava je bez připomínek, popisky jsou ostré a čitelné jak na skříni, tak na rámu.

Cena modelu není z nejnižších, s doplňky v sáčku stojí 109,95 € a s dosazenými 116,95 €.

• Deutsche Reichsbahn – Stückgutverkehr
• Wikipedia
• Obrázky na Googlu

• Vůz pro přepravu sypkých hmot Ucs-v DR od firmy Piko (19.01.2023)

V roce 2015 představila firma Piko ve velikosti TT nový nákladní vůz. Do té doby vyráběla pouze vozy kontejnerové, tehdy nově přišla s nádobovým vozem Ucs-v pro přepravu sypkých hmot. V katalogu 2015 se objevila dvě provedení z V. epochy, VTG a KVG. Rok nato přibyly verze NACCO a GATX. Novinkou roku 2017 byl set nákladního vlaku s lokomotivou BR 130, dvěma kontejnerovými vozy a dvěma kusy nádobového vozu, tentokráte však pod správou DR. Tento se v dalším roce objevil v katalogu již jako samostatný model a v roce 2019 dokonce jako set dvou vozů s patinou. Zde prezentovaný model číslo 47755 byl novinkou pro rok 2022, je opět v provedení DR, liší se ale barevným provedením. Jsou na něm opravné barevné fleky pod většinou nápisů, ale i mimo ně.

Úroveň provedení modelu je opravdu výborná. Nápisy ostré, čitelné, povrchovka taktéž bez kazů. Vůz má dostatek detailů. Na rámu se nacházejí žluté konzoly s kotvičkou, nesymetricky umístěné blíže k jednomu čelu, na každém boku jedna. Síla materiálu žebříků a zábradlí se pohybuje od 0,5 do 0,6 mm. Rovněž spodek modelu je proveden dosti podrobně včetně potrubí, přestavovačů i brzdového ústrojí.

Dvojkolí jsou uložena pouze v plastových jamkách, jízdním vlastnostem to nijak neubírá, vůz jede naprosto volně, bez odporu. Rozsochy jsou jako samostatný díl přichyceny vždy dvěma miniaturními šroubky na rám, nad nimi se ukrývají pružinové kinematiky s normovanou šachtou a klasickým očkovým spřáhlem.

Délka vozu činí 76,7 mm a hmotnost 28 g, což je při dané délce zhruba 9 g nad minimem stanoveným normou. Cena na začátku roku 2023 je 41,99 €, v našich obchodech se pohybuje od 811 do 1034 Kč.

• Otevřený nákladní vůz Immru DB od firmy Roco (23.11.2022)

Tentokráte představuji jednu zajímavost s nádechem historie, otevřený nákladní vůz Immru DB s brzdařskou budkou, který dříve produkovala v měřítku 1:120 firma Roco. Při setkání s vozem jsem zprvu vůbec nevěděl, oč běží. Brouzdal jsem tedy vodami německého internetu a za laskavé pomoci kolegů z TT-Boardu jsem získal několik více méně útržkovitých informací. Výroba probíhala v 60. letech 20. století. Vůz byl součástí 5dílného setu Roco Minitrain s podtitulem TT-Modellschiebebahn in feinster Ausführung s katalogovým číslem 3402. Set obsahoval čtyři nákladní vozy a elektrickou lokomotivu. Krom tohoto vozu v něm byl ještě vůz nízkostěnný, otevřený (bez budky) a krytý, všechny 2osé. Byly to ručně vedené modely (proto Schiebebahn, doslovně přeloženo jako posuvná dráha), tedy lokomotiva bez vlastního pohonu, a vyráběny měly být jako reklamní doplněk nejmenované značky kávy. K dispozici byl dle obrázků a textu na balení též kompletní kolejový systém s oblouky dokonce o dvou poloměrech. Vyráběl se též 4dílný osobní set s toutéž lokomotivou, dvěma vozy typu „Donnerbüchse“ a jedním zavazadlovým vozem. A čistě pro úplnost dodám, že na obalu figuruje i jmenovka majitele firmy Roco: Ing. Heinz Rössler, Fabrikation feiner Modellspielwaren, Salzburg – Austria.

V roce 1994 byly modely v katalogu Roco ohlášeny jako přepracované. K realizaci ale nedošlo. Dle zjištění si prý modeláři stěžovali na volbu modelů a Roco následně záležitost uložilo „k ledu“. Těžko říci, proč je vůz označen jako Immru, člověk by očekával spíše O na začátku. Každopádně na zobrazených katalogových listech již figuruje jako Omm 52.

Na to, že šlo spíše o hračku, je provedení dosti precizní, troufám si říci, že ne nepodobné tehdejším modelům Zeuke, a to včetně vystouplých popisků. Nevím, jak moc se zapůjčený model liší od svého původního stavu. Chybí závaží, ale pod korbou na něj místo je, osazen je celoplastovými dvojkolími a la LPH, chybí spřáhla. Jeden z dřívějších majitelů dokonce nainstaloval kovová ložiska, nicméně v kombinaci s plastovými osičkami postrádají smysl, vůz jezdí mizerně. Prolisy stěn korby zevnitř nejsou naznačeny, stěny jsou rovné.

Myslím, že vzhledem k možnosti pořídit si dnes obdobný vůz 14031 od firmy Tillig, zpracovaný současnými moderními technologiemi, má tento kousek svoji hodnotu spíše ve stávající podobě, než že by mělo význam do něho investovat materiál a čas a snažit se jej upgradovat. Model zapůjčil Ing. Josef Škvarka.

• Vůz Udd-y DR pro přepravu cukru od firmy NPE Modellbau (01.11.2022)

Do sbírky se mi dostal nový vůz Udd-y od firmy NPE Modellbau. Od tohoto výrobce jsem doposud neměl nic, tedy až na jedno silniční vozidlo IFA P3, takže jsem byl celkem zvědavý. Vůz je určen k přepravě cukru, spadá do IV. epochy a patří správě DR. Je to taková dvouosá „trojcibulová Rajka“. Na první pohled zaujmou jemné žebříčky a zábradlíčka na nádržích. Jsou z kovu a průřez materiálu je pouhé 0,35 × 0,28 mm. Stejně dobře působí ostré a čistě provedené popisky. Zábradlí u brzdařské plošinky, na níž je naznačen také rošt, má průřez 0,72 x 0,68 mm. Vůz je celkově dobře a precizně zpracován, pozornost byla věnována všem detailům. Podrobně vyveden je též spodek vozu s přestavovači, výpustěmi i brzdovým mechanismem.

Po uvedení na trh se přišlo na celkem závažný sériový problém. Vozy mezi sebou nebylo možné spojit. Nárazníky na sebe narazily dříve, než se spřáhla měla možnost zaklesnout. Z toho důvodu jsou k modelu přibaleny zkrácené náhradní kovové talíře. Po jejich osazení je problém z velké části vyřešen, nicméně i tak se může stát, že vozy budou kolidovat buď mezi sebou, nebo s jinými modely. V tom případě je vhodné ještě o nějakou desetinku přibrousit trubky nárazníků. Celková délka modelu 101 mm před úpravou nárazníků odpovídá dosti přesně přepočtu z reálu, po ní je vůz cca o 1 mm kratší. Hmotnost činí 27 g, což je cca 2 g nad normou stanoveným minimem.

Brzdové zdrže jsou relativně daleko od kol, navíc úplně mimo jejich úroveň, jak ukazuje fotografie s pohledem zdola. Jsou v jedné ose s rozsochou, přímo pod bočnicí rámu. Celkem výrazná je i spára mezi jednotlivými díly cibulí, to je však dosti běžný jev obecně u všech vícedílných nádob. Málokdy se povede díly vyrobit a spasovat tak, že je spára neviditelná. Kromě čtyř náhradní talířů nárazníků (já jich měl pět) jsou přibaleny také vzduchové hadice, ale já je na model rozhodně dávat nebudu. Jsou velké, humpolácké, na modelu působí nepřirozeně. Otvor pro hák šroubovky, na který jsme zvyklí např. u modelů Tillig, zde chybí úplně. To ale není problém dodělat.

Středově izolovaná dvojkolí s koly o průměru 8,55 mm jsou uložena v relativně velkých jamkách bez ložisek, v nichž dost plandají, na jízdu to ale kupodivu nemá žádný negativní vliv, vůz jede lehce, nebrzdí, nekolíbá se. Kinematiky s normovanou šachtou pracují spolehlivě, i když možná mají (čistě subjektivně) trochu tužší chod, resp. více pruží do střední polohy. Každou kinematiku vystřeďují dvě pružiny, na každé straně je za bočnicí rámu jedna.

Ačkoli by se mohlo zdát, že jsem poukázal na dost negativ, nemohu říci, že se jedná o nekvalitní výrobek. Spíše naopak. Navzdory tomu všemu působí model profesionálně. Navíc reakce výrobce na problém s nárazníky byla, pokud mám správné informace, dosti rychlá a vstřícná. Cena modelu se pohybuje kolem 50 €, u nás jsem jej viděl za cenu tuším kolem 1 300 Kč.

• Krytý dvouosý vůz Gu DR italské konstrukce od firmy Tillig (14.04.2022)

Jednou z novinek roku 2021 byl krytý dvouosý vůz Gu italské konstrukce v provedení s brzdařskou budkou ze III. epochy. Na pulty přišel v březnu 2022. Konstrukce tohoto modelu je zajímavá tím, že jak skříň, tak budka i rám včetně nárazníků a stupaček pod vraty jsou z jednoho výlisku. Zvlášť dosazená je pak střecha, rozsochy, kovová madla se zábradlím a samozřejmě dvojkolí a kinematiky. Rám s nárazníky je dodatečně nabarven. Madla se zábradlím jsou jemně provedená, jejich síla je 0,3 mm. Kola měří 7,5 mm. Jsou uložena pouze v plastu, na jízdu to však nemá žádný negativní vliv, vůz jede lehce. Kinematiky fungují spolehlivě. V mezní poloze mají tendenci vyskakovat z kulisy, ale pouze při ručním vychýlení. Na konci jejich dráhy totiž chybí dorazy, což zřejmě souvisí s technologií lisování. Za provozu se ale do této polohy nedostanou ani na nejmenších poloměrech, takže problémy nenastávají. Délka přes nárazníky je 82,5 mm (výrobce uvádí 82 mm), přepočtem z reálných 9,9 m se dostaneme na stejnou hodnotu. S hmotností 19,5 g dosahuje model těsně pod hranici normou stanovené spodní meze, která činí 20,6 g. Potisk je precizní a ostrý, vše je čitelné. Je trochu škoda barvou zalitých větracích mřížek, čehož si ale za běžných okolností těžko někdo všimne. Další "zvláštností" jsou různě výrazné nýty na vratech. Na jedné straně jsou provedeny opravdu slabě, porovnejte fotografie 1 a 2. Přibalen je standardní rámeček s háky šroubovky, topnými spojkami a brzdovými hadicemi. Cena vozu na českém trhu se pohybuje mezi 550 a 600 korunami, což není v dnešní době za model z nové formy tak hrozné.

• Vůz pro trajektovou přepravu Gbh od firmy Hädl (11.03.2022)

Firma Hädl Manufaktur v únoru uvedla na trh model krytého vozu pro trajektovou přepravu (tzv. Fährbootwagen) Gbh ze třetí epochy správy DR. Jedná se o edici Exclusiv, o čemž vypovídá i cena. K dispozici je provedení s přibalenými doplňky v sáčku (kat. č. 113173) za 52,95 € a provedení s doplňky dosazenými již z výroby (kat. č. 113173-98) za 57,95 €. Průměrně zdatný modelář je však hravě zvládne dosadit sám, není to o nic složitější než u jiných modelů. Zabralo mi to asi 10 minut. Jedná se o madla, držáky lamp a háky, případně plné šroubovky. K osazení doplňků nepotřebujete lepidlo. Otvory jsou pro ně natolik přesné, že v nich drží pevně i bez lepení. V rámečku najdete též brzdové hadice, ale s těmi se na tomto modelu nepočítá, nejsou zde pro ně připraveny otvory.

Zajímavostí na tomto voze je možnost otevřít dvojitá odsuvná boční vrata, která jsou zajištěna západkami. Západky zde opravdu plní svoji funkci jako v reálu. A pokud by se někomu náhodou podařilo je ztratit nebo poškodit (jsou dost subtilní), v rámečku s doplňky jsou dvě náhradní.

Vůz je opravdu detailně zpracován, popisky jsou perfektní, ostré, potištěny jsou dokonce i nárazníky. Uvnitř vozu je znázorněna podlaha z šedého plastu. Trošku neuměle působí kryt ruční brzdy na budce, vypadá spíše jako hrubě opracovaný odlitek, ale to prozradí až detailní pohled. Z běžné pozorovací vzdálenosti si toho nevšimnete. Na obou koncích jsou dobře fungující kinematiky se spřáhly Tillig. Kovová dvojkolí, uložená v plechových pouzdrech, zajišťují výborné jízdní vlastnosti. Délka předlohy činí 12 800 mm. Model váží 26 g, měří 106,45 mm, přepočet z reálu vychází na 106,66 mm. Vezmeme-li v potaz jistou odchylku váhy, je normou doporučené minimum splněno.

Vůz dobře doplňují chladicí vozy podobné konstrukce a stejného určení od firmy Arnold (Tnbs, Icfrs, Gfkhs). V nabídce je hned několik verzí a minimálně čtyři také ve třetí epoše.

Tento model jsem na českém trhu našel jen u TT modeláře, zde je v okamžiku vydání článku jeden kus skladem, a k objednání na Hobby-Shopu. Těm, kdo si libují v provozu vozidel DR, jej vřele doporučuji. Sami vidíte, že se jedná o velice atraktivní a nevšední model.

Pár slov k tomuto typu vozů je na německé Wikipedii, Google to umí celkem srozumitelně přeložit.

• Dvojdílná jednotka pro přepravu kusových zásilek Gllh od firmy Tillig (02.03.2022)

Poštěstilo se mi na Modelbazaru narazit na dvojdílnou jednotku pro přepravu kusových zásilek. Jedná se o katalogové číslo 95229 znázorňující stav ze IV. epochy. Vždy se mi líbila, ale nikdy jsem na ni nikde nenarazil, a tak v mé sbírce chyběla. Tillig ji měl v katalogu naposledy na období 2010/2011 a tehdy už byla vedena jako výběhový model. Nejsem si jist, zda odpovídá úplně přesně své předloze, fotografií modelů různých měřítek a výrobců i předloh na internetu je dost, ale žádná nezobrazuje přesně to, co Tillig před lety vyplodil. Kloním se s píše k názoru, že se jedná o model s kompromisem. To by potvrzoval i fakt, že oba vozy jednotky jsou postaveny na jednom z nejběžnějších a nejpoužívanějších pojezdů v TT s délkou přes nárazníky 91 mm. Jeden z nich má navíc plošinku, o kterou je prodloužen. Nicméně i tak mám radost, že jsem jej získal.

Vnitřní čela jednotky jsou zbavená nárazníků a výztuh a na jednom z nich je nalepený černý skládaný proužek papíru, který má imitovat přechodový měch. Žádnou velkou parádu nenadělá, na druhou stranu vozy jsou u sebe tak blízko, že není moc vidět. Ono by to asi o moc lépe jinak vyřešit nešlo. Na obou koncích obou dílů jsou klasické kinematiky Tillig. Spojení bylo původně provedeno krátkou pevnou spojkou, ale ta zde nebyla. Přibalena byla jen spojka standardní délky, s níž byly vozy daleko od sebe a jak ukazují fotografie, tento stav byl nepoužitelný. Na zkrácení a slepení spojky nebyly příhodné podmínky, navíc lepenému spoji bych moc nedůvěřoval. Záležitost jsem vyřešil nahrazením kinematik, použity jsou nyní od Peho a jsou zasunuté více pod vůz, aby došlo i při použití spojky běžné délky ke zkrácení mezery mezi vozy na nejmenší možnou délku. Je tak možnost volby mezi pevným nebo rozpojitelným spojením.

Uložení celokovových dvojkolí je v plechových pouzdrech, vozy jezdí perfektně. Popisky jsou dobré, ale pár kazů se najde, viz detailní fotografie. Až na drobnosti byl model v perfektním stavu. Poněkud rozviklané a povislé kinematiky se daly lehce opravit dotlačením jejich zajišťovacího čepu. Tím se eliminovaly jejich vůle a zlepšil chod.

• Vozy Gbk ČSD od firmy Kolmar (07.12.2021)

K recenzi setu krytých vozů Gbk od firmy Kolmar/Hädl doplňuji rozšířenou fotogalerii s dalšími snímky. Ve zmíněném článku se dočtete vše podstatné, zde je možno zhlédnou obrázky ve větším rozlišení, než jsou ty vložené v dokumentu. Jen ve zkratce připomenu několik základních informací: Jedná se o limitovanou edici modelů správy ČSD ze IV. epochy, vyrobenou ve spolupráci s firmou Hädl a dodávanou pod katalogovým číslem 0114009. Samozřejmostí jsou různá provozní čísla. Vozy mají kovová dvojkolí uložená v kovových pouzdrech pro dosažení nejlepších jízdních vlastností, kinematiky krátkého spojení a v současnosti používaný typ krátkého spřáhla Kuehn. Cena setu činí 1 899 Kč a v okamžiku vydání tohoto příspěvku je skladem posledních 29 setů.

• Kotlový vůz Uchs DR od firmy Hädl (10.11.2021)

Novinkou pro rok 2021 od firmy Hädl je mimo jiné kotlový vůz Uchs DR ze IV. epochy. Název, který výrobce uvádí na obalu, zní doslova „chemický kotlový vůz“. Již na první pohled působí poněkud netypicky, za což vděčí neobvykle malému kotli, který má zhruba o polovinu menší délku než celý vůz. Provedení je na standardní úrovni firmy Hädl, tedy velice dobré. Vůz je opatřen konzolami s kotvičkami a jemným zábradlím o síle cca 0,45 mm na plošince i na kotli. Na výlisku zábradlí se občas najdou drobné otřepy, ovšem pouhým okem jen těžko zpozorovatelné. Na čele u plošinky jsou mírně pootočené nárazníky, což se objevilo i u zmíněného vozu Llmps. Tam to ale bylo na obou čelech.

Přes nárazníky měří 85,85 mm, přepočet z reálné délky 10,54 m uvedené na rámu činí 87,8 mm, je tedy o necelé 2 mm kratší. Pojezd je identický s kontejnerovým vozem Llmps, i když se to na první pohled nezdá. Vůz se vzhledem ke své stavbě zdá při prvním uchopení nečekaně těžký. Závaží je uloženo v kotli a zvyšuje hmotnost vozu na 25 g, to je asi o 3,5g více než normou doporučené minimum. Dvojkolí jsou uložena v kovu, jízda je perfektní. Kinematiky fungují spolehlivě, osazeny jsou spřáhly Tillig. Vzhledem k tomu, že rám není z horní strany plný, jsou vidět strunky kinematik a částečně i plíšky uložení dvojkolí.

Cena modelu se pohybuje nad hranicí 900 korun.

• Krytý vůz G02 DR od firmy Piko (30.09.2021)

Novinkou firmy Piko pro letošní rok byly mimo jiné kryté vozy G02 ve velikosti TT. V nabídce je jak provedení s vyvýšenou brzdařskou budkou (47760), tak bez ní (47761). Mimo to lze objednat také set obou vozů s reklamou „FIT“ pod číslem 47032. Všechny vozy spadají do III. epochy. V posledních zářiových dnech se první dva jmenované dostaly na pulty obchodů. Piko má u svých výrobků laťku nastavenou dost vysoko, ani tyto modely nejsou výjimkou. K dispozici mám vůz s budkou, ten nyní stručně představím. Tradičně výborná povrchová úprava, popisky dokonale ostré, díly přesné. Okna budky jsou zasklená, zábradlí u schůdků jemné, jeho síla je pouhých 0,42 mm, stejně tak madel na rozích skříně. Celokovová dvojkolí jsou uložená v plastu, na jízdní vlastnosti to však nemá vliv, jsou velice dobré. Vůz je vybaven kinematikami s pružinkou a známým očkovým spřáhlem Piko. Pružinky jsou dosti měkké, chod kinematik je opravdu lehký, jsou tak trochu „na volno“. Avšak jen do té míry, aby stále ještě spolehlivě fungovaly, byly ve správné výši a vracely se do střední polohy. Pouze je to poněkud nezvyklé. Jedna z kinematik mírně zadrhávala, příčinou byla nerovnost plastu v kulise. Byl tam jakýsi rýpanec, zřejmě od montáže. Vyřešilo to opatrné přejetí hrany kulisy skalpelem a zarovnání nerovnosti. Kdyby byly pružinky silnější, zřejmě by se to ani neprojevilo. Šachta pod budkou je o něco delší, neboť je tam rám nastaven o přídavný čelník. Na německém fóru se někteří modeláři svěřili, že měli obě šachty krátké, případně je měli prohozené, tedy pod budkou byla ta kratší. Při použití očkového spřáhla to nijak nevadilo, ovšem spojení krátkým spřáhlem již nebylo na straně s budkou možné. Holt montéři z PCR to trochu popletli.

Talíře nárazníků jsou dosazené zvlášť. Rozsochy jsou upevněny v rámu vždy jako pár pomocí zámečků. Skříň vozu drží na pojezdu díky dvěma šroubkům, které lze zespodu vyšroubovat a skříň sejmout. Uvnitř vozu se nachází závaží. Celková hmotnost činí 21 g, délka přes nárazníky rovných 80 mm, norma při této délce určuje minimální hmotnost 20 g. Cena na českém trhu se pohybuje kolem 850 Kč.

• Set vozů Gfkhs DR od firmy Arnold (08.03.2021)

Na podzim 2020 oznámila firma Arnold neobvyklou novinku TT – izotermické vozy řady Gfkhs, určené pro trajektovou přepravu. Pro našince je to vůz méně známý, ale o to zajímavější. V nabídce je několik provedení DR a DRG, některá jako samostatné vozy, jiná v setech po dvou kusech. Z mého pohledu nejatraktivnější je šedá verze DR ze III. epochy s katalogovým číslem HN9723, kterou jsem si proto pořídil. Jedná se o set, je balen v jedné dlouhé plastové krabičce vyložené blistrem a igelitovými výstelkami. Povrchová úprava modelů je výborná, nápisy ostré, potištěn je i rám včetně mřížek na dokumenty a přestavovačů. Na skříni jsou dosazeny doplňky již z výroby – větrače na střeše, madla, stupačky, háky šroubovek a krakorce. Poslední jmenované jsou většinou trochu zohýbané (i na jiných vozech, jak jsem vypozoroval z fotografií), je tedy potřeba je opatrně srovnat. Nárazníky jsou kovové, levý plochý, pravý vypouklý. U jednoho vozu byl jeden nárazník asi o 1 mm vystouplý a nebylo možné jej zasunout hlouběji, viz fotografie č. 5 vpravo dole. Jeho čep jsem tedy zkrátil. Díky kinematikám je vzdálenost mezi nárazníky vozů asi 1,5 mm, oblouku jsou vnitřní nárazníky téměř u sebe.

Skříň se střechou jsou krom větračů jeden výlisek. Na pojezdu drží díky 6 zámečkům na bočnicích a celkem lehce ji lze sejmout. Pojezd je zatížen závažím, drží jej 2 zámečky a oboustranná lepicí páska. Kinematiku vrací do střední polohy pružinka uchycená zespodu vozu.

Hmotnost každého vozu činí 26 g při délce 97,3 mm. Průměr kol je 8 mm a osičky dvojkolí měří 18,05 mm. Dvojkolí je uloženo pouze v plastovém důlku rozsochy, jako tomu bývalo u vozů BTTB, což jízdním vlastnostem navzdory namazanému důlku nijak zvlášť neprospívá. Jeden vůz jezdil znatelně hůře, dokonce za jízdy vrzal, takže jsem byl nucen vybavit jej mosaznými ložisky Peho.

• Set vozů Tims-ww 858 DB od firmy Tillig (13.01.2021)

Další z novinek Tillig pro rok 2020 byl set 01020 dvou vozů Tims-ww 858 DB s posuvnou střechou a stěnami. Jedná se opět o zbrusu nové precizně zpracované modely s perfektní povrchovou úpravou a dobrými jízdními vlastnostmi, které však u jednoho vozu trochu kazí fakt, že se mírně kolébá kvůli ne zcela dokonalému dvojkolí. Délka osičky činí 17,6 mm, v mé zásobě se ale nacházejí jen dvojkolí s osičkou dlouhou 18,5 mm, takže jsem nemohl provést výměnu. Naštěstí není problém tak velký, pohupování je vidět při pozornějším pohledu. U Tilliga to ale není nic výjimečného. Průměr kol je 8 mm.

Jeden vůz má prolisy na stěnách a měří 84 mm, délka druhého s brzdařskou plošinkou je 88,4 mm. Hmotnost obou je stejná, 23 gramů, což splňuje požadavek normy (NEM 302). Rám obou vozů je shodný, plošinka je dosazena jako zvláštní díl. Z toho důvodu je šachta kinematiky pod plošinkou delší, místo běžných 5,6 mm měří 9,9 mm. Vzdálenost mezi nárazníky vozů je cca 1 mm.

Zábradlí plošinek je plastové, jeho průřez u horních je 0,5 × 0,6 mm, u dolní plošinky delšího vozu pak 0,65 × 0,75 mm. Madla na rozích skříně mají průměr přibližně 0,4 mm. Vždy na jednom čele každého vozu jsou umístěny držáky praporků. Spodek vozu je stejně jako u nového uhláku Es proveden detailně, včetně nabarvených přestavovačů. Též uložení dvojkolí je řešeno stejným způsobem, tedy domky jsou jako samostatný díl vloženy do rozsochy a uvnitř jsou namazané pro lehké otáčení dvojkolí.

Cena setu na českém trhu se většinou pohybuje kolem 1800 Kč.
Pár slov o předloze: https://dybas.de/dybas/gw/gw_t_8/g858.html

• Otevřený vůz Es 5520 DR od firmy Tillig (19.11.2020)

Na trh se v posledních dnech dostal nový model otevřeného vozu Es od firmy Tillig. Do ruky se mi dostala verze DR katalogového čísla 14070. Jedná se o kompletně přepracovaný vůz. Je opatřen kovovými dvojkolími o průměru 8 mm, ta jsou usazená v plastových domcích, které lze z rozsochy vyjmout. Domky jsou v dutině namazané, nápravy se otáčejí naprosto volně, jízdní vlastnosti modelu jsou výborné. Kinematiky disponují výškově posuvnou šachtou. Přibalena jsou madla, stupačky, brzdové hadice a háky šroubovky. Barva madel se mírně liší od barvy skříně, což fotografie ještě zvýrazní. Jedná se o precizní model, který odpovídá současným nárokům. Nápisy jsou perfektně ostré, potištěný je i rám. Za zmínku stojí též detailní provedení spodních partií včetně přestavovačů. Výztuhy rámu jsou jako samostatné díly vlepené zespodu do dna korby. Nárazníky jsou vyjímatelné, ale drží pevně na plochých čepech. Délka přes nárazníky svými 84 mm o 0,7 mm přesahuje přepočet ze skutečných 10 metrů. Vrchní část drží na rámu pomocí 4 zámečků, u každého z čelníků je navíc zajištěna dvěma kapkami lepidla. Šedá podlaha je zároveň závažím, drží na 8 čepech a rovněž je ještě přilepena ke dnu vrchní části. Celková hmotnost vozu činí 16 g, což je 5 g pod normou stanoveným minimem. Plocha korby je 72,15 × 22,15 mm. U modelu BTTB/Tillig to bylo 70 × 21 mm, takže náklady ze starých vozů nebudou rozměrově novému modelu odpovídat. Bohužel vnitřní stěny jsou téměř hladké, bez naznačení čehokoli, jen v místech vrat jsou prolisy.

Cena modelu se na českém trhu pohybuje pod 600 Kč, což je myslím na dnešní poměry relativně příznivé. Aktuálně je v nabídce devět provedení těchto železničních správ: DR, DB, PKP, ČSD, ÖBB, MÁV, GySEV, FS a SNCF, počínaje katalogovým číslem 14070 a 14078 konče, písmenné značení řazeno vzestupně dle kat. čísel.

• Doplnění verze ČSD (15.12.2020)

K fotografiím východoněmecké verze vozu Es přidávám ještě verzi československou (kat č. 14073). Od vozu DR se liší podlahou, která vyplňuje celé dno, odstínem barvy a faktem, že u tohoto provedení jsou nabarvena i madla, takže zde není rozdíl v odstínu mezi nimi a korbou vozu. Pravda, mírně to komplikuje jejich osazení, protože díky barvě jsou silnější a do připravených otvorů se hůře instalují, ovšem není to zádrhel, který by i méně zdatný modelář nebyl schopný vyřešit. Stačí otvor decentně zvětšit třeba špičkou špendlíku, případně vrtáčkem. Díky jiné podlaze (přes celou plochu), která slouží jako závaží, je vůz asi o 2 gramy těžší. Model si můžete prohlédnout na posledních 9 fotografiích.

• Doplnění verze DB (21.01.2021)

Další varianta nového vozu Es od Tilliga, která mi prošla rukama, je DB ze IV. epochy. Od ostatních provedení se liší především brzdařskou plošinkou, díky čemuž měří přes nárazníky 88,4 mm oproti 84 mm u vozů bez plošinky. Podlaha je stejná jako u modelu ČSD, tedy přes celou plochu vozu. U plošinky jsou madla po obou stranách, na druhé straně klasicky jen na jedné. Stupačka je pouze na straně bez plošinky. Povrchová úprava, popisky i jízdní vlastnosti jsou velice dobré.

• Poštovní vůz Post me-bll/24,2 od firmy Tillig (03.12.2019)

Novinkou Tillig na rok 2019 byl mimo jiné i poštovní vůz Post me-bll/24,2 německé pošty, spadající do IV. epochy, katalogové číslo 16810. Z minulosti je vůz téčkařům známý z původní produkce Zeuke/BTTB, první zmínku jsem dohledal v novinkovém katalogu Zeuke na rok 1969. Vyráběn však byl v poněkud rozměrově nepřesném provedení. Jak asi mnozí víte, staré „rychlíkáče“ byly o 9 mm kratší, měřily jen 195 mm. Délka současného modelu přes nárazníky je 204 mm. Šířka skříně byla 26,7 mm vůči současným 24,5 mm, takže i zde je pouhým okem viditelný rozdíl 2,2 mm. Sám jsem jeden stařičký vůz ještě do nedávna vlastnil, dokonce byl v celkem dobrém stavu. Je to pro mě srdcovka, navozuje mi nostalgické pocity, vždy si ve spojitosti s ním vybavím kolejiště City z oranžového sešitu Plány kolejišť zhruba z poloviny 70. let, viz poslední obrázek. Pro někoho vcelku milým detailem byly otevíratelné dveře, což u nového vozu není. Osobně to nepovažuji za důležité, obejdu se bez toho, alespoň dovnitř netáhne.

Model má celokovová dvojkolí, kinematiky, precizně provedený potisk a dobré jízdní vlastnosti. Konstrukčně nijak nevybočuje ze zavedeného standardu podobných vozů firmy Tillig. Uvnitř nalezneme vnitřní vybavení a přípravu na osvětlení interiéru, do něhož se modelář dostane po sejmutí střechy, kterou drží 10 zámečků.

Na trh dorazila též verze vozu správy ČSD pod katalogovým číslem 16811, ovšem jedná se pouze o freelance model, vůz v této podobě u nás nikdy nejezdil.

• Poštovní vůz Post-p/8,5 od firmy Tillig (20.02.2019)

Jednou z podzimních novinek Tillig na rok 2018 byl poštovní vůz Post-p/8,5 německé pošty ze III. epochy pod katalogovým číslem 17340. Na tyhle „vozejčky“ já jsem celkem ujetý, takže pokud model zapadá do mnou preferovaného období, což jsou epochy III a IV, jen málokdy odolám. Konstrukčně je model příbuzný s krytým vozem G s plochou střechou, který je na trhu také relativně nedlouho. Je opatřen kinematikou s výškově posuvnou šachtou a dnes již běžnými celokovovými dvojkolími. Ta jsou uložena v ložiskách prostrčených skrz rozsochy.

Demontáž skříně je jednoduchá, drží na 4 zámcích vystupujících z vnitřní podlahy. Ovšem pokud neuvažujeme o instalaci vnitřního osvětlení, není důvod se do útrob vozu dívat. Pro osvětlení vůz není primárně připraven, ale montáž samozřejmě vyloučená není. Jen bude potřeba vyřešit sběr proudu z dvojkolí, což není neřešitelné. Ovšem vzhledem k tomu, že se jedná pouze o dvounápravový vůz, bude nutno elektronicky ošetřit případné poblikávání světel.

Jízdní vlastnosti jsou velmi dobré. Délka vozu přes nárazníky činí 80,45 mm, hmotnost 19 g, což s minimální odchylkou odpovídá normě. V krabičce naleznete krom standardního rámečku s hadicemi a háky ještě madla a krakorce. Cena vozu na tuzemských pultech se pohybuje v rozmezí 750–820 Kč.

V novinkách na rok 2019 byl ohlášen další poštovní vůz, tentokrát s brzdařskou budkou ze II. epochy Německé říšské pošty pod katalogovým číslem 17341, viz snímek výrobce na konci galerie.

• Nákladní vůz Ogll DR pro přepravu automobilů od firmy Tillig (17.10.2018)

Model vozu Ogll pro přepravu automobilů byl poprvé představen firmou Tillig v prvních letech nového milénia. Tehdy jsem o něj nejevil zájem, a to ani přesto, že byl též v provedení ČSD. V katalogu 2011 již nefiguroval a do nabídky byl znovu zařazen v novinkovém katalogu na rok 2018. Vůz jsem nikdy neměl v ruce, pokud jsem jej viděl, tak jen na výstavách na kolejištích či ve vitrínách. Nyní mě začal zajímat, takže jsem si jej pořídil. Pro ty, pro něž je také "velkou neznámou", je zde nyní pár fotografií. Model má výborné jízdní vlastnosti, uložení dvojkolí je do rozsoch vloženo jako extra díl. Na koncích i mezi vozy jsou kinematiky. Mezi vozy je použito klasické pevné nerozpojovatelné spřáhlo. Popvrchová úprava nemá chybu, popisky jsou ostré a čitelné, jak jsme na to již u Tilliga delší dobu zvyklí. Přibaleny jsou dolepovací doplňky a podkladní klíny pod kola automobilů. V nabídce výrobce je i vůz včetně aut – východoněmecké klasiky – Wartburgů a Trabantů. Naleznete jej pod katalogovým číslem 01764. Autíček od Herpy mám dostatek, takže nebude problém je na vůz naložit. Tyto vozy nejlépe působí v uceleném vlaku, to však není v mých možnostech finančních ani prostorových.

• Osobní 4osé REKO vozy DR od firmy Piko (20.02.2018)

Firma Piko pokračuje v trendu dublování již existujících modelů, což znamená, že je o ně i navzdory faktu, že jsou produkovány jiným výrobcem, dostatečně velký zájem. Aktuálně se jedná o modely 4osých REKO vozů DR ze IV. epochy v několika provedeních. Já mám k dispozici osobní vozy 2. třídy Bghwe, dostupná jsou dvě provozní čísla pod katalogovými čísly 47600 (57 50 28-14 364-3) a 47601 (57 50 28-12 015-3) a osobní vůz se zavazadlovým oddílem 47603 (57 50 82-26 051-5). V nabídce je ještě červený jídelní vůz Mitropa pod číslem 47602 (51 50 88-45 046-2). Modely svádí k porovnání s dříve uvedenými vozy od firmy Tillig (pojednání o nich je na této stránce níže), tak se tomu podíváme na zoubek. Nebudu zde popisovat každý detail, ale ty nejzajímavější postřehy zmíním. Modely Piko zapůjčil pan Marek Trejbal.

Technicky jsou v provedení obou firem samozřejmě rozdíly. Předlohu dost dobře neznám, de facto jsem ji viděl jen na fotografii a jednou v Löbau při projíždění autem kolem nádraží, ale při tom jsem toho moc pochytit nestihl. Takže nemohu posoudit, co je správně, a co nikoli. Pro lepší představu jsou na některých fotografiích níže zachyceny modely obou firem, Tilligův vůz je s proužkem ze III. epochy, na snímcích je buď vlevo, nebo nahoře.

První věc je rozdílná výška spodního okraje skříně. Piko je o necelý milimetr výše, což prozrazuje větší mezera nad podvozky. Vršek bočnic i střecha jsou ale prakticky ve stejné výši. Tvar zaoblení střechy je téměř stejný. Rozdíl je však vidět při pohledu shora. Tillig má čela, který vedou až k vrcholu střechy. Ta je jako samostatný díl vložena mezi nimi. Piko má skříň z jednoho kusu a šedá střecha končí až na samé hraně. Střešní větrače mají naprosto identické pozice, Piko je má trochu podrobněji zpracované. Při čelním pohledu lze také zpozorovat u každého vozu jinak posazená koncová světla. Piko je má výše a jsou z průsvitného plastu, což zjednodušuje instalaci koncového osvětlení. Odlišné jsou i návalky a uchycení přechodových můstků. Dle fotografií dohledaných na síti (viz odkazy níže) je Piko blíže realitě, ovšem nejsem schopen posoudit, zda se na kolejích DR nenacházely vozy s různými provedeními těchto partií. Provedení oken je poctivější rovněž u modelu Piko. Zde si výrobce dal práci i s naznačením černého těsnění, avšak působí možná trochu mohutněji. Vystouplé je ale u obou modelů. Nepřehlédnutelný rozdíl je v madlech u nástupních dveří. Piko je má kratší, jejich spodní úchyt se nachází cca o 2 mm výše než u Tilliga. Tam končí téměř u spodního okraje dveří. Znovu nastoupily ke slovu fotografie, opět je Piko věrnější.

Tillig na svůj model aplikoval schůdky, jejichž vnitřní hrana je zkosena. Důvod je prostý, v oblouku se vychylující podvozek by do schůdků narážel a utrpěla by tak průjezdnost menších poloměrů. Piko oproti tomu má schůdky celé, dokonce i s naznačeným krablováním (což Tillig nemá), a přesto je průjezdnost oblouku neomezená, vozy zvládají i R 267 mm. Vyřešeno je to šalamounsky, otočný čep (přesněji řečeno šroub) podvozku není v jeho příčné ose, je blíže ke konci vozu, díky čemuž se vnější polovina podvozku méně vychyluje. Navíc jsou schůdky více vybočené než u Tilliga (ten je má zhruba zároveň se skříní), přesahují několik desetin přes obrys skříně. Bez kompromisu to prostě nejde. Upevněné jsou na dvou malých čepech zasazených do rámu. Lze je demontovat celkem lehce, asi bych se přiklonil k tomu je fixovat lepidlem, aby se předešlo jejich ztrátě.

Do modelu Piko se dostaneme po sejmutí skříně, která drží na rámu díky šesti zámkům. Demontáž je jednoduchá. Skříň na rámu sedí přesně. Vůz je vybaven interiérem v červenohnědé barvě. Výrobce nabízí i vnitřní osvětlení. Jeho instalace je popsána v manuálu na stránkách výrobce. Sběr je proveden přímo z osiček náprav, dvojkolí jsou uložena pouze v plastových jamkách. Přesto jsou jízdní vlastnosti výborné, vozy jedou úplně lehce. K vozům jsou dodávány dosazovací doplňky v podobě kompletních šroubovek, brzdových hadic a topných spojek.

Délky obou vozů se od sebe liší šesti desetinami milimetru. Model Piko měří 155,5 mm, Tillig 156,1 mm. Přepočet ze skutečných 18,70 m vychází na 155,8 mm, tedy přesně mezi naměřené hodnoty. Hmotnost činí 53 g (Piko) a 55 g (Tillig), což je dostatečné. Norma při dané délce udává 39 g.

Kinematika funguje velmi dobře. Piko však své modely stále dodává s očkovými spřáhly. Je to škoda. U vozů tohoto typu, které by zasloužily být spojeny opravdu nárazník na nárazník, je mezera velmi rušivá. Dalším problémem je, že se spřáhla špatně svěšují, zpravidla vozy drží jen na jednom z nich, což vede k velmi častému rozpojování. Mám to ověřeno, vozy jsme s kolegy podrobili provozním zkouškám na zkušebním okruhu i na kolejišti. Pokud se stane, že se spřáhla spojí správně, je zase problém je od sebe dostat. Vhodné je tedy vozy vybavit krátkým spřáhlem Tillig, Kuehn nebo Roco, případně pevným spřáhlem, aby se eliminovala mezera mezi nimi, zvýšila spolehlivost spojení a zlepšila manipulace při svěšování a rozvěšování.

Při pohledu z běžné pozorovací vzdálenosti jen stěží rozpoznáte, který model je od kterého výrobce. A to ani v případě, že budete mít ve vlaku směsku obojího. Neinformovaný pozorovatel si zřejmě ani neuvědomí, že se dívá na dva různé produkty. Barevné odstíny skříně i střechy jsou prakticky stejné, provedení obou je na úrovni, Piko je však v některých ohledech přeci jenom trochu detailnější a věrnější předloze než jeho o 8 let starší „nevlastní“ sourozenec. Do čela vlaku lze použít stroje řady 118 nebo 119, případně V60, které jsou u tohoto výrobce rovněž v nabídce.

Fotografie skutečných vozů:

• Čtyřosý vůz Fakks DR od firmy Busch (12.01.2018)

Firma Busch přivedla na svět pod katalogovým číslem 31401 nový model, oboustranně výklopný vůz Fakks DR ze IV. epochy s provozním číslem 31 50 678 1017-8. K dispozici jsou ještě vozy 31400 a 31402 s odlišnými provozními čísly. Jedná se o výrobek z nové formy, není to již tedy pozůstatek firmy Lorenz. Na provedení modelu je to na první pohled vidět. Modely Lorenz určitě nejsou špatné, ovšem rozdíly oproti tomuto modelu jsou patrné. A co je ještě zajímavé, na krabičce stojí „Made in Germany“. Vůz je dosti precizně zpracován, opatřen je množstvím detailů. Nechybí kotvičky - u nich pozor, jsou jen nasazené a celkem lehce vypadávají, musel jsem je fixovat lepidlem, dále kola brzdy na podvozku, přestavovače, vzduchotechnika včetně spodku vozu nebo detailní napodobení mechanismu na čelech korby. Průměr trubky zábradlí na plošince je 0,52 mm. Zde by se slušelo věnovat trochu pozornosti otřepům, jejich přítomnost je zbytečná a rušivá. Naštěstí nebude problém je odstranit svépomocí.

Povrchová úprava je celkem bez výhrad. Vůz má hladký matný nástřik i ostré a čitelné popisky. Kotvičky a kola brzdy jsou ze žlutého probarveného plastu bez další povrchové úpravy.

Délka vozu přes nárazníky je 109,5 mm. Skutečná délka 13,25 m přepočtená do velikosti TT vychází na 110,4 mm, máme tu tedy 0,9 mm rozdíl. Vzdálenost otočných čepů se svými 6,33 mm kopíruje předlohu. Hmotnost činí 28 g, což velmi přesně odpovídá normě. Závaží zabírá celou plochu vozu ve spodní části korby. Ta je na rámu nacvaknutá, drží pouze pomocí zámků, lze ji celkem lehce sundat, čímž se dostaneme ke kinematikám. Ty jsou řešeny běžným způsobem, jejich návrat do střední polohy zajišťují pružinky. Zde není nutno se obávat, že by po rozborce vozu došlo k vyskočení a ztrátě dílů kinematik. Pružinky drží oběma konci na čepech, které jsou následně rozvaleny, takže nemůže dojít k vysmeknutí.

Jízdní vlastnosti hodnotím jako dobré. Musím však upozornit na nakažlivost „kulhavky“ Tilligových modelů, neboť i zde dochází ke zřetelnému šmajdání kol všech čtyř dvojkolí. Na jízdě vozu se to sice projevuje jen nepatrně, ale opět je to zbytečný nedostatek. Dvojkolí jsou oboustranně izolovaná, při měření průměru kol posuvka ukázala 7,5 mm. Uložena jsou pouze v plastových ložiskách, otáčejí se však naprosto volně. Průjezdnost oblouků je neomezená, i R 267 vůz zvládá.

Celkový dojem z modelu mám velmi dobrý. Do sbírky se mi dostal zase trochu specifický vůz, který při velkorysém přehlédnutí několika výše uvedených drobných nedostatků odpovídá dnešním nárokům. Cena není z nejnižších, vůz stojí na českém trhu kolem 1100 Kč, ale i vyšší ceny se již tak nějak stávají standardem.

• Čtyřosý výsypný vůz DB od firmy Rokal (19.10.2017)

Panem Prouzou mi byl na českoskalické výstavě železničních modelů v září 2017 zapůjčen opravdový poklad, výsypný vůz firmy Rokal správy DB. Jako novinka byl představen v katalogu na rok 1964, viz první obrázek. Jedná se o velmi zajímavý model dnes již neexistující firmy, který za těch více než 50 let doslova načichl historií. Na svoji dobu je model zpracován velmi dobře. Samozřejmě je plný kompromisů, ale doba a technologické možnosti si toho zřejmě žádaly. Zábradlí a žebřík jsou z naohýbaného plechu, kola jsou téměř dvakrát silnější než u současných modelů, ale už tehdy se vyráběla celokovová. Podvozky i spřáhla drží díky šroubkům. Jedno ze spřáhel na zapůjčeném exempláři chybělo, majitel je tedy nahradil spřáhlem Zeuke. U nárazníků je zřetelné přesazení formy, ale tehdejší nároky zajisté nebyly tak vysoké, aby toto někdo řešil. Nápisy na rámu jsou plastické, jak je známe i na některých modelech Zeuke. Problém je spíš ten, že jsou tam trochu podivné údaje. Délka modelu přes nárazníky uvedená v katalogu je 98 mm (naměřeno 97,9 mm) což po přepočtu činí 11,76 m, na rámu je ale 10,8 m, takže nám to o metr letí. Otázkou je, co je špatně. Jestli délka modelu, nebo nápisy. Více již řeknou obrázky v galerii.

• Kontejnorový vůz Lgjs DB od firmy Roco (19.07.2016)

Na pár dní se mi do rukou dostal model dvounápravového kontejnerového vozu Lgjs správy DB AG s kontejnery MSC od firmy Roco, katalogové číslo 37515. Vůz je velmi detailně proveden, na spodku vozu se nalézá podrobně provedené brzdové ústrojí, pod bočnicí rámu přestavovače, na bočnici plasticky vyvedená mřížka na dokumenty. Nápisy jsou dostatečně ostré a čitelné, stejně tak černo-žluté pruhování u čel vozu. Kotvičky jsou žlutě nabarveny. Kontejnery sestávají ze dvou dílů – stěny a dno v jednom kuse, strop je vsazen jako samostatná část. Vrata tedy nelze otevírat. Prolisy jsou plastické. Ze dna kontejnerů vystupují čtyři čepy, které se zasazují do otvorů na plošině vozu. Kontejnery drží dost pevně, dokonce ani při pokusném otočení vozu koly vzhůru neodpadly. Potisk kontejnerů je proveden velmi pěkně. Délka vozu přes nárazníky činí 123,2 mm, což naprosto přesně odpovídá přepočtu z reálných 14,8 m. Hmotnost včetně kontejnerů je 36 gramů (každý kontejner váží 14 gramů), bez kontejnerů 8 g. Norma doporučuje minimálně 31 g. Jízdní vlastnosti má vůz výborné. Rozvor náprav je 66,5 mm, průměr kol 8 mm. Kinematika je osazena normovanou šachtou, v níž je z výroby vloženo spřáhlo Roco. Pružina kinematiky je možná mírně tužší, žádné problémy pří jízdě to však nezpůsobuje.

Pro milovníky kontejnerových vlaků je tento model dobrou volbou. Výborné provedení, výborné jízdní vlastnosti a celkem přijatelná cena pár korun nad 600 Kč.

• Kontejnorový vůz Llmps DR od firmy Hädl (31.05.2016)

Při jedné z návštěv sousedního Německa jsme s kolegou zavítali do známé prodejny Elriwa. Měl jsem s sebou asi 60 „éček“, naspořených během posledních let, a tak jsem se rozhodl je utratit. Na mém seznamu byly 4 vozy s tím, že si alespoň jeden vyberu. Dva z nich nakonec skončily v mém batůžku. Jedním z nich je malý kontejnerový vůz Llmps DR (kat. č. 113085) od firmy Hädl, novinka z roku 2015. Konstrukce modelu nijak zvlášť nevybočuje ze zavedených zvyklostí výrobce. Jednotlivé části do sebe zapadají přesně a drží. Pokud by někdo chtěl stejně jako já vůz ze zvědavosti rozebírat, nechť dá pozor na strunku kinematiky, ráda totiž vyskakuje. Po sundání vrchní plošiny není shora prakticky nijak zajištěna, stačí tedy nepozorný pohyb a strunka si udělá průzkumný let po místnosti. Vzhledem k její subtilnosti se celkem špatně hledá. Věřte mi, mám s tím zkušenost. Mně naštěstí cestovala jen po stole a našel jsem ji během chvilky, každý však to štěstí mít nemusí. Je to malá daň za zvědavost.

K povrchové úpravě nemám téměř žádné výhrady. V tomto případě je stejně celý vůz černý, bez barevných přechodů, takže pokazit by se daly jen popisky. Ty jsou ale v pořádku, čitelné a dostatečně ostré. Žluté kotvičky na bočnicích jsou jen v barvě plastu. Je to na nich při pozornějším pohledu vidět, takže je vbrzku přebarvím. Provedení kontejneru je rovněž pěkné, dostatečně detailní, s čitelnými popisky. Na voze je položen a proti pohybu fixován čtyřmi čepy, vystupujícími z plošinky vozu. Má trochu vůli, ale ne tak velkou (asi 0,5 mm), aby působila nějaké problémy např. s padáním kontejneru při jízdě. Madla na rozích vozu jsou z houževnatého plastu, není tedy třeba se obávat ulomení. Z výroby byla trochu do vrtule, ale díky jejich vlastnostem nebyl problém je „překroutit proti srsti“ a srovnat. Požadovaný tvar zatím drží. Drobnou výtku mám však k osazení nárazníků, nejsou úplně rovně, obdélníkové talíře jsou mírně pootočené. Srovnat se to bez násilí nedá, jsou pravděpodobně přilepeny. Podrobně se na to podívám, až bude chuť a čas.

Přes nárazníky vůz měří 85,6 mm, což úplně nekoresponduje s údajem uvedeným na bočnici. Tam stojí 10,54 m, po přepočtu by měl tedy model měřit 87,8 mm, takže nám to letí o 2,2 mm. Závaží je umístěno pod plošinou vozu v podobě dvou kovových dílů. Hmotnost samotného vozu je 15 g, kontejner váží 5 gramů, podle doporučení normy by měla hmotnost činit 21,4 g. S mírným přimhouřením očí se dá říci, že je to v pořádku. Dvojkolí jsou usazena v kovovém uložení. Díky tomu a poměrně krátkému rozvoru jsou jízdní vlastnosti výborné, dvoklolí nešmajdají a mají naprosto volný chod. Kinematika funguje spolehlivě.

• Vozy Ok DR pro přepravu vápna od firmy Tillig (04.02.2016)

V tomto článku se podíváme na zoubek nádobovému vozu pro přepravu vápna. Model jsem měl v merku už delší dobu a nyní, když ho mám v ruce, nic mi nebrání v provedení malé rozborky a sborky. K dispozici jsou vozy v provedení s brzdařskou budkou, s brzdařskou plošinkou, s šedými vanami nebo s hnědými vanami. Rozdíly jsou v epoše a v železniční správě. Mé vozy jsou ze třetí epochy a spadají pod Deutsche Reichsbahn. Při pohledu na balení modelů jsem byl mírně překvapen. Jeden z nejkratších vozů má stejně velkou krabičku jako lokomotiva nebo rychlíkový vůz. Trochu mi to vadí, neboť jsem punťa, krabičky nevyhazuji a při těchto rozměrech si budu muset brzy postavit extra boudu jenom na ně.

Povrchová úprava modelů je dobrá, kromě drobné nepřesnosti barevného přechodu mezi zábradlím a budkou nemá chybu. Nápisy jsou ostré a čitelné. Zajímavé je provedení van. Skládají se ze čtyř dílů: Samotná nádoba je ze dvou, uvnitř je válcové závaží a nahoře víka. Dále je na každé z van osm madel a dvě manipulační oka. Celá vana drží bez lepení, spojovacím dílem je závaží, na němž jsou nasunuty obě části vany i víka. Drobný, nikoli však neřešitelný problém je v samotných závažích. Díky nim má totiž vůz celkovou hmotnost 42 g, což je dvojnásobek hodnoty doporučené normou. Při délce přes nárazníky 83 mm by měl mít 21 g. Odstranit závaží kvůli jeho důležité roli „držáku“ nelze, lze jej ale nahradit. Průměr závaží je 10 mm, délka 23 mm. Já jsem si jednoduše sehnal devadesáticentimetrovou bukovou kulatinu daného průměru (za 11 Kč) a z ní potřebný „držák“ vyrobil. Nahradil jsem pouze jedno závaží, vůz se tím dostal na 30 g. Při nahrazení obou vážil 18 g, což by navzdory třígramové podváze asi také bylo bez problémů, ale jedno kovové jsem ponechal, ať vůz sedí. Těžiště sice není symetricky rozložené, ale to ničemu nevadí.

Vany na rámu jsou nacvaknuty ve čtyřech zámcích, vyndat jsou celkem dobře a zároveň drží spolehlivě. Zmíněná madla a oka jsou přibalena jako doplňky, stejně tak brzdové zdrže – ty je nutno přilepit, pouhé nasazení do otvorů v rámu nepostačí. Manipulační oka jsou v balení dvě navíc, stejně tak madla. Znáte to, chytne se to do pinzety, přiloží k místu určení a cvak – madlo letí kamsi do prostoru, člověk ani neví, jaký nabralo kurz. Rezerva naštěstí je. Pár dílků navíc výrobce nezruinuje a modeláři prospěje. V budoucnu modely zřejmě opatřím ještě patinou, ať je na nich vidět, že nezahálejí.

• Osobní 4osé REKO vozy DR od firmy Tillig (05.01.2016)

Až do roku 2009 byly v katalogu firmy Tillig nabízeny 4osé REKO vozy v podobě, kterou jsme znali prakticky od jejich uvedení na trh firmou BTTB v roce 1978. Vybaveny byly klasickým spřáhlem na strunku, skříní z jednoho dílu a podvozky uchycenými plastovým čepem, díky čemuž měly velkou vůli a poněkud „flexibilní“ délku přes nárazníky. Já jsem čepy nahradil šrouby, spřáhla kinematikami s šachtou a dvojkolí jsem uložil do kovových ložisek (oboje Peho). Ostatně vzniklo o tehdejší úpravě i pár slov, k přečtení na tomto odkazu. Mimochodem – příspěvek je poplatný době, dnes tedy již za zenitem, zmiňovaná BR 35.10 už přepracována byla a dokonce byla zhruba po roce z výrobního programu opět vyřazena, ale jistě ne natrvalo. K mání je v současnosti ještě BR 23.10.

V roce 2010 se v Tilligově katalogu objevila pod číslem 16611 první vlaštovka v podobě přepracovaného modelu. Jednalo se o osobní vůz DR se zavazadlovým oddílem v barvě zelená/krémová s hnědou střechou. V následujících letech přibyly další varianty. I já jsem si pořídil nové provedení vozů, a to v setu se třemi kusy vozů B4ge pod katalogovým číslem 01620. Pravděpodobně byl set jedním z posledních, ani tento již není ve výrobním programu. K nim ještě patří půlený vůz se zavazadlovým oddílem číslo 16600. Staré vozy v perfektním stavu šly do světa.

Modely splňují současné nároky, původní verze se s nimi nemůže moc porovnávat. Střecha je vyrobena jako samostatný díl, podvozky drží na pevném čepu a dvojkolí sedí v kovovém uložení, z něhož je veden proud do vnitřku modelu pro napájení osvětlení. Přibaleny jsou dolepovací díly (dynamo, háky šroubovky, kabely, brzdové hadice, madla). Bez lepení se osazují brzdové zdrže. Ty stačí jen přesně zasadit do podvozků. V nich se díky zámečkům zachytí a spolehlivě drží. Popisky vozů jsou precizní, k povrchové úpravě nemám připomínek. Jsou zde označeny i oddíly pro kuřáky a nekuřáky. Vnitřní vybavení je pouze jednobarevné, jak výrobci vypadlo z lisu. V tomto ohledu má staré provedení přeci jenom malé plus díky tmavému provedení interiéru. Ať už zelená, nebo hnědo-červená, obě barvy jsou lepší než jakási bledá žlutá, která je v současných modelech. Časem se na to možná podívám. Na této fotografii je interiér celkem dobře vidět.

Kinematiky fungují spolehlivě, při spojení v rovném úseku jsou návalky opravdu téměř na sobě. Díky kovovému uložení dvojkolí vozy jezdí na výbornou, ani zdrže je nijak nepřibrzďují, jako tomu bylo u vozů Y. Koncové osvětlení je naznačeno pouze červenou barvou, příprava zde žádná není. Vypadá to sice hezky, ale kdo si bude chtít konec vlaku rozsvítit, nevyhne se vrtání a zasklívání.

• Vůz na přepravu draselné soli Uaoos-y DR od firmy Kuehn (25.11.2015)

Firma Kuehn předběhla několik svých plánovaných modelů a na trh uvedla vůz na přepravu draselné soli. K dostání jsou tři sety po třech kusech a jeden samostatný vůz, díky čemuž je možné si postavit 10vozový vlak z vozů s různými inventárními čísly. Cena setů se pohybuje kolem 3 400 Kč a samostatný vůz kolem 1 430 Kč, což znamená, že v setu máte každý vůz levnější zhruba o 300 Kč. Proto jsem se domluvil se dvěma místními kolegy a společně jsme koupili set, který jsme si rozebrali. Provedení modelů je vynikající. Lávky, zábradlí a žebříky jsou z kovu a dostatečně pevné na to, aby odolaly nechtěnému nesprávnému uchopení. Pravdou je, že síla zábradlí na plošinkách je možná trochu větší, má 0,7 mm, což je 84 mm v reálu, na druhou stranu je díl díky tomu pevnější. Jedinou lehce odstranitelnou výrobní vadou modelů je křivost zmíněného zábradlí, jak je vidno na obrázcích 3 nebo 4, ale i na dalších. Zábradlí je vykloněné ven, a to na každém čele každého modelu jinak. Na jednom bylo dokonce správně kolmo k podlážce, nevídané! Na fotce reálného vozu je samozřejmě zábradlí svisle. Opatrným přihnutím lze jednoduše zjednat nápravu. A upozorním ještě na jednu drobnost. Schůdky u plošinek jsou pouze nasazeny, nejsou lepeny a jdou lehce vyndat ven. Vlastně za ně stačí nepozorně vzít při manipulaci s vozem a uvolní se, částečně vyvrátí nebo úplně vypadnou. Doporučuji fixovat lepidlem dříve, než se ztratí. Já už to udělal.

Povrchová úprava je bezvadná, nápisy ostré a čitelné. K vozům nejsou dodávány žádné doplňky. Bonusem je možnost otevřít si vrchní klapky. Málokdo to asi využije, ale je to hezké. Délka přes nárazníky je 134,15 mm, skutečný vůz měří rovných 16 metrů, což v TT vychází na 133,33 mm. Model je tedy o osm desetin delší. Hmotnost vozu je 45 g, norma doporučuje 33,5 g. Jízdní vlastnosti jsou výborné, dvojkolí se točí naprosto lehce. Uložena jsou pouze v plastu, bez ložisek

Až na fotografii jsem si všiml, že na jednom z vozů je mírně ohnuté zábradlí u žebříku. Na obrázku 13 je detailní výřez z fotografie. Narovnat to asi půjde, bude však nutno být nanejvýš opatrný, aby se neodřel lak.

Mezera mezi nárazníky vzájemně spojených vozů je na přímém úseku asi 1,8 mm. Při testovacích jízdách, kdy za vozem bylo zavěšeno dalších 42 náprav, se v jednom protioblouku vždy přední kinematika „kousla“ v okamžiku, kdy měla překonat vrchol vodící hrany a přesunout se do druhého směru. Pokaždé došlo k cvaknutí a poskočení vozu. Nikdy však nevyšinul. Zkoušeno i s dalším vozem se stejným výsledkem.

Celkový dojem z modelů je výborný, jako ucelený vlak musí na kolejišti vypadat opravdu dobře. Výrobce tím vyplnil prázdné místo na trhu a nepochybuji o tom, že se vozy rozšíří nejen mezi německými modeláři.

• Osobní vozy ABa + Ba od firmy Tillig (01.10.2015)

Firma Tillig vyrobila pro DS Model dvojici velmi atraktivních osobních vozů ABa a Ba správy ČSD. Jedná se o klasické „zástěrkové“ vozy německé konstrukce, které po válce zůstaly i na našem území. Dle informací prodejce vydržely ve vozovém parku ČSD až do 70. let a byly provozovány s klasickými osobními vozy daného období, např. Be/Bi nebo Bai. Tahat je lze prakticky všemi dostupnými parními lokomotivami z německé „pozůstalosti“, ale nejen jimi. Avšak nejdostupnější jsou většinou právě tovární modely původně německých lokomotiv.

Povrchová úprava modelů je povedená, žluté nápisy velmi dobře provedené, čitelné (některé pouze při zvětšení) a pokud mé oči dobře viděly, tak i bez větších viditelných kazů. Střecha je řešena jako samostatný díl. Vůz má přípravu pro vnitřní osvětlení. Každý z podvozků snímá jeden pól, proud je dále veden do horních partií vozu, tam se po odejmutí střechy modelář lehce dostane ke kontaktům. Střecha je po sejmutí mírně prohnutá konci vzhůru (na obou vozech, které jsem měl zapůjčeny), ovšem ničemu to nevadí, na skříni ji drží osm zámečků dostatečně pevně a přesně, nikde není žádná rušivá spára. Vnitřní zařízení je naznačeno jednobarevným výliskem – stolky, sedačky, stěny kupé. Úchyty na oknech jsou pouze vylisované a nebarvené, rámy oken stříbrné, stejně tak kliky dveří. Madla u vstupních dveří má model dosazena již z výroby. Mezi dolepovacími doplňky nalezneme topné a vzduchové hadice, háky šroubovky, žebříky a označení konce vlaku.

Délka vozu přes nárazníky činí 177 mm, hmotnost 59 gramů. Jízdní vlastnosti má model perfektní, kola se točí naprosto volně. Dva spřažené vozy projely i poloměr 286 mm v protioblouku. Spojení nakrátko funguje spolehlivě, mezera mezi vozy v tahu na rovném úseku je cca 1,5 mm. Při průjezdu obloukem jsou nástupní schůdky vytlačovány podvozkem ven, pružina je vrací zpět. Zároveň se vrchní část podvozků, která schůdky vychyluje, rovněž na čepu pohybuje do stran, díky čemuž vzniká dost prostoru a vůle pro bezproblémový průjezd oblouků menších poloměrů

Modely zapůjčil Martin Stejskal.

• Kotlový vůz Uahs DR od firmy Roco (01.09.2015)

V roce 2012 uvedla firma Roco ve svém novinkovém katalogu pro velikost TT 4osý kotlový vůz s lomeným kotlem. Výrobce tím zaplnil díru na trhu, neboť tento typ do té doby k mání nebyl. Podobné, ovšem delší vozy nabízela firma Lorenz, nyní jsou v sortimentu firmy Busch. Model již na první pohled zaujme množstvím relativně subtilních dílů. I přes jejich zdánlivou „zranitelnost“ jsou však dostatečně odolné. Materiál, z něhož jsou vyrobeny, je houževnatý, díky čemuž se při náhodné nesprávné manipulaci hned tak něco nepoláme. Kupříkladu zábradlí na brzdařské plošince – jeho síla, resp. průměr je pouhých 0,25 mm a jeho zlomení je takřka nemožné, vždy se vrátí téměř do původní polohy. Stejně precizně jsou vyvedeny všechny plošinky a potrubí na voze. Rošty plošinek mají jemné průhledné „mřížování“. Vůz je jednoduše ukázkou toho, že lze zpracovat na pohled příjemně působící doplňky, a to i bez použití leptů (nemám naprosto nic proti leptům, sám je celkem hojně využívám ).

Ani povrchová úprava náročného modeláře nezklame. Vlastním model Uahs správy DR ze IV. epochy. Stříbrný nástřik kotle i popisy a symboly na něm, na rámu a na náraznících jsou ostré, nerozpité a většinou i čitelné. Dokonce i přestavovače jsou velmi pěkně barevně zpracovány. Pohled pod lupou jen umocňuje dobrý pocit z výborně odvedené práce na modelu.

Podvozky drží na čepech, z nichž jdou opatrným stažením sundat. Drží dostatečně pevně, mají i správnou vůli pro natáčení. Nic nedrhne, nic nepřekáží a v uchycení není ani zbytečný „vakl“. Zdrže na podvozcích jsou jako samostatně dosazené díly. Jejich polohu fixuje vždy jeden zámeček, v němž však nijak pevně nedrží. Proti případnému vysunutí je zajišťuje osa dvojkolí.

Spodní partie, jako jsou mechanismy výpustí a brzdová aparatura, jsou rovněž naznačeny. Při pohledu na spodek vozu s odejmutými podvozky lze spatřit dva malé šroubky, s jejichž pomocí je na rámu připevněný kotel.

Hmotnost vozu činí 37 g, což při délce 114 mm převyšuje o 8,5 g doporučení normy. Jízdní vlastnosti jsou výborné, dvojkolí se točí naprosto volně. Kinematiky pracují spolehlivě, na střed je vrací krátká jemná pružinka.

Tento model nemůže opravdu nikoho zklamat. Provedení je vysoce kvalitní, vzhled atraktivní, ucelený vlak z těchto vozů bude ozdobou kolejiště.

Fotografie setu cisteren VTG a večerní fotografii z kolejiště poskytl kolega Zlámalík. Díky.

• Krytý vůz Gms DR od firmy Hädl (25.08.2015)

Dalším modelem od firmy Hädl je v mé sbírce krytý vůz Gms DR ze třetí epochy s nepřehlédnutelnými žlutými vraty na bocích, katalogové číslo 113021. Kvalita provedení modelu se nijak neliší od zaběhnutých zvyklostí tohoto výrobce, je tedy velmi dobrá. Povrchová úprava precizní, nápisy čitelné. Pouze velké bílé desky ba bočnicích čitelné nejsou, u nich je trochu rezerva, jistě by se daly udělat lépe. Takto vypadají, jako kdybych si je udělal z papíru a nalepil je tam sám.

Střecha je řešena jako samostatný díl, je však na skříň přilepena a nelze ji sejmout. Skříň na rámu drží díky dvěma zámečkům na čelních stěnách, které se zaklesnou za kryty kinematiky. Tyto kryty zároveň tvoří uložení pro závaží, které je do nich nasunuto. Zde možná použiji pro jeho fixaci kapičku lepidla, neboť je dosti volné a v útrobách vozu cestuje mezi bočnicemi. Sice to ničemu nevadí, ale je to zbytečné. Kryty drží na rámu pomocí čtyř čepů. Je nutné je domáčknout úplně k rámu, neboť z výroby tomu tak nebylo a mezi skříní a rámem byla téměř milimetrová vůle, díky níž skříň na rámu doslova plandala.

Kinematiky jsou řešeny jednoduše, ale účinně. Každá má vlastní zahnutou strunu uloženou podél bočnice rámu, vše funguje spolehlivě. Nárazníky v čelníku jsou dosazeny zvlášť. Doporučuji je také fixovat lepidlem, jdou totiž vysunout dosti lehce a hrozí jejich vypadnutí a ztráta, a to tím spíše, že občas nejsou z výroby domáčknuty až „nadoraz“. Celokovová dvojkolí jsou uložena v plechovém ložisku, otáčejí se naprosto lehce. Hmotnost 26 g přesahuje při celkové délce 83 mm normou doporučenou hodnotu o 5 g.

K modelu je dodáván rámeček s dolepovacími doplňky a letáček s jejich přehledem. Pro madla jsou ve skříni připraveny otvory, některé ostatní doplňky zůstanou nevyužité, neboť rámeček je univerzální pro více typů vozů. Na čelnících jsou i otvory pro háky šroubovky, ty však mezi doplňky nejsou. Nějaké ale asi najdu mezi zbytky leptů, takže je osadím dodatečně.

Drobný problém byl s oběma spřáhly, jejichž háčky zůstávaly viset v horní poloze. Gravitace na jejich sklopení nestačila. Zde pomohl skalpel, jímž jsem očistil miniaturní otřepy ve štěrbině plastové části spřáhla. Po tomto zásahu je již vše v naprostém pořádku a spolehlivě funkční.

• Nákladní vůz Gghrsz DR od firmy Karsei (14.04.2015)

Koncem roku 2014 se dostal na trh 4nápravový krytý vůz Gghrsz (Gags-v) DR od firmy Karsei. Během 2-3 měsíců přibylo několik různých variant. Je to dobře zvolená předloha, která v TT doposud nebyla. Ve velikosti H0 ji nabízí Brawa. Skříň vozu je výlisek, na němž jsou v podobě leptů dosazeny žebříky, madla a plošinky. Zde musím zmínit, že výrobce ne vždy dbal na jejich správné zpracování. Některé střešní prvky jsou křivě osazené a zábradlí na jedné s plošinek na čele špatně naohýbané. Leptané dosazovací doplňky mají černou barvu, ovšem i zde je problém. Madla bez pinzety nainstaluje modelář pouze stěží, s pinzetou z nich zase odře barvu, a to i při nejvyšší opatrnosti. Nezbývá tedy, než se poté chopit štětečku a poškození opravit. Barva skutečně moc nedrží. Nejhorší je to u leptaných stupaček určených na spodek čel vozu. Ty je nutno dvakrát ohnout, ovšem ohyb není nijak vyznačen/předleptán. A barva dolů leze jako sníh na jaře. Osazení těchto stupaček jsem vzdal a rozhodl se je na vůz zatím nedávat. Možná bude lepší použít úplně nové z tuzemské produkce a poté je natřít celé. Mají alespoň vyleptaný ohyb. Dalším doplňkem jsou žlutá kola brzdy na bočnice vozu. Zde žádný problém nenastal. Kola jsou z probarveného plastu a mají čep, který se zasadí do otvoru v bočnici. I když otvor je trochu větší, než je nutno, s kapkou lepidla to drží dobře. Jen je potřeba si pohlídat správnou polohu, než lepidlo zaschne.

Vůz má celokovová dvojkolí, nejsou však usazena v ložiskách, ale pouze v plastové jamce podvozku. Navzdory tomu model jezdí velmi dobře a bezu odporu, i když jsou boky podvozků mírně vyhnuty ven a můžeme nabýt dojmu, že osy jsou v jamkách "narvané". Není tomu tak, dvojkolí se točí volně. Podvozky na rámu drží samořezné šroubky našroubované přímo do rámu. K jejich demontáží je nutno použít torx T6, ale zbytečně bych je nesundával. Závit v plastu asi nebude mít dlouhou životnost. Podvozky nemají podpůrné čepy, ale vůz drží rovně a nemá snahu se kymácet. Pravdou je, že byly poněkud více utažené, takže jsem přistoupil k jejich mírnému povolení. Hmotnost vozu je 31 gramů, délka přes nárazníky 137,7 mm. Dle normy chybí 3,5 gramu. Jízdním vlastnostem celkově nemám co vytknout.

Kinematika funguje spolehlivě. Její návrat do střední polohy zajišťují pružné plastové „opěrky“, což je dobře vidět na fotografiích 14 a 15. Nárazníky jsou kovové.

Povrchová úprava má také drobné mouchy. Přechod mezi skříní a střechou není zvládnut zcela dobře, šedá barva střechy se dostala i na horní část bočnice (např. obrázek 8). Je to při pozorném pohledu vidět i běžným okem. Popisky jsou řekněme standardní. I přes částečnou neostrost jsou čitelné.

K modelu je přibalen leták s historií vozu a schématem umístění dosazovacích doplňků. I když pojem schéma je v tomto případě možná trochu nadnesený. Jedná se spíše o ruční náčrtek, ovšem svoji funkci plní a řekněme, že dostačuje. Problém je spíše v doprovodném textu popisujícím předlohu modelu. Měl jsem radost, že mu celkem rozumím bez použití slovníku, ale text náhle končí uprostřed věty, takže se majitel modelu nedozví, co všechno mu chtěl výrobce sdělit.

Cena modelu více než jeden tisíc korun není z nejnižších, za takovou částku už by člověk čekal model vozu bez kompromisů. Není tomu tak. Uvedené problémy jsou zmíněny i na německém fóru TT-board. Ovšem na nesrovnalosti se většinou přijde až poté, co si modelář model pořídí. Něco se dá odstranit svépomocí, něco však nevyřeší ani reklamace, poněvadž se jedná „sériovou“ vadu.

• Nákladní vůz Eas-u ČSD od firmy SDV (22.01.2015)

Těsně před vánočními svátky potěšila firma SDV modeláře středu novou stavebnicí nákladního vozu Eas-u ČSD ve velikosti TT. Nejsem jediný, kdo po modelu ihned sáhnul všemi deseti. A nejsem ani jediný, kdo při té příležitosti sepsal článek. Ale to určitě není na škodu. Více lidí, více recenzí, více postřehů. Balení stavebnice je klasické, vzhled a vybavení rovněž, takže i bez dílů z vlastních zásob lze postavit kompletní a pojízdný model. Kdo stavěl Es nebo Kbkks, nebude ničím ani překvapen, ani zaskočen. Se stavebnicí se pracuje vskutku dobře. Stopy po vyhazovačích jsou zde sice také, ale buď už jsem si zvykl, nebo jich je méně, prostě nijak mi to stavbu neznechutilo a odstranění zabralo jen chvíli. Jednotlivé díly do sebe pasují naprosto přesně, stěny skříně nelze nalepit jinak než správně díky „dorazům“. Jen trouba by to mohl nezvládnout. Stačí si jen pohlídat pravý úhel. Změnou oproti předchozím stavebnicím je kinematika. Ta je řešena jinak, pro čtyřnápravový vůz vhodněji. Zde člověk vidí, že v jednoduchosti je síla. Nic složitého, a funguje to perfektně. Je jen potřeba protáhnout drážky v rámu, neb jsou tam malé otřepy, které brání plynulému chodu. Stejně tak je nutné trošku očistit vlastní tělo kinematiky. Otočným bodem jsou čepy, které drží podvozky. Návrat do střední polohy zajišťuje dvojice magnetů. Zde si musí modelář dát pozor na správnou polaritu, aby se přitahovaly, nikoliv odpuzovaly. Magnety jsem nelepil, drží pevně i po pouhém nastrčení do otvorů. Vyšší magnet do rámu, nižší do kinematiky. Pokud si někdo polaritu neohlídá, svět se nezboří, magnety vytlačí a otočí.

Již po slepení skříně a podvozků lze vůz „nasladko“ sestavit. U rámu jsem musel ještě brousit drobné otřepy na čelnících, ty bránily jeho úplnému zasazení do skříně. Podvozky jsou typu Y25Cs, což je také nedávná novinka. Po osazení ložisky Peho a celokovovými dvojkolími jezdí jako čert, odpor minimální. Čepy, kterými jsou podvozky přichyceny, drží rovněž pevně i bez lepení, podvozky lze s klidem opakovaně vyjímat. Součástí je samozřejmě sada leptů. Ani zde nečekejte žádná úskalí, vše jde jako po másle. Na planžetě jsou některé díly navíc, některé i v jiném provedení (přestavovače, kola brzdy).

Drobnou výtku bych měl ke zobrazení obtisků v návodu. U těch menších člověk musí chvíli přemýšlet, o který se vlastně jedná a kam patří, hlavně v případě, kdy nezná dost detailně předlohu. Pokud by byly čitelnější, ničemu by to neškodilo. Možná by postačil kvalitnější tisk návodu, případně mít možnost jej stáhnout i v elektronické podobě v křivkách. Ovšem i přes tento malý nedostatek jsem obtisky osadil správně, takže pokud se ani v budoucnu nic nezmění, přežijeme to. Vylučovací metodou se dá dojít do stádia, kdy to vlastně „ani jinam dát nejde“. Navíc se dá s úspěchem použít internet a fotografie na něm, i když to se týká spíš současných vozidel. Moc snímků vozů ČSD tam asi nebude.

Místo šachty SDV jsem použil Peho. Působí na mne lépe, subtilněji, případně i operativněji ve chvíli, kdy potřebuji vyndat spřáhlo. Proto bylo nutné zúžit trn, na němž šachta drží, asi o 0,35 mm, aby na něj šla šachta nasunout. Druhou cestou je převrtat otvor v šachtě a trn nechat, jak je. Třetí možností je použití jiné, upravené šachty SDV, která se lepí přímo na podvozek. I ta je součástí dodávky a návod na to upozorňuje. Volba je na modeláři.

Samozřejmě je přibalena též imitace uhlí, která je sama o sobě s drobnou úpravou klidně použitelná. Já ji použil jako základ, na ni přibylo pouze nadrcené skutečné uhlí. Drží to a vypadá to dobře.

Při kompletaci rámu s podlahou a se skříní dbejte na to, abyste u čelníků nedali zbytečně mnoho lepidla. Mohlo by se dostat do drážek kinematik a zhoršit tak jejich jinak bezvadnou funkci. Mně se to na jednom čelu malinko povedlo. Nebylo to tak hrozné, překáželo to až v mezní poloze a pouze na jednu stranu. Po zaschnutí šlo „zgumovatělé“ UHU dobře odstranit špendlíkem, takže byl problém rychle vyřešen.

Stavebnici nemohu jinak než doporučit. Dobrý relax na dlouhé zimní večery, práce příjemná, výsledek výborný. Od začátku až po nalepení leptů stavba trvala opravdu „výletním“ tempem asi 3,5 hodiny včetně vyvrtání usazení pro ložiska, úpravy trnů pro šachty, diskutování a dolévání pivních speciálů. Předpokládám, že další verze přijdou. Já mám však splněno, variantu ČSD už máme. Uhláků, ať už továrních, nebo těch ze stavebnic, mám již nespočet, musím se tedy krotit.

Související odkazy: Recenze na MojeTT.cz a na Jacek-Modely.cz

• Přípojný vůz VB 140 DR od firmy Kres (25.11.2014)

K vozu VT 135, o němž zde bylo psáno dne 16.7.2014, jsem si pořídil přívěsný vůz VB 140. Vzhledově se jedná prakticky o stejný vůz, pouze chybí pohon, jsou tedy odlišné partie pojezdu. Už v recenzi na VT 135 bylo uvedeno, že vozy je možno spolu elektricky propojit pomocí pevné spojky se 4 piny. Toho jsem využil. Díky tomu sbírají proud všechna kola soupravy. Motorový vůz sice samotný jezdí bezchybně, ale díky spojení se jízda stala naprosto dokonalou bez jediného cuknutí nebo bliknutí světel při náhodném krátkodobém výpadku napájení.

Vůz se rozebírá stejným způsobem, tedy pro sundání skříně z rámu stačí vyndat háky šroubovky. Střechu jednoduše odloupneme nehtem. I do tohoto vozu jsem dosadil figurky cestujících.

Model je opatřen vnějším i vnitřním osvětlením. Vnější je pouze červené koncové na obou čelech. Jedná se o přívěsný vůz, nikoli o řídící. Drobným nedostatkem je svícení světel mezi vozy, kdy při jízdě motorákem napřed svítí jeho koncová světla. Ve finále to však není nic neobvyklého, u jednotky VT 137 od Tilliga se to děje také a vlastně i všechny lokomotivy s koncovým osvětlením svítí v analogu červeně do vlaku.

K vozu jsou dodávány i normované šachty, a to hned tři. U motoráku byla také jedna, je tedy možno obě vozidla opatřit klasickým spřáhlem na obou čelech, samozřejmě s absencí vzájemného elektrického propojení. Vzhledem k tomu, že by se mělo při změně směru jízdy přepřahat a objíždět, má to své opodstatnění. Je na uživateli, zda zvolí tuto variantu, nebo zda bude raději v jednom směru jezdit přívěsem napřed a mezi vozy budou proti sobě svítit bílá i červená světla a na čele pak žádná. Osobně jsem tuto variantu zvolil. Vyhnu se tak občasnému problikávání světel, které není u dvounápravových vozidel výjimkou. Pevné spojení v kombinaci s kinematikami funguje spolehlivě. Na přímém úseku jsou od sebe talíře nárazníků asi 1,5 mm, v oblouku R310 mm na vnitřní straně pouze několik desetin. Samotný přívěs, resp. jeho osvětlení, si bere asi 7 mA, celá souprava po zajetí na provozní teplotu odebírá nějakých 84 mA.

• Výsypný vůz Takkll od firmy Hädl (15.10.2014)

Má obliba v modelech vozů poněkud neobvyklých (alespoň v našich končinách) stále trvá. Objevím-li někde takový, který mě zaujme, případně dokonce nadchne, a mám-li prostředky na jeho pořízení, většinou neodolám. Zpravidla se jedná o vozy správy DR, občas DB, výjimečně jiných železničních správ. Díky této „úchylce“ je v mé sbírce i výsypný vůz Takkll od firmy Hädl, katalogové číslo 113404. Hned v úvodu předesílám, že současná cena modelu, pohybující se kolem 1200 Kč, a to i v zahraničních obchodech, je poněkud vysoká. Model je sice hezky zpracován, ale rozhodně na něm není nic technologicky náročnějšího ani „vymakanějšího“. Tedy alespoň já tam nic takového neshledávám, ale je možné, že tomu nerozumím... Já mám vůz doma již delší dobu, cena byla tehdy o něco nižší, ale i přesto dost vysoká. Inu, manufaktura...

Provedení vozu je precizní, což je konec konců u Hädla běžné. Pouze při pohledu na vrchní dekly nákladového prostoru mám dojmy řekněme smíšené, působí na mne spíše jako nepovedený odlitek, což můžete posoudit sami dle fotografií. Smůla je, že to je dost vidět a model to trochu degraduje. Je to škoda, protože vše ostatní je provedeno skutečně velice pěkně. Potisk i povrchová úprava jsou v pořádku, nápisy čitelné, dostatečně ostré. Znázorněny jsou i přestavovače a kotvičky, nabarveny však nejsou.

Nárazníky a některá zábradlí lze lehce vyndat. Zde by asi bylo vhodnější je zafixovat lepidlem, protože drží opravdu jen zlehka. Podvozky lze taktéž bez potíží demontovat, ale ty již drží dobře. Uchyceny jsou plastovými čepy zespodu. Dvojkolí jsou uložena pouze v plastu, ovšem materiál je houževnatý, takže nehrozí vymletí způsobené provozem. Dvojkolí se točí lehce, instalace kovových pouzder v tomto případě nemá opodstatnění.

Délka přes nárazníky činí 99,2 mm, což naprosto přesně odpovídá přepočtu ze skutečných 11,9 m (99,16 mm v TT). Hmotnost modelu je 28 gramů, jsme tedy zhruba 3 gramy nad normou. Závaží je umístěno ve spodní části nákladového prostoru, drží jej plastové pouzdro připevněné pomocí zámečků ke dnu. Jízdním vlastnostem není co vytknout, jsou výborné. Kinematika funguje spolehlivě, do základní polohy ji vrací strunka ukrytá pod ochozy.

Model se v jiném provedení prodává i v setu po třech (kat. číslo 115403), zde je cena za kus o něco příznivější, takže se asi vyplatí sehnat další zájemce a o set se podělit. V opačném případě musí modelář sáhnout trochu hlouběji do kapsy.

• Otevřený vůz Ommv od firmy PSK Modelbouw (03.09.2014)

Již před nějakou dobou jsem pokukoval po modelech nákladních vozů holandské firmy PSK Modelbouw, především při návštěvě německých prodejen. U nás jsem je však objevil také. Jeden jsem si nakonec vybral (byl spolu s dalšími modely od PSK zlevněn zhruba o 14 %). Jedná se o výsypný vůz Ommv 72 správy DB, ale dostanu jej až v lednu k narozeninám. Byl jsem však pověřen model zkontrolovat a provést zkušební jízdu. Poté mi bude odebrán, zabalen, schován a předán až příští rok. O tom, že mám vůz fotit a psát na něj recenzi, nepadlo ani slovo. Spíše naopak, bylo mi naznačeno, ať s tím počkám, až jej budu mít oficiálně. Jenomže když ho má člověk v ruce a je bez dozoru, tak se občas nechá svést…

Model je balen v kartonové krabičce s okénkem a kartonovou vložkou, na níž je přichycen drátkem. Nezvyklé, ale dostačující. Na webu www.vlaky.net jsem zahlédl článek o modelech této firmy. V podstatě byl psán v pozitivním duchu, což mne trochu zarazilo, neboť mé poznatky se dost lišily a vlastně i fotografie u zmíněného článku publikované de facto potvrzují mé hodnocení. Ať už se jedná o nápisy, povrchovku jako takovou nebo kvalitu výlisků, nemohu říci, že by to byla nějaká super kvalita. Z toho množství, co jsem měl možnost držet v ruce a prohlédnout v prodejnách, jsem nenarazil na jediný kus, který by měl nápisy lepší, než má můj model. Bylo to prakticky na všech stejné, což má logiku, pokud se používá pro popis stále stejná technologie. Nápisy jsou neostré, rozpité, ty menší hůře čitelné, jsou-li čitelné vůbec. Obdobně provedený potisk mám na vozech BTTB. Navíc se na voze nacházejí prachové částečky a chloupky, které jsou potištěny a nabarveny spolu s modelem, což je dobře vidět zejména na středových vratech. Výlisky mají otřepy, na talířích nárazníků je velmi zřetelná dělící rovina a přesazení. Na fotografii vrat je ještě dobře patrné, jak jsou hrany nerovné, okousané, hlavně v dolní části. Je pravdou, že tohoto si na kolejišti těžko někdo všimne, ale je to tam.

Tento vůz je zvláštní tím, že při vysypávání nákladu se zvedají krajní části, náklad se sune ke středu a propadává podlahou třebas na dopravník. Z vnější strany vozu je mechanismus naznačen, zevnitř však nikoli, jsou tam pouze hladké stěny i podlaha, což je škoda. Takže se asi bude muset něco naložit, aby to tak nebilo do očí. Oproti tomu modely ve velikosti H0 od Liliputu nebo v N od Arnolda jsou plně funkční, pohyblivé.

Vůz je opatřen kinematikou a šachtou s klasickým uchycením spřáhla, jak jej známe ze současných modelů. Šachta je však poněkud masivnější, větší, humpoláčtější. Dvojkolí sedí v kovovém uložení, otáčí se velice lehce, jízdním vlastnostem modelu není co vytknout. Délka vozu je 79,6 mm. To neodpovídá předloze, neb ta měřila rovných 10 metrů, po zmenšení do TT by vůz měl měřit 83,3 mm. Tedy skoro 4 mm tam „letí“. Hmotnost 18 gramů je mírně pod normou danými 20 gramy, ale to je zanedbatelné, to doženeme nákladem.

I přes zmíněné nedostatky nelituji, že jsem vůz pořídil (resp. byl mi pořízen ). Je zase něčím zvláštní, ne úplně běžný, a takové já mám rád. Za těch 430 Kč to nebyl nejhorší nákup, i když je co zlepšovat. Plná cena činila 500 Kč a za tuto částku je možné koupit mnohem kvalitněji provedený model, jak dokazuje kupříkladu minulý článek o vozu Kmmr od Herise, viz níže. Kolegové ze země větrných mlýnů a tulipánů tedy mají prostor pro vylepšování. Zaměřil bych se alespoň na ty popisky a odstranění nečistot v laku, resp. pod ním.

• Vůz Kmmr na sypké hmoty od firmy Heris (19.08.2014)

První vlaštovkou od firmy Heris v mé sbírce se stal vůz s klapkami Kmmr na přepravu sypkých hmot, spadající pod správu DR. Model jsem pořídil jako 2-vozový set (vyrobeno pro Spiele Max) a jeden z vozů nabídl kolegovi. Cena setu činila 999 Kč, což mi nepřišlo nijak drastické. Sice jsem nevěděl, jaké kvality dosahují modely tohoto výrobce, ovšem z fotografie to nevypadalo zle a zvědavost byla silná, s nákupem jsem tedy neváhal. Jak se po dodání zásilky ukázalo, neprohloupil jsem. Model je opravdu na velmi dobré úrovni. Poněkud méně profesionálně snad může na někoho působit vnitřek balení; výstelka je vyseknuta z pěnové hmoty, místy „okousaná“, ale popravdě, čemu to vadí? Funkční je to naprosto dostatečně a vzhled je vedlejší stránka věci. Důležité je provedení modelu a tam jsem problém nenašel.

Potisk i nástřik jsou bezchybné, text je ostrý a čitelný, a to i v případě nejmenších popisků. Barevně zvýrazněna je i červená rukojeť přestavovačů. Drobná výtka ke vzhledu by tu ale byla. Jedná se o připevnění madel na rozích skříně, ta nejsou vždy úplně přesně osazena. Je to však detail, kterého si všimnete teprve při pohledu z blízka, případně na detailní fotce. Rozhodně ne na kolejišti. Délka vozu přes nárazníky je 82,33 mm a hmotnost 21 gramů, norma je tedy dodržena. Délka však úplně neodpovídá přepočtu. Dle popisu na modelu předloha měří 10,1 metru, v TT by to tedy mělo být asi 84,2 mm.

Jízda vozu je bezproblémová. Dvojkolí sice nemají kovové uložení, to však lehkému otáčení nijak nevadí. Když držíte model v ruce a dvojkolí roztočíte, tak se prostě točí, točí, točí… pořád se ještě točí… Vozy mají kinematiku s šachtou. Tady musím zmínit jednu zajímavou skutečnost. Modely neměly běžná spřáhla, osazeny totiž byly pevným spřáhlem Tillig kat. č. 08828, a to oba vozy na obou čelech. Modelář je tedy nucen hrábnout do svých zásob a tento stav uvést do pořádku.

Vůz jsem tentokráte nerozebíral, neb to úplně lehce nešlo a násilí nemám rád. Jsem pacifista. Nu, bez fotografie závaží a mechanismu kinematiky se obejdeme, že? K vozům jsou přibaleny brzdové hadice a ještě jedno pevné nerozpojovatelné spřáhlo.

Model hodnotím jako velice povedený, drobným nedostatkem je snad jen absence klasického spřáhla. Ne každý má doma náhradní, takže může být po rozbalení nemile překvapen.

• Nízkostěnný vůz Rmm (Ulm) DR od firmy Hädl (23.06.2014)

Do spárů se mi dostal nízkostěnný vůz Rmm (Ulm) DR od firmy Hädl, kat. č. 113051, II. epocha. Jedná se zase trochu o něco jiného, než je běžné, vůz má v poměru ke své délce poněkud větší rozvor než většina obdobných vozů, které je možno ve velikosti TT zakoupit. Model je opatřen kinematikou s šachtou dle NEM 358, jeho délka přes nárazníky činí 100 mm a hmotnost 20 gramů, což je o 5 gramů méně, než určuje norma. Nicméně problémy v provozu žádné nenastávají. Dvojkolí jsou celokovová, uložená v kovových ložiskách. Vrchní část vozu je ze dvou dílů, podlaha je vsazena jako samostatný díl, ovšem nedemontoval jsem, je přilepena. Madla na bočnicích nejsou pouze naznačena, ale jsou „skutečná, děravá“, klidně se můžete chytit. Výztuha pojezdu je též jako samostatný díl. Vršek vozu je na pojezdu připevněn pomocí kónických čepů. Z výroby nebyly díly nijak pevně spojeny, takže se mi vůz v ruce rozpadl. Po poctivém sesazení a domáčknutí dílů k sobě vše drží velice pevně, avšak v případě potřeby stále rozebíratelně. Provedení popisků je dostačující, ovšem viděl jsem již lepší. Poznat je to však až při prohlížení makro fotografie, při pohledu z 15 cm je to pořád dobré. Nárazníky jsou též jako separátní díly, drží na slabém čepu zasunutém do čelníku vozu. Pravý je vypouklý, levý plochý. V čelníku je otvor i na hák šroubovky, ačkoliv přibaleno nic nebylo. Modelář má prostor pro doplnění háku z vlastních zásob. Na rámu jsou znázorněny i přestavovače, avšak nejsou barvené. Jízdní vlastnosti vozu jsou dobré, a to i přesto, že dvojkolí poněkud šmajdají.

Cena vozu kolem 600 Kč je možná trochu vyšší, ale celkem odpovídá kvalitě provedení v malosériové produkci. Kdo má rád nákladní vozy německých drah, určitě nákupem modelu neprohloupí.

• Nákladní vůz Es ČSD od firmy SDV (27.02.2014)

Jako spousta dalších modelářů, ani já jsem neodolal a (nejen) ze zvědavosti si koupil stavebnici uhláku Es od firmy SDV. Stavebnice je koncipována tak, aby bylo možné ji modifikovat a použít i na další konstrukční skupiny. Já mám skupinu 11, provedení ČSD. Napsáno již bylo mnohé, třebas na MojetTT, takže nebudu dublovat a zmíním stručně jen pár slov. Stavebnice je dosti jednoduchá, ona sama předloha není nikterak složitá, jako lisovaná prvotina v TT od této firmy je to myslím dobrá volba. Zmíněné výstupky po vyhazovačích tam jsou, ale kdo chce, tak si s nimi pohraje a není o čem diskutovat. Přiložené leptané uložení dvojkolí jsem nepoužil. To víte, zvyk je železná košile, takže tam šla ložiska Peho a do nich celokovová dvojkolí. Stejně tak kinematiky. Originální mi nevyhovují, takže je střádám do pytlíčku.

Práce s lepty je pohodlná, otvory pro madla vrtám ručně vrtáčkem 0,4 mm. Jde to dobře, plast je dostatečně měkký. Když dodržíte předznačené pozice, není s následným osazením madel problém, pasují tam.

Stavebnice mě celkově mile překvapila svou přesností. Pokud vám nikde nic neujede, korba krásně sedne na rám, i závaží pasuje na své místo. Model se dá sestavit „nasucho“ a tím ověřit správnost sestavení jednotlivých dílů. Jedinou viditelnou nepřesností bude asi síla stěn u horního okraje, kde mi posuvka ukazuje 1,9 - 2 mm. Ve skutečnosti asi také nebude silná 24 cm, ale budiž. Třeba je to nutné z nějakého technologického hlediska, které nám není známo.

Uhlí – plastový výlisek ne nepoužitelný. Kdo jej použije, modelu nijak neublíží, po mírné úpravě (zmatnit a třeba pošmrdlat černým pigmentem) je myslím dostatečně vzhledné. Výšku nákladu lze měnit podle toho, co budete vozit. To pro případ, že byste výlisek použili jako základ a posypali vlastním (přírodním) materiálem (uhlí, štěrk, písek...). Každý materiál má jinou sypkou hmotnost a podle toho také po naložení dosahuje jiného objemu a výšky. Inu, já jsem si udělal náklad komplet vlastní – základ ze styroduru posypaný pravým drceným uhlím. Je také vyndavací a zastamdací. Konečná úprava proběhla formou patiny olejovkami, po zaschnutí přišel na řadu matný lak a nakonec doladění uhelné špíny pomocí černého pigmentu.

Se stavebnicí je radost pracovat, je to důstojný nástupce starých dobrých stavebnic z LPH, které považuji na svou dobu za výborné. Poměr cena/výkon, dá-li se to tak říci, je více než dobrý, o to víc, že v balení najdete vše, co je pro postavení provozuschopného modelu potřebné, i když kolečka mají rezervy. Ta byla u LPH podstatně kvalitnější, přesnější, čistší. Ale to beru jako nepodstatný detail, neboť bych je stejně nepoužil. Celokovová jsou pro mne již standard, ono se to hezky poslouchá, když se to valí po kolejnici „železo na železo“.

• Šestiosý vůz RRym od firmy MBM Sebnitz (21.01.2014)

Firma Modellbahnmanufaktur Sebnitz přivedla na svět v exkluzivní limitované sérii další set 6osých nízkostěnných vozů DR pro těžké náklady pod katalogovým číslem 12-5282. Zakoupit lze pouze v Modellbahnshopu v Sebnitz. S kolegou Mílou jsme si set pořídili a rozdělili. Nakonec přesně obráceně, než jsem předesílal v článku o návštěvě v NDR. Vlastním vůz č. 2. Modely se od sebe liší provozními čísly, jeden navíc nemá potištěné zajišťovací klapky bočnic. Je-li mezi vozy více rozdílů, to nevím. Celý set jsem neviděl, jen fotky, a informace mám pouze zprostředkované.

Volně přeložený text výrobce: Vagónka Niesky dodávala v letech 1952 – 1953 první tyto plošinové vozy správě DR. Prvních šedesát vozů mělo sklopnou plošinku s vřetenovou brzdou a zábradlím. Ložná plocha a její stěny byly ze dřeva. Pozdější série již měly tyto stěny z profilovaného ocelového plechu. V letech 1955 -1957 vyjíždějí z vagonky Niesky další série s drobnými úpravami. V období 1965 – 1967 se další vozy vyrábí ještě v Bruggách (Belgie) a v Niš (Jugoslávie). Tyto do značné míry odpovídají vozům vyráběným v Niesky. V roce 1994 byly všechny vozy převzaty společností DB AG, některé z nich slouží dodnes. Vozy se používaly pro přepravu kusových i sypkých materiálů, a to zejména rud nebo těžkých strojních součástí. Těžké strojní díly (tanky) o hmotnosti 80 tun a délce přes osm metrů musely být při přepravě s ohledem na těžiště vystředěny. Rovnoměrně umístěna mohla být též dvě břemena o 40 tunách a kratší sedmi metrů, avšak s mírným přesahem přes přední příčník vozu. Boční a čelní stěny byly pro lepší nakládání a vykládání sklopné a mohly tak sloužit jako nájezdy u bočních a čelních ramp. Díky těmto vlastnostem byly vozy nepostradatelné pro armádu.

Modely jsou velice detailně vyvedeny. Nápisy jsou ostré, dokonce i ty na klapkách jsou při výšce písma 0,197 mm čitelné. Kolo ruční brzdy, přestavovače i klapky jsou dobarvovány. Klapky však pouze z vnější strany. Jejich boky jsou hnědé, bylo by technologicky náročné každou zvlášť z boku nabarvit – rozumný modelář toto pochopí, nerozumný ať si to dobarví sám. Celý vršek vozu je rovněž barvený, není tedy jen v barvě plastu. Závaží pod plošinou bylo instalováno před nástřikem, také dostalo hnědý kabát. Zábradlí na plošince je plastové, relativně subtilní, při manipulaci musíme dbát zvýšené opatrnosti, špatně by se v případě ulomení opravovalo. Plošina s bočnicemi je na rámu připevněna pomocí osmi zámečků. Demontáž není složitá, ale není ani nutná (pokud se nenajde blázen, který musí vůz jen tak z nudy „do šroubečku“ rozmontovat a nafotit ). Jemné brzdové zdrže na podvozcích jsou provedeny také jako separátní díl přichycený zámečky.

Samozřejmostí je kinematika s šachtou dle NEM 358 a celokovová dvojkolí. Ta sedí pouze v plastovém uložení, podvozky nemají kovová pouzdra. Na jízdních vlastnostech se to však nijak neprojevuje, vůz jede lehce a plynule. Materiál podvozků je z houževnatějšího plastu, nehrozí tedy „vymletí“ uložení. Výrobce uvádí minimální průjezdný poloměr 310 mm. Zkoušeno též na plechovém R286 – a relativně úspěšně. Vůz projel po zachovalých kolejích celkem lehce. Pouze na starých trochu zohýbaných kolejích měl tendenci (si) vyskakovat. Nutno podotknout, že jsem jel se samotným vozem rukou tlačeným. Těžko říci, jak by to dopadlo při jízdě soupravy. Ale výrobce píše R310, tak jakýpak copak. Hmotnost vozu činí 31 gramů. Při délce 132 mm jsme 2 gramy pod normu, což na kolejišti zajisté nebude činit žádné problémy. Délka přes nárazníky prakticky přesně odpovídá reálu – 15,9 m (přepočet z modelu = 15,84 m).

Na fotografii č. 7 je vidět drobná nedokonalost vozu. Je mírně do vrtule. Nevšimnul bych si toho, kdybych nepořizoval tuto makro fotku. Při pohledu pouhým okem to vidí jen jedinec (a ještě ne každý), který o tom předem ví. Na jízdu nemá tento jev žádný vliv. Jednak je to opravdu zanedbatelné, jednak podvozky svým výkyvem tuto nerovnost vyrovnají. Na kolejišti to ani při pohledu zblízka neuvidí nikdo, tedy ani ten, kdo o tom ví.

Vůz si zaslouží nějaký náklad, takže ke slovu přišel Evergreen se svými profily. Nějaké traverzy se na vůz hodí, nebude mi přeci jezdit jen tak naprázdno. A ještě jedna potěšitelná zajímavůstka: Model má na krabičce nápis Made in Germany.

Za spolupráci děkuji Mílovi a Stoupovi

• Vůz BDms ČSD od firmy Tillig (23.10.2013)

Jakožto majitel osobních vozů B od firmy Tillig jsem nemohl propásnout možnost pořídit si k nim i vůz BDms. Recenzi vozu BDs v najbrtím kabátku již zpracoval kolega Zejmi, já tedy budu stručnější. Hned v úvodu zmíním výhledové okno. Zejmi uvádí, že je příliš zapuštěné do stěny vozu. Já to více upřesním, neboť jsem měl možnost změřit si tento rozměr na skutečném voze a posléze i model na precizním měřícím zařízení. Metr mi ukázal 12 cm (měřeno v rychlosti při výstupu cestujících), ale nakonec se mi čirou náhodou dostal do ruky ŽM č. 5/98, v němž jsem našel dokonce výkres s touto hodnotou. Po přepočtu to dělá rovný 1 mm. Já jsem na modelu naměřil na jedné straně přesah okna 0,8140 mm, na druhé straně 0,8551 mm - měřena vzdálenost mezi stěnou vozu a nejvystouplejším bodem okna. Prostým vynásobením stodvaceti se dostaneme na 97,68, resp. 102,61 mm. Tedy okno je poněkud zapuštěno, ale nemyslím si, že by to bylo nějak výrazně rušivé, mnozí modeláři to nejspíše vůbec nepostřehnou a nebudou řešit (alespoň do přečtení tohoto článku ).

Tento vůz jezdí naprosto bez problémů, což se o vozech B říci nedalo. Tam drhnuly zdrže o kola, bylo potřeba si s tím trochu pohrát. Nápisy jsou pěkné, ostré, čitelné. Výška písmene "m" v údaji o délce vozu je 0,27 mm. Zmiňované střešní větrače jsou skutečně jinde, než je má předloha. Výrobce je udělal téměř o polovinu vzdálenosti blíže k okraji střechy. Dle fotek nesedí ani jejich rozteče, a tudíž ani poloha vůči oknům – ale to může být dáno verzí, neb na parostroji je výkres, který polohou větračů téměř odpovídá modelu. Záměrně uvádím slůvko „téměř“, protože poloha čtvrtého větrače (počítáno od služebního oddílu) je i tam trochu jiná. A konec konců, v provozu lze spatřit i exempláře bez větračů.

Kdo by čekal zázrak v podobě barevně vyvedeného interiéru, bude mírně (možná více) zklamán. Ano, v katalogu jsou sedačky nabarvené, ovšem jedná se o model H0, kterému bylo pouze implantováno téčkové spřáhlo (prozradil to mimo jiné pohled na výhledové okno, které je u modelu H0 vsazeno i s kusem stěny okolo). Stejně jako u Béček, i zde je interiér pouze v barvě plastu (nějaká ta béžová, napodobující barvu umakartu) a jsou naznačeny stříbrné lemy vstupních dveří do kupátek. Možná, až se budu jooo nudit, tak si vyhraji s koženkovými sedačkami. Skříň vozu má mírně jiný odstín zelené, než mají moje dvě Béčka, odstín střechy je však stejný.

Sběr proudu je proveden totožně s Béčky. V tomto směru jsou modely Kuehn o velký krok napřed díky děleným nápravám a sběru všemi osmi koly. Ale já zatím osvětlení v plánu nemám, takže mě to moc netrápí. Totéž se dá říci i o provedení oken - zde Kuehn se svými plastickými rámy rovněž vede.

Sám se považuji za středně náročného modeláře s rozumnou dávkou tolerance vůči nedostatkům, ale jsem možná mírně netrpělivý. Toleruji tedy drobnosti, které nejsou na první pohled nebo při provozu patrné, hůře však překousnu nepřesnosti tvarové, při prvním letmém pohledu bijící do očí. Takže ani ta okna, ani např. natištěná mřížka na bočnici mne nijak zvlášť netrápí. Pak jsou věci, o nichž nemám dostatečné znalosti, tedy o nich nevím, tedy mne netrápí vůbec. Modely Béček a vozu BDms mne dostatečně uspokojují, na kolejišti ostudu neudělají, sluší jim to a na vlak se dobře kouká. Tillig byl holt první, na Kuehna, byť bude třebas v něčem lepší, jsem čekat nehodlal. To je ta moje výše zmíněná netrpělivost.

• Patrové vozy Bmo ČSD od firmy Kuehn (17.07.2013)

Horká (i když už delší dobu avizovaná) novinka od firmy Kuehn, patrové vozy Bmo ve verzi ČSD, se v těchto dnech konečně dostává do rukou modelářů. K dispozici je jak standardní sériový model Kuehn (Bap), tak i malosériový set vozů vyráběných v režii DS Model (Bmo). Po technické stránce jsou modely shodné s dřívější verzí ČD, snad jen s tím rozdílem, že u těchto již nejsou zadní svítilny zatřené červenou barvou, nýbrž jsou z čirého skla (světlovod). Tento problém navíc měly, pokud mám správné informace, jen modely dřívějších výrobních sérií. Nevím, jestli byla barva natolik nepropustná, že světlo neprošlo, každopádně u nových modelů tomu tak již není.

Provedení modelů můžete vidět na fotografiích níže. Kvalita značky Kuehn je standardní (rozuměj standard firmy Kuehn = vysoká). Popisky perfektně ostré, čitelné (v závislosti na zrakových schopnostech ). Můžeme se třeba dočíst, že vozy spadají pod domovskou stanici Praha Vršovice. Jízdní vlastnosti jsou perfektní. Sběr proudu pro účely napájení vnitřního osvětlení je proveden opět všemi koly, což eliminuje známé nepříjemné poblikávání. Sedačky v interiéru jsou v barvě červené koženky. Kinematiku s šachtou dle NEM a spřáhlem s pojistkou proti samovolnému rozvěšovaní vozů netřeba zmiňovat. Více již řeknou obrázky.

• Otevřený nákladní vůz Vtpr ČSD od firmy Schirmer (30.04.2013)

Je tu další novinka roku 2013 a znovu je to, co čert nechtěl, uhlák. Německá firma Schirmer přišla na trh s vozem Vtpr, více známým spíše jako Villach. K dispozici jsou jak verze DR, tak ČSD. O té druhé se dnes budeme bavit. Jedná se o limitovanou sérii, vůz patří do III. epochy a k dispozici jsou dvě provozní čísla. Model je zabalen do plastové krabičky, nákladový prostor je vyplněn molitanem, aby se zabránilo pohybu, a vše je ještě vloženo do krabičky z kartonu. Cena 577 Kč (+/-, jak kde) není sice úplně nejnižší, nicméně po přečtení dalších řádků zjistíte, že celkem oprávněná. Vlastním zatím pouze jeden model tohoto výrobce, parní lokomotivu 365.404. Byla ve své době (vlastně ještě je) nejdražším modelem, jaký jsem kdy kupoval. Není špatná, ovšem nějaké mouchy má, což není u modelu této cenové kategorie úplně v pořádku. Ale o tom již bylo psáno v recenzi. S tímto uhláčkem se věci budou mít poněkud jinak.

Délka vozu činí asi 84,2 mm, hmotnost 16 gramů (tedy 5 gramů pod míru) a rozvor přibližně 49,6 mm, což zhruba odpovídá skutečné hodnotě 6 metrů. Dodáván je bez nákladu, ovšem to není problém, který by neměl řešení. Brzdové zdrže jsou odnímatelné, stačí opatrně odehnout směrem od nápravy a vysunout. Dvojkolí jsou usazena v kovových ložiskách, díky čemuž není jízdním vlastnostem modelu TÉMĚŘ co vytnout. Může se ale stát, že bude kolo trochu drhnout o zdrže v – takovém případě postačí zdrže mírně „seštelovat“. Záměrně píši TÉMĚŘ, neb jedno z dvojkolí celkem znatelně šmajdá. Druhé rovněž, ovšem to již téměř neznatelně. Tento jev se samozřejmě projevuje i při jízdě, kdy se vůz kymácí. Všimnete si toho však pouze při pozorném sledování jedoucího modelu z malé vzdálenosti. Vůz je opatřen kinematikou krátkého spřáhla, šachta na ní je napevno.

Rozborka vozu není složitá. Po vycvaknutí korby ze zámečků se na vás vysypou ještě podélníky rámu. Ty jsou totiž na modelu separátně. Dle všeho jsou separátní i rozsochy, ovšem ty jsem z rámu nevyndával. Při zpětném kompletování vozu je nutno dbát na to, aby byly kinematiky správně usazené, jinak nepůjde docvaknout korba na rám. Mají tendenci „vykukovat“ nad plochu rámu a překážet korbě. Také je potřeba rám nasazovat pokud možno co nejopatrněji, aby nevypadly jeho podélníky, jež jsou vloženy na spodku korby a mezi něž se rám vloží. Chce to trošku cviku.

Vůz má na čelech rovněž háky šroubovek, stupačky a na korbě madla – vždy na pravé přední straně. Kvalitu popisků můžete posoudit z fotografií. Také bez výtky. Jen postrádám údaj o celkové délce přes nárazníky, což nemusí být nutně chyba, ale to nejsem schopen posoudit. Na bočnicích rámu vyniknou též barevně vyvedené přestavovače, což u sériových modelů také není úplně obvyklé.

Myslím, že za investované peníze obdrží modelář vůz, který je po všech stránkách povedený. Pomineme-li malé faux pas s dvojkolími, což je ostatně problém i u modelů jiných výrobců, není na modelu co negativně hodnotit. Samozřejmě nezmiňuji věrnost předloze, k tomu jaksi nemám kompetence.

• Set nákladních vozů ČSD od PMT (25.04.2013)

Na letošní novinku od firmy Profi Modell Thyrow čekalo asi mnoho českých a slovenských modelářů, soudě dle rychlosti, s jakou mizí/mizela z pultů, resp. e-shopů tuzemských obchodů. Není divu. Jedná se o modely kvalitní a vcelku za rozumnou cenu. Já sám, ačkoli už těch uhláků mám více než dost, jsem neodolal a setík si pořídil. V jádru se vlastně ani nejedná o novinku v pravém slova smyslu. Tyto vozy už jsou v nabídce delší dobu. Nyní byly pouze tři různé varianty potištěny třemi různými provozními čísly (7.80931, 7.80403 a 7.80683) a popisky ČSD a zabaleny do miniaturní líbivé a tradičně žluté „péemťácké“ krabičky. Už jen to balení je samo o sobě lákavé. Jednoduché, účelné. Inu, darmo se neříká, že i obal prodává (ale to už jsem asi někdy někde psal). Cena setu byla v době nákupu 1099 Kč (skladem byly tři sety), v době vyvěšení tohoto článku „povýšila" na 1170 Kč a skladem byl jediný set.

K věci: V setu se nachází jeden vůz bez brzdy (nemá tedy zdrže), jeden s plošinkou a jeden s otevřenou brzdařskou budkou. Ten je stejný, jako vůz s plošinkou, jen je na ní navíc ta budka, posazená blíže k jednomu boku. Délka vozu bez brzdy činí 54,86 mm a hmotnost 10 gramů včetně nákladu, délka vozů s brzdou je 61,27 mm a hmotnost 11 g (měřeno kalibrovanou posuvkou a nekalibrovanou váhou na dopisy ). Rozvor vozu bez brzdy je 24,9 mm, s brzdou pak 27,3 mm. I přes absenci ložisek dvojkolí jsou jízdní vlastnosti naprosto vynikající. Popis ostrý, dobře čitelný. Mezi vozy s plošinkou a s budkou je malý rozdíl v pozici popisku, ovšem pouze v řádu desetin milimetru. Rozhodně to ničemu nevadí a je to prakticky nepozorovatelné, pokud si zrovna neprohlížíte makrofotky pod tímto článkem. Korby všech vozů jsou identické.

Náklad uhlí je proveden z plastového výlisku, uhlí je jemné, myslím, že po stříknutí matným lakem bude vypadat vcelku přirozeně, nicméně já si stejně vyrobím náklad vlastní, z uhlí pravého. A když už vozíme uhlí, musíme vozy také zašpinit, takže patina přijde na řadu v dohledné době.

Tedy suma sumárum – není to nic čistě nového, ale parádu to na kolejišti rozhodně udělá a s ostatními vozy, které už mám (včetně Talbota MBM - viz článek níže), už vozy tvoří slušný vlak „mrňousků“ a vlastně i nejdelší vlak (co do počtu vozů), který se mi vejde ve stanicích do hranic.

• Výsypný vůz Talbot od MBM Sebnitz (13.02.2013)

Na kolejišti se mi začal prohánět další nákladní vůz. Je jím Talbot od Modellbahnmanufaktur Sebnitz. Zalíbily se mi malé vozy od PMT a Talbot k nim velikostně krásně sedne. A když se před vozy šoupne nějaká hezká malá mašinka, je to vláček jako z pohádky. Tahám to např. strojem V 36 DR, případně párou BR 80. Model je přes nárazníky dlouhý 58 mm. Této délce však neodpovídá jeho hmotnost. Celý vůz s původním závažím, které zároveň imituje jakýsi náklad, váží 28 gramů (samotné závaží = 21 gramů). Dle normy by však při zmíněné délce měl vážit pouze 14,5 gramu. Před nějakým časem jsem na kolejišti projížděl sedmivozový vlak Talbotů. Díky vysoké hmotnosti a s tím související setrvačnosti vozy občas „rázovaly“. Rozhodl jsem se, především tedy ze vzhledových důvodů, nahradit původní „štěrk“ novým, reálnějším, a zároveň tím vůz trochu „odlehčim“. Závaží je v korbě nalepeno na obou čelních stěnách jakýmsi stále pružným lepidlem, nicméně drží pevně. Bylo nutno špičatým nástrojem zajet mezi kov a stěnu korby a opatrně páčit tak, aby se stěna nepoškodila. Malému vrypu se asi neubráníte, ovšem ten se schová novým nákladem. Náhradu kovového nákladu jsem vyrobil ze styroduru a reálného přesátého štěrku, kterým štěrkuji koleje. Před uložením nákladu jsem však na dno korby posadil závaží 8 gramů těžké, díky čemuž jsem se dostal téměř přesně na hmotnost stanovenou normou; model nyní váží 15 gramů. Zároveň jsem snížil těžiště. Myslím si však, že i kdyby byl vůz bez závaží, jezdil by spolehlivě. Samotná kovová dvojkolí jej trochu zatíží a těžiště by měl tak nízko, že už to víc nejde. Vzhled modelu je velice pěkný, vše je přesné, nápisy ostré. KKK je samozřejmostí, její funkčnost je bezvadná. Tělo kinematiky jde v jednom kuse přes celý vůz. Malou výhradu bych měl snad jen k zábradlí plošinky, resp. k ruční brzdě na něm umístěné. Ta se mi zdá poněkud humpolácká, což mi pohled na model H0 firmy Roco potvrdil. Navzdory tomu se jedná o velice povedený model, kterému jinak nelze prakticky vůbec nic vytknout (snad jen cenu – skoro vosumset za takovýho zmetka mrňavýho je věru dost). Více již na fotkách.

• Osobní vůz Y od firmy Tillig (21.11.2012)

Tak se mi do ruky dostaly vozy Y od firmy Tillig. Samozřejmě v provedení ČSD – 2. vozová třída. Podíváme se jim trochu na zoubek. Předesílám, že nehodlám a nebudu hodnotit věrnost předloze, neb v tomto směru nejsem kovaný a z názorů na fórech nemám tak úplně jasno, co je a co není v pořádku. Takže se podíváme jen a pouze na provedení modelu jako takového. Koho by to iritovalo, tomu doporučuji kliknout na křížek v pravém horním rohu okna prohlížeče. Ono se to zavře...

Celkový pohled na model je příjemný (alespoň pro mne). V porovnání s bývalými vozy BTTB je vidět jednoznačný posun vpřed. Tedy, pokud není porovnání až příliš velká troufalost, neboť se opravdu jedná o naprosto něco jiného, a to jak provedením, tak kvalitou. Nutno podotknout, že staré vozy byly ve své době bombou a modelářům dělaly radost až donedávna, tedy zhruba 40 let. Co na tom, že byly kratší a širší. Když mi v roce 1989 (myslím) bráška z NDR přivezl dvě jídelní Mitropy, myslel jsem, že mě vomejou. Jak bych jen nejlépe vystihl svůj úžas v hantýrce dnešních adolescentů... Asi takhle: Huuuustýýýý! Dokonce měly pootevřená některá okna, což už tento nový vůz nemá. Ale k věci.

Střecha modelu, ačkoli to není prakticky vidět, je jako samostatný díl. Ovšem na skříň pasuje naprosto přesně, nikde nejsou škvíry, nikde nic nepřečnívá. Drží díky několika zámečkům. Oddělit ji lze poměrně jednoduše, stačí opatrně zajet nehtem do spoje a poté vycvaknout. Tímto úkonem se dostaneme do útrob modelu, což nám umožní například dodatečnou montáž vnitřního osvětlení, pro kterou je model připraven. Stejným způsobem je spojena skříň s rámem a také baterie s rámem. Po sundání skříně lze volně odendat schůdky a je již možné vyjmout vnitřní vybavení (zde jsem zjistil, že u jednoho z vozů jsou už z výroby v jednom místě ulomeny zámečky). To je provedeno pouze v barvě plastu, jsou na něm však naznačeny hliníkové lemy vstupních dveří do kupé. Punťové si asi budou barvit sedačky a instalovat záclonky. Já to zatím nechám u ledu. V rámu je instalováno závaží o rozměrech 112 x 18 x 1 mm. Tváří se jako přilepené, nesnažil jsem se tedy o jeho demontáž. Pomáhá modelu docílit hmotnosti 64 gramů, což je při délce 204 mm 13 gramů přes normu. Lehce se dají sundat i podvozky, stačí je jednoduše jen opatrně vytáhnout. Dvojkolí jsou uložena v kovu. Uložení se dotýká kontakt na rámu vozu, jímž je napájení dále vedeno pod střechu. Každý podvozek sbírá proud z jedné kolejnice. Zasklení koncových světel je v jednom kuse se skly čelních dveří, pouze je zevnitř v místech koncovek zatřeno červenou barvou. To však nijak nevadí prosvítání, je tedy možné světla plnohodnotně využít. Pečlivě je vyvedena i povrchová úprava modelu včetně ostrých a čitelných nápisů. K modelu je dodáván sáček s několika dodatečně dosaditelnými díly, jako jsou háky šroubovek, hadice brzd a topného systému.

Jízdní vlastnosti obou vozů jsou, ehm, řekněme průměrné. Prostě to drhne. Drhne to mírně, ale dost na to, aby tím setrvačnost vozu viditelně utrpěla. Příčina je v brzdových zdržích. Nemusí drhnout všechna dvojkolí, stačí i jedno. Samozřejmě to je další krok k modelovosti, neboť zdrže plní svůj skutečný účel. Problém na obou mých vozech dělají pouze vnitřní dvojkolí, tedy ta blíže ke středu vozu. Po jejich vyndání; vnější jsem ponechal (zdrže jsou uchyceny obdobně, jako je tomu např. u vozů Eas ČSD) problém úplně odezněl a vozy jezdí jako žihadla. To ovšem není řešení. Jako účinná a co do modelovosti přijatelná se nabízí drobná úprava úchytu zdrží. Zářez, jímž se zdrž zachytává za rám podvozku, stačí o dvě až tři desetiny milimetru prohloubit. Tím se dostanou špalky dále od kola a přestanou drhnou. Je to práce na pár minut a nejedná se o žádný destruktivní zásah do modelu. Postačí k tomu jehlový pilníček s brusnou boční hranou. Co se týká „šmajdavosti“ kol, tak jsem měl buď kliku, nebo už došlo u výrobce k nápravě. Nepravidelnost je opravdu takřka nepozorovatelná a na jízdě vozidel se nijak neprojevuje.

Vzdálenost mezi nárazníky dvou těchto vozů v tahu činí přibližně 2 milimetry, mezi měchy pak zhruba 1,5 milimetru. Při sunutí po přímé koleji se měchy dotýkají. Kinematika funguje spolehlivě. V oblouku R 310 se od sebe vnější strany nárazníků na vnitřní straně oblouku odchýlí bezmála na vzdálenost 4 milimetrů. Na svém kolejišti nemám problém ani při spojení s Brejlovcem Kuehn, což někdo někde zmiňoval (kdybych tak věděl, kde jsem to četl).

Toť v kostce vše. Nesmím zapomenout, že na rozdíl od kolegy Zejmiho - přečtěte si jeho recenzi s trochu jiným úhlem pohledu – jsem měl vozy balené v původních úzkých krabičkách a v blistru, což jedině vítám.

• Vozy Ur a Uz od PMT (13.09.2012)

Modely firmy PMT byly svého času poněkud nedostatkovým sortimentem. Nebo alespoň mně se to pozdávalo, neb jsem nikdy neměl to štěstí, abych na ně někde v kamenném obchodě natrefil. Na e-shopech rovněž nebývaly skladem, ale pouze na objednávku. Poprvé se mi podařilo koupit si jeden kousek od PMT na TT-víkendu ve Všestarech od Tilliga juniora, psal se tuším rok dvoutisící osmý a jednalo se o dřevěný 4-osý vysokostěnný vůz Lowa správy DR. Od té doby se lecco změnilo a v současnosti je alespoň část sortimentu v několika kusech skladem na většině e-shopů. Využil jsem tedy příležitost a obohatil svůj vozový park dva kousky spadající pod ČSD.

Modely jsou velice kvalitní, podrobně vyvedené. Celokovová dvojkolí, která jsou dnes již standardem, mají kovové uložení. Jízdním vlastnostem tedy není co vytknout. Díky kinematice je vzdálenost mezi nárazníky zhruba 2 milimetry. Nárazníky jsou správně provedené, pravý vypouklý, levý plochý. Popisky bez problémů přečtete (za předpokladu zdravého zraku ). Délka vozů přes nárazníky činí 55 milimetrů, což se zanedbatelnou odchylkou 0,25 mm odpovídá přepočtu z reálných 6 570 mm. Tedy alespoň u vozu Uz, k němuž jsem našel info na Parostroji. Pojezd mají oba modely identický. Vrchní část je na rámu uchycena čtyřmi čepy, které jsou následně rozvaleny. Obě části tedy nelze jednoduše oddělit, což by ovšem nemělo ničemu vadit. Důvodem k rozborce v tomto případě nebude asi ani patinování. Při lakování se jednoduše citlivá místa (kinematiky, ložiska) zamaskují páskou.

• Vozy Ut ČSD ze stavebnice DK-Model (03.07.2012)

Na webu DK-Modelu mne zaujaly modely vozů Ut ve dvou variantách. S brzdou a bez ní. V nabídce jsou jak lepty, tak stavebnice z polyuretanového odlitku. Lept má navíc oproti odlitku funkční všechna dvířka, což je velice efektní, nicméně já se bez toho obejdu. Navíc je možnost si vybrat mezi kompletní stavebnicí, tedy i s dvojkolími a spřáhlem, nebo bez nich. Osobně jsme si vybral odlitek bez těchto součástí, neboť něco jsem měl doma „skladem“ a zbytek jsem zrovna objednával spolu s těmito stavebnicemi. Prostě volba padla na ty nejlevnější varianty za 180 a 200 (s brzdou a budkou) korun.

Stavebnice je velmi jednoduchá a velice přesná. Nemusel jsem řešit prakticky žádné rozměrové nesrovnalosti, vše k sobě krásně pasuje. Na hranách jsou jen slabé blanky, které lze jednoduše strhnout nehtem a případně okraje odlitků dorovnat minimálním zbroušením. Pojezd je prakticky z jednoho dílu, jen je potřeba jej osadit nárazníky. Zde pozor na jejich rozteč a výšku. Je dobré si jejich polohu porovnat s nějakým továrním vozem dříve, než lepidlo zatvrdne. Korba vozu je ze čtyř stěn. Ani zde není problém, jen doporučuji lepit ji na rovné podložce, abychom zachovali rovinnost a neměli ji do vrtule.

Vůz s brzdařskou budkou je bohatší o pár kousků leptů – schůdky, plošinka a čtyři madla. Pro schůdky jsou v rámu drážky, pro madla najdete v odlitku vyznačené otvůrky – ty jsem navrtal a madla do nich zapustil. Model dostal ložiska a kinematiky Peho. Hmotnost kompletního modelu byla 11, resp. 12 gramů, zvýšil jsem ji tedy pomocí ocelových plíšků na spodku pojezdu a na spodní straně nákladu na konečných normě odpovídajících 18, resp. 19 gramů.

Další info o stavebnici je zde: http://domacimodulovka.kx.cz/vozovypark/dkuhlak/index.htm Moje spokojenost s modely byla velká, takže nakonec jsem pořídil ještě jeden bez brzdy. Třem vozům to sluší víc. Tato stavebnice je velice vhodná pro začátečníky, kteří si chtějí začít stavět modely vozidel. Vřele doporučuji.

• Krytý vůz Glmms DB (03.05.2012)

Dalším novinkovým modelem firmy Tillig je krytý dvouosý vůz Glmms DB. Jak již bylo předesláno v povídání o vozu Ibbhgss, je tento model postaven na stejném pojezdu. Úvaha tedy byla správná. Rozdíl je pouze v bočnicích rámu, na nichž jsou výztuhy. K pojezdu proto není prakticky co psát, i když něco přeci. Na některých obrázcích je patrné celkem slušné prohnutí pojezdu, nejvíce pak na obrázku 14. Po rozbalení jsem si všimnul nejprve dolů směřujících nárazníků a nesprávné výšky spřáhla, v návaznosti na to mě pak při pozornější prohlídce do očí praštil „lukoidní“ (od slova luk ) tvar pojezdu. Vše napravilo opatrné obrácené ohnutí, čímž se vůz srovnal. Každopádně při pozorném pohledu na tento vůz v katalogu 2011/2012 je možné pozorovat problém i tam.

Skříň vozu se skládá ze separátní střechy šedé barvy, 4 kusů stříbrných „okenic“, 2 kusů posuvných vrat, madel a vlastního těla skříně. Čelo v úrovni střechy je stejně šedé jako střecha samotná. Zmíněná madla byla dosazena již z výroby.

Potisk je proveden precizně a čitelně, ať už pouhým okem, pomocí lupy či makrofotografie. Prostě se do dá číst. I u tohoto vozu bylo nutno řešit nedostatečnou hmotnost. Z výroby váží jen 25 g místo normou požadovaných 29,25 g. Ke slovu přišly dvě matičky á 4,5 gramu. Dosadil jsem je nad nápravy, aby otevřenými vraty nebyly vidět. Sice jsem se nedostal do stádia, v němž by mi vůz dělal problémy, nicméně vzhledem k identickému pojezdu se dají předpokládat. A že je hmotnost o fous větší, nevadí. Pár gramů „zdravé nadváhy“ modelu neuškodí.

• Chladírenský vůz La ČSD firmy Tillig (20.03.2012)

Stará klasika v novém provedení – tak bych stručně a trefně charakterizoval tento model. Pokud jsem správně hledal, objevil se vůz poprvé v katalogu TT-Zeuke na období 1969/70. V roce 1967 ještě v katalogu nebyl a prospekty na rok 1968 jsem neviděl. Co je především nového? Samozřejmě kinematika, kovové uložení dvojkolí a drobně poupravené/vylepšené podvozky, otvory v jejich bocích jsou skrz. To jsou především funkční záležitosti. Po vzhledové stránce byly přepracovány schůdky na obou čelech, nyní jsou jemnější a mají i zábradlí. Dále jsou na čelech ve střeše a na jednom čele dole separátně dosazena madla, která byla dříve jen naznačena výstupkem na skříni (nebo tam nebyla vůbec); zde pozor, madla na bočnici u čela s budkou zůstala stejná. Mezi dosazovacími díly najdeme i háky šroubovky. Rovněž nevzhledné plechové schůdky u budky byly inovovány, staly se součástí rámu. Změny doznal i „žebříček“ pod středovými vraty a hned vedle také přestavovače.

Pochvalu si zaslouží ostré a dobře čitelné popisky jak na skříni, tak na rámu. A když už jsme u toho – spojení těchto dvou dílů je také stejné, jako bylo u původního modelu. Stačí vysunout nárazníky a vůz se rozloží. Více již napoví fotky.

• Plošinový 6osý vůz Ssyms DR firmy Tillig (21.02.2012)

V novinkovém katalogu na rok 2011 figuroval tento model pod katalogovým číslem 15611 pouze v podobě počítačově zpracovaného 3D modelu. Ke cti výrobce nutno uvést fakt, že termín uvedení modelu na trh, tedy III/2011, byl dodržen (což začíná být v železničně modelářské branži stále vzácnější jev). Zálusk jsem na něj měl od první chvíle. Dočkal jsem se. Model je povedný. Jak ukazují fotografie, nápisy jsou ostré a čitelné. Nic víc se asi na povrchové úpravě tohoto vozu zkazit nedá.

Klanice jsou přibaleny zvlášť, je na volbě modeláře, zda je na model dosadí či nikoliv. Já je osazené mám. Na bočnici vozu je i imitace „sundaných“ klanic, drží tam pomocí dvou čepů. Překrývají část popisků, jak je vidět na fotografiích 8 a 9. Pokud klanice osadíte, je možno na toto místo nasadit samotný držák, viz obrázek 13. Hmotnost modelu je 33 gramů, dle normy by při délce 110 mm stačilo 27,5 gramu. Vyšší hmotnost je dána také tím, že má vůz 6 celokovových náprav. Jen tak mimochodem, dvojkolí docela slušně „šmajdaj“. Při jízdě po kolejích to sice není nijak zvlášť znatelné, ale když si model otočíte vzhůru nohama... tedy vlastně vzhůru koly, je to vidět docela dost (video zde). Jako závaží vozu slouží imitace prkenné plošiny. Zbývá vymyslet nějaký náklad a pak už se jen kochat pohledem na jedoucí vlak.

• Krytý vůz Gbgkks ČSD ze stavebcice ES Pečky (19.01.2012)

Po delší době mě opět přepadla chuť postavit si vagónek. Ne. Jinak. U mě to nefunguje tím způsobem, že bych si dal za cíl postavit model, přeci jenom jsem spíše krajinkář a stavbě vozidel se moc často nevěnuji. Má chuť byla vyvolána mlsným pohledem na stavebnici vozu Gbgkks od ES Pečky. To je totiž záležitost, nad kterou jsem nejednou zauvažoval a říkal si, že by nebylo od věci, kdyby se některý z výrobců zhostil úkolu přivést na svět tuto bez nadsázky ikonu (nebo spíše jednu z ikon) ČSD a jejich následnických železničních správ. Přiznám se, odhadoval jsem spíše, že to vezme do rukou firma Loco jako hotový model, případně Detail jako sesterskou stavebnici vozu Gags apod. Obě tyto firmy mají na svědomí další zmíněné ikony, tedy můj odhad byl celkem logický. Ale to je nakonec jedno. Buďme rádi, že stavebici (a nutno podotknout, že povedenou) máme.

Nebudu zde popisovat průběh stavby, to už udělali kluci na MojeTT, spíše zmíním pár drobností, které se od faktů uvedených u Vojty liší, případně potvrdím jejich zkušenosti. Pro úplnost uvádím odkazy na související články: Gbqs, Gbgkks a Gbgs.

Mohu potvrdit, že stavebnice je opravdu čistě provedená, stačí odstranit pár slabých blanek, zabrousit hrany a může se lepit. V balení najdete kompletně vše, včetně kinematik a nových spřáhel; řekl bych, že ta jsou od Kühna. Jedinou drobnou vadou je absence celokovových dvojkolí, která jsou dnes již standardem. Klidně bych si připlatil 40 Kč navíc, kdyby byla přibalena. Ale modelář se stará, modelář má. Totéž platí o ložiskách Peho, ta už by cenu stavebnice nijak zvlášť zvednout neměla. Ale i ta mám ve svých zásobách.

Stavba rámu byla prvním úkonem. Zde potvrzuji, že bočnice s rozsochami nejsou úplně stejné, je tu rozdíl v rozvoru rozsoch asi 0,5 milimetru. To se samozřejmě projevilo po nasazení dvojkolí. Jedno z nich není úplně kolmo k bočnici, jak vidno na obrázku 2. Nicméně při provozu to nijak vzhledově neruší a ani jízdní vlastnosti tím netrpí.

Nárazníky mám doma z jakési sady, což bylo štěstí. Ty přiložené se opravdu bez vynaloženého většího úsilí při opracování dost dobře použít nedají. Zde je prostor k zamyšlení, zda nedodávat se stavebnicí lepší. Na trhu jsou.

Pro zatížení se hodilo závaží ze startovací verze vozu Vtr od Loco. Ten jsem kupoval na náhradní díly. V mém původním bydlišti bylo krapet vlhko, což odnesla pružinka jedné kinematiky. Zrezivěla tak, že při vysunutí spřáhla se rozsypala. (Co udělá náš dobře známý samopal vzor 24, když ho ponecháme na větru a dešti? No? )

Osadil jsem ložiska Peho. Zde to bylo knopové. Při použití vrtáčku ze sady začala hmota resinu v rozsochách podezřele prosvítat. Ložiska je tedy možné si i po usazení prohlédnout takřka z obou stran. Je též patrné, že jamky nejsou ve středu rozsoch. Ve finále je to rovněž nepodstatné a nepozorovatelné, nepovažuji to za nedostatek degradující hotový model. A o prosvítání se postará barva.

Rosťopiš zmiňuje absenci bublin v odlitku. Já tedy asi dvě milimetrové bublinky v bočnici měl, ovšem byly zevnitř a nebyly skrz, takže opět bez problému. Zřejmě zde dobře funguje výstupní kontrola, která posuzuje závadnost případných bublin.

Především moje neznalost se přičinila k tomu, že jsem si prohodil čelní stěny skříně. Tedy stěna s předznačenými otvory pro žebřík a střední stupačkou je na druhém konci. Je opravdu dobré si pozorně pročíst a prohlédnout výše odkazované články, případně se seznámit s postupem prací ve fotonávodu na webu výrobce. Zjistil jsem to až při osazování leptů a madel z kytarové struny E (samozřejmě horní E). Nevadí, otvory se daly vyvrtat i bez předznačení a na druhém čele je holt jedno horizontální madlo navíc. Stupačku jsem neřešil. Budu-li stavět druhý kus, dám si na to pozor. Člověk se pořád učí. Leptaná střešní lávka u mého modelu již byla proleptána skrz, což je oproti uvedenému článku také změna. Nástřik pojezdu je proveden černým matným autolakem č. 907002, skříň Tamiyou červenohnědou č. TS-31. Práce s obtisky mi byla potěšením, stačilo pár vteřin ve vodě a šly krásně z aršíku dolů. Jsou ostré, čitelné. Při nanášení dobře posloužily Adhesol a Tensol od Agamy. Fixaci zajistil matný bezbarvý lak TS-80 Tamiya, decentní patinu pigmenty Agama.

Co říci závěrem? Přes drobné nedostatky (celkem jednoduše řešitelné) je to opravdu perfektní stavebnice, z níž se dá postavit model prakticky se rovnající úrovni továrních produktů (záleží samozřejmě na umu konkrétního modeláře, já sám mám rezervy ). Konečně máme na kolejišti vůz, který běžně potkáváme na našich tratích.

• Kontejnerový vůz DR firmy Piko (20.12.2011)

Firma Piko už chvíli fušuje do velikosti TT. K dispozici máme lokomotivy v několika provedeních, jednotku ICE a nákladní vozy. I mně jeden z těchto modelů padl do oka. Jedná se o kontejnerový vůz DR s kontejnery Deutrans, kat. č. 47705. Na našem trhu se pohybuje v cenové relaci od 450 do 500 Kč. Jedná se o edici „Hobby“, ovšem v TT snad ani Piko nic jiného nedělá (pokud je mi známo; je-li to jinak, opravte mne prosím). Na stejných vozech v jiném barevném provedení lze celkem dobře rozpoznat, že je rám z plastu, ovšem na tomto černém nikoliv. I popisy jsou ostré, čitelné. Fakt, že se jedná o zjednodušenou variantu, dokládá především vzhled kontejnerů. I ty jsou zpracovány celkem pěkně. Ovšem prolisy, které vidíte, nejsou prolisy, nýbrž opět jen potisk. Výrobce vsadil na to, že to prostě při běžném provozu divák nerozezná, což je pravda, a ušetřil si tak práci při výrobě formy. Tolik ke vzhledu. Nyní se podívejme na funkčnost. Ani zde by za normálních okolností nebylo co vytknout, ovšem za předpokladu, že model koupil někdo jiný, než já. Jsem trochu smolař a když je ve zboží vadný kus, mám předem jistotu, že ho dostanu. To jsou letité zkušenosti. Nejinak tomu bylo i nyní. Na fotografiích 2 až 6 je vidět, co bylo nutné řešit. Kovové uložení jednoho z dvojkolí jaksi kvalitou neodpovídalo požadavkům. Jamky pro hrot osičky byly poněkud mimo střed. Mimo to, že dvojkolí kvůli tomu nesedí přesně na svém místě, měl tento nedostatek na svědomí i drhnutí okolků o rám vozu. Prodejce mi samozřejmě nabídnul výměnu vozu kus za kus, ale já jsem provedl analýzu situace a při tom došel ke zjištění, že nebude těžké závadu odstranit. V zásobě mám ještě dostatek ložisek Peho. Nebylo ani nutno pro ně vrtat otvor, ten je tam již z výroby. Ložisko tam sice není uloženo úplně dokonale, vybrání je větší, to však po přilepení naprosto ničemu nevadí. Drží to a jezdí to.
Hmotnost vozu včetně obou kontejnerů je 34 gramů, každý z kontejnerů váží rovných 10 gramů. Jak je vidět na fotografiích, v plastovém rámu vozu jsou dva kusy plochého závaží. Jedinou věcí, která mě trochu zarazila, bylo použití očkových spřáhel. Sám mám přezbrojeno na nová Tillig, takže mi to trochu zkomplikovalo život. Naštěstí jsem ještě poslední pár našel a vyměnil.
Kolejiště mám teď u ledu, občas si tedy zajezdím jen tak na zemi na kolejích s podložím. Postavil jsem si vlak o 108 nápravách (38 vozů) a kochal se pohledem na jízdu. Kontejnerový vůz byl v přední části vlaku, měl tedy „na háku“ celkem slušnou zátěž, což se zajímavě projevovalo na jednom z kontejnerů. Prostě sjížděl z plošiny. Důvodem byla zvedající se kinematika, která zvedala i plošinu, resp. její vnitřní část, a tím se čepy kontejneru vysunuly z otvorů v rámu vozu. Z obrázků 16 – 18 je dobře patrné, jak je vůz konstruován, takže není asi třeba více vysvětlovat. Při jízdě s kratším vlakem se tento jev neobjevil. Běžně dlouhé vlaky neprovozuji, kolejiště na to není uzpůsobené, tudíž ani nehodlám tento jev řešit.

• Chladící vůz Ibbhgss DR firmy Tillig (23.11.2011)

Jedním z nových modelů firmy Tillig je mimo jiné i chladící vůz Ibbhgss DR, kat. č. 14690. Na ten jsem se těšil a jakmile byla příležitost (a peníze), stal se součástí mé sbírky. A protože jsem „starej zvědavec“, mrknul jsem se na něj trochu podrobněji.
Tillig představil nový způsob balení modelů. Místo polystyrenového „lůžka“ je nyní použito plastové dvojdílné pouzdro z průhledného materiálu. Myslím, že je díky tomu model trochu více chráněn, než když byl schován jen za „slídou“ krabičky.
Zpracování vozu je velice dobré. Ostré čitelné nápisy i ostatní symboly, jemně provedené schůdky s plošinkami, madla, nabarvené kotvičky, černý potisk mechanismu dveří, to vše podtrhuje kvalitu modelu.
Pro lehčí projíždění oblouků s menším rádiusem jsou obě nápravy otočné. Vůz má vlastně jednonápravové podvozky. Líbí se mi také jednoduché upevnění skříně na rámu. Prostě to drží čtyři zámečky, které se mírným odklopením bočnice skříně vycvaknou. Přitom drží spolehlivě. Uvnitř vozu je imitace prkenné podlahy. Předpokládám, že pojezd je se změnami použit i na další novinkový model, krytý vůz Glmms 61 DB, kat. č. 17150. Jeho délka je stejná a má otvíratelné posuvné dveře. Odtud můj úsudek. Samozřejmě jen spekuluji, takže bez záruky.
Hmotnost vozu je 26 g. Podle normy NEM 302 připadá ve velikosti TT na každý milimetr délky vozu včetně nárazníků 0,25 gramu. Při délce 117 mm to máme 29,25 gramů. Moje váha sice může mít odchylku, ale už při držení vozu v ruce se mi zdál poněkud lehký. Možná to byl jen dojem, každopádně při sunutí vozu v oblouku R 310 občas zadní náprava po směru jízdy vyskočila z koleje. Ke slovu se tedy dostalo menší provedení již dříve zmíněného přivaděče proudu o hmotnosti 9 g. Toto dodatečné závaží je na podlaze vozu upevněno pomocí oboustranné lepící pásky. Mírná „nadváha“ vozu nijak neškodí. Po této drobné úpravě problém s vykolejováním ustal a model mi dělá jenom radost.

• Krytý vůz Gbkl DR firmy Hädl (08.11.2011)

Při brouzdání po internetu mne na jednom z e-shopů zaujal model krytého vozu Gbkl DR (kat. č. 113104) od firmy Hädl. Popravdě, tohoto výrobce jsem předtím neznal. Zvědavost mi nedala a donutila mne prohlédnout si, co vlastně nabízí. Na www.haedl.de můžete sami zhlédnout přehled jeho produktů. Model hodnotím jako zdařilý. Ostré čitelné popisky na skříni i na rámu, výlisek naprosto čistý, bez otřepů. Nárazníky jsou na rám dosazeny zvlášť, nejsou součástí výlisku pojezdu. Model má odsouvatelné boční dveře a uvnitř imitaci prkenné podlahy. Dvojkolí jsou v kovovém uložení, jízdní vlastnosti má vůz velice dobré.

Pokud pominu drobný problém se spřáhlem, u něhož se špatně pohyboval háček (zůstával viset v horní poloze kvůli otřepu ve štěrbince), nebylo na modelu nic, co by bylo nutno upravovat pro docílení 100% funkčnosti. Zmiňovaná spřáhla již mají spodní jazýček, který zamezuje nechtěnému samovolnému rozpřahování na nerovné trati, obdobně jako spřáhla firmy Kuehn, pokud to dokonce nejsou ona. Nemám zatím možnost s čím porovnat. Hmotnost modelu je 26 g, což při jeho délce 100,8 mm odpovídá téměř přesně minimální hodnotě stanovené normou NEM 302.

• Čisticí vůz firmy Tillig (24.10.2011)

Čistota na kolejišti je velice důležitá věc. Ale jak čistit koleje tam, kam se rukou nedostanete? Kdysi dávno jsem vlastnil čisticí vůz Roco. Nevyhovoval mi, tak šel časem k jinému majiteli. Po přehodnocení situace jsem přednedávnem rozšířil svůj vozový park o čisticí vůz Tillig, kat. č. 95251. Jedná se vlastně o upravený vůz „Dresden“, který navíc, jak jsem dohledal na nějakém německém webu, rozměrově neodpovídá předloze. Určitě jej znáte ze starých startsetů Zeuke/BTTB, kde býval většinou v šedé barvě. Rozměry jsou dány univerzálním využitím pojezdu, který se používal i na další nákladní a osobní vozy (např. Old Timer). Bláhové byly mé domněnky, že tento vůz bude lepší než Roco Clean. Model, tak jak jej vybalíte z krabičky, vám toho totiž moc nevyčistí. Jeho hmotnost je nedostatečná, váží pouze 44 gramů. Uvnitř je běžné ploché závaží, rozdíl v hmotnosti vůči „nečisticímu“ Dresdenu je pouze v čisticím mechanismu, což nestačí. Čisticí guma, která je měděnou napruženou planžetou tlačena k temenu kolejnic, celý vůz nadzdvihuje, takže kola nejedou po kolejnici. I poté, co jsem zmírnil napružení planžety, vůz spíše levitoval nad kolejí. V prvním oblouku samozřejmě vypadl (pokud to nestihl už na rovině). Bylo tedy nutné jej dodatečně zatížit. Použil jsem na to „jakési cosi“, co mi dal kolega v nástrojárně. Pochází to z elektroerozívní řezačky, jsou to tuším nějaké přivaděče proudu. Samozřejmě již opotřebované, pro svůj původní účel nepoužitelné. Hmotnost jednoho (větší varianta) je 34 gramů. Zkusil jsem tedy vůz zatížit dvěma. Zdálo se, že to je to pravé. Nyní krásně seděl na koleji, guma se smýkala po kolejnicích a hlavně nevykolejoval. Ale ouha. Tento 122 gramů těžký model, navíc slušně bržděný čisticí gumou, bylo nutno tahat dvěma lokomotivami. Přesněji řečeno tahat a sunout. A ani tak se tomu moc jezdit nechtělo. Nic naplat, zkusil jsem to jen s jedním závažím. Byla to správná volba. Nyní už na jízdu stačí jeden stroj - samozřejmě ne Rosnička, spíše Brejlovec nebo Sergej - a s vozem si hravě poradí. Jen by pro tento případ asi bylo lepší použití klasického drátkového spřáhla, neboť kinematika vozu má tendenci se díky velkému odporu vysouvat i na rovném úseku. Vůz byl testován zatím jen na okruhu z kolejí s podložím, ale funkci plní a koleje v tunelu (až zase kolejiště v celé parádě zprovozním) budou konečně také čistší. Teď už zbývá jen něco na plašení nezbedných pavouků a čištění klenby tunelu od pavučin.

• Zavazadlový vůz Pwg-14 německých drah (09.09.2009)

Máme zajímavé datum, tak jej využijeme pro další příspěvek. Jak už jsem zmínil v reportáži z TT-víkendu, pořídil jsem si tam model zavazadlového vozu Pwg-14 správy DR od firmy P.L.Modell. Ve vitríně tohoto výrobce bylo více zajímavých modelů, ovšem peněženka mi jaksi nedovolila utrácet (ne že bych se jí ptal, ale nějak to vyplynulo ). Udělal jsem si radost alespoň tímto jedním vozem. Přišel mne na 740 Kč, což není málo. Jedná se však o vůz, který u nás není zas až tak běžně k dostání a do mých východoněmeckých "šoupáků" sedne jako pr*el na hrnec. Vůz byl opatřen klasickými staršími spřáhly, ovšem bylo myšleno i na jejich výměnu. V sáčku jsem našel přibaleny dvě pojistky, které mají za úkol při použití nového spřáhla zajišťovat jeho kovovou část před vypadnutím. Instalace je poměrně jednoduchá, navíc je přibalen srozumitelný návod včetně 3D nákresu. Samozřejmostí je kinematika a celokovová dvojkolí v kovovém uložení. Boční dveře je možné odsunout, v podlaze mezi nimi jsou znázorněna i prkna - plastový výlisek červenohnědé barvy. Nápisy na skříni jsou čitelné a ostré. Všechny stupačky jsou kovové.

• Poštovní vůz Post 4b Německé pošty - epocha III (07.05.2009)

Po nějakém čase jsem opět rozšířil svůj vozový park, tentokráte o poštovní vůz Německé pošty. Zaujal mne už v době, kdy byl zobrazen v novinkovém katalogu Tillig na rok 2008 v podobě N-kové verze. Nyní je již k mání. Je pravdou, že cena je poněkud vyšší, což má pro mnohé (i pro mne) silný rozhodující vliv při nákupu, ale stejně jsem nakonec neodolal a koupil si jej. Model je povedený, pěkně provedený, potisky dobře čitelné a ostré, a to včetně směrové tabule (viz fotky), ovšem není na něm nic zvláštního, takže 900 Kč (+/-) je opravdu trochu dost, když vezmu v úvahu třeba cenu patrových vozů Kuehn. Vůz je opatřen kinematikou, kovovými dvojkolími v kovovém uložení, je možno využít sbírání proudu pro dodatečnou montáž vnitřního osvětlení. V modelu najdeme i interiér. Ten však díky struktuře mříží na oknech není takřka vidět, takže by se bez něho většina modelářů asi celkem dobře obešla. K dolepení jsou přibalena madla, háky šroubovek, brzdové hadice - ty samozřejmě překáží kinematice při vychylování na menších poloměrech, na podvozky je možno dosadit brzdové zdrže, které ovšem nejsou takřka vidět. Jejich upevnění je řešeno tak, že se nasunou na konstrukci podvozku. Zdrže mají jakési zářezy, které by měly sednout na rám podvozku, obdobně jako např. u vozů Eas. Ovšem některé nedrží, některé se třou o kolo na jedné straně a trochu brzdí. Nakonec jsem je tam nedal a poznat to není. Více již na fotografiích.

• Vůz Vtr (28.03.2006)

V březnu roku 2006 jsem se stal majitelem tří vozů Vtr od firmy Loco. Modely mají různá inventární čísla a jejich provedení nijak nevybočuje ze zajetých standardů tohoto výrobce, lze tedy s čistým svědomím říci, že se opět povedly. Několik úprav je možných, ale o tom možná později. Doposud jsme znali modely vyráběné na základě známých stavebnic LPH/LPM Jičín, nyní se jedná o model ze zcela nové formy. Výrobce tím zároveň vyplňuje mezeru na trhu ve velikosti TT a modeláří tak získávají dalšího typického zástupce otevřených nákladních vozů našich drah.